03.31.10

Asertivita

Posted in Redakce at 8.51 od admin

Motto : Kdo se chce za�?ít opravdu rozvíjet (růst, m�?nit se, stávat
se lepším), musí nejd�?íve p�?ijmout sebe takového, jakým je.

4.3. Asertivita

4.3.1. �?vod

Nyní už pat�?í mezi základní axiomy managementu vzájemná závislost
mezi osobností �?ídícího pracovníka a způsobem �?ízení. Pokud tuto
vazbu zjednodušíme, můžeme konstatovat, že manager je zodpov�?dný
za dodržování firemní strategie, filozofie a cesty ke spln�?ní
daných cílů. A pokud půjdeme ješt�? dále - za toto vše jsou
zodpov�?dné kvality vedoucího.

Obecn�? bychom mohli rozd�?lit vlastnosti kteréhokoliv �?lov�?ka
do dvou skupin - vrozené
- získané.

Vrozené vlastnosti se týkají temperamentu �?i zd�?d�?ných
anatomicko-fyziologických p�?edpokladů �?innosti organismu, souhrnn�?
nazývaných genotypické vlohy. Postupn�? s vývojem a zráním
osobnosti v souladu s prost�?edím vznikají schopnosti
a dovednosti.

Zatímco vrozené vlastnosti se dají jen velmi t�?žko ovlivnit,
schopnosti a dovednosti �?lov�?k získává a je v jeho silách je
využít �?i nikoliv. A práv�? sem náleží asertivita a další tzv.
techniky, kterým se může nau�?it pro zkvalitn�?ní následujícího
průb�?hu života.

V p�?íru�?ce Praktická škola personalistiky jsem objevil výsledky
výzkumu, který se zabýval zjišt�?ním a nalezením základních
charakteristik uznávaného vedoucího.
Šlo o tento žeb�?í�?ek hodnot : 1. odbornost
2. public relations
3. iniciativa
4. všeobecný rozhled
5. odpov�?dnost, cílev�?domost
6. sebekriti�?nost
7. sdílnost, taktnost.

Tyto výsledky lze velmi jednoduše použít jako názorný p�?íklad
nezbytnosti asertivního chování ve schopnostech a dovednostech
managera. Položky �?. 2,5,6,7 spole�?n�? s dalšími vlastnostmi tvo�?í
celek, který je v poslední dob�? nazýván asertivitou.

Další p�?íklad se týká mých vlastních zkušeností, kdy p�?i snaze
získat perspektivní zam�?stnání jsem absolvoval n�?kolik konkursů.
Mohu bezpe�?n�? prohlásit, že v dotaznících �?i pohovorech se
problematika asertivity objevovala prokazateln�? velmi �?asto.

4.3.2. Pro�? asertivita a co si pod tímto pojmem p�?edstavit

Slovo asertivita je p�?evzato z angli�?tiny, navíc je to
termín spojený až s posledním vývojem a pokrokem v oblasti
psychologie a proto ho v�?tšina lidí stále ješt�? nemůže najít
v žádném slovníku cizích slov. V angli�?tin�? má toto slovo n�?kolik
významů. Pro problematiku tohoto pojednání bude tento pojem
používán ve smyslu :

- schopnosti uhájit si právo být svůj a p�?itom respektovat toto
právo i u ostatních,
- schopnosti uhájit si svůj pohled na sv�?t, ale nevnucovat ho
druhým,
- schopnosti komunikovat s ostatními tak, abychom prožívali pocit
tvo�?ivé uvoln�?nosti v sociálním kontaktu.

Je mnohé, co nám asertivita sama o sob�? nevy�?eší. Co však
umožní ur�?it�?, je postupné znovuobjevování vlastní hodnoty, sebe
jako svobodného �?lov�?ka.

Asertivní, tedy zdravá komunikace, je v�?c významná pro rozvoj
jedince, pro tvorbu kvalitních vztahů a navíc vysoce pozitivn�?
ovliv�?uje atmosféru v jakékoli sociální skupin�?. D�?íve bylo �?asto
slyšet proklamace o jedine�?nosti osobnosti a nutnosti jejího
respektování. P�?esto praxe v minulosti i dnes v�?tšinu t�?chto
vyhlášení neguje. Nejde p�?ece jen o to mluvit nebo usnášet se na
tom, co je správné, �?i jak by m�?lo probíhat. Jde docela prost�?
jen o uplat�?ování t�?chto všech zásad v našem každodenním život�?.

Způsob komunikace, kterému je od mládí v�?tšina z nás vystavována,
má siln�? manipulativní charakter. Nemyslím jen způsob dialogu
centralizované moci s ob�?any, ale i komunikaci už v rodin�? samé.
Prost�?edkem manipulace je neustále navozovaný pocit viny, který
vyplývá z faktu, že to, co chci není dobré nebo na to nemám nárok
(že vlastn�? já nejsem v po�?ádku).

Tento její způsob p�?irozen�? deformuje vztahy a narušuje zdravé
vazby, neboť vytvá�?í podmínky pro neustálý pocit ohrožení
a frustrace ze sociálního kontaktu. Vznikají konfliktní vztahy
a na první pohled neproniknutelné bariéry mezi lidmi. Asertivní
chování dává ideální možnost sladit práva svobody n�?kolika
osobností v kolektivu.

Musíme si uv�?domit, že p�?i komunikaci s druhými lidmi nejen
mluvíme, ale hlavn�? ji prožíváme. I když se to může brát jako
z�?ejmá pravda, bude velká v�?tšina lidí p�?ekvapena, kolik našich
problémů vyplývá práv�? z toho, že tuto oblast nezvládáme, nebo jí
vůbec nerozumíme. Lze si pod tímto p�?edstavit nezvládnutí
vlastních pocitů, neschopnost je projevit, hovo�?it o nich.

4.3.3. Co nám asertivita umožní a jaká je filosofie této techniky

B�?žná praxe sociálních kontaktů potvrzuje, že jedinci
s asertivními projevy vytvá�?í mén�? konfliktů, nejsou svým okolím
vnímáni jako lidé s nesympatickým a neurotickým chováním.

Ur�?it�? každý z nás se již setkal s lidmi, kte�?í byli schopni
reagovat p�?irozen�? a p�?itom být taktní a pozorní k druhým lidem.
Když n�?co cht�?li, um�?li to �?íci způsobem, který nepopuzoval, když
n�?co odmítali, nevzbuzovali formou odmítnutí pocit uražení. Um�?li
naslouchat, hledat spole�?n�? východiska z problémů. Stru�?n�? �?e�?eno
- um�?li produkovat asertivní chování daleko d�?íve, než se toto
slůvko objevilo. Tito lidé podv�?dom�? znali dva základní body
následující filosofie asertivity :

1. Asertivita se nemůže trénovat, ale musíme ji objevovat v sob�?

Asertivita jako metoda je stav, který je prapůvodn�? vlastní
každému �?lov�?ku. V průb�?hu života (výchovou, vlivem sociálního
prost�?edí) jsme ji postupn�? stále mén�? a mén�? užívali, až jsme
s ní ztratili vnit�?ní kontakt.

2. Vše, co se nau�?íme - zapomeneme. Zůstane pouze to, �?ím jsme se
stali.

Kdo bere asertivitu pouze jako cvi�?ení nebo násobilku - v�?ci,
které je t�?eba um�?t, bude mu stále p�?ekážet a v kone�?ném
důsledku se jí stejn�? nenau�?í. Nebude sám sebou. Cílem je pln�?
si prožít svoji hodnotu - p�?ijmout sebe sama se svými
pot�?ebami, p�?áními, p�?ednostmi i slabostmi a um�?t to p�?enášet
do svého b�?žného chování.

Asertivita znamená uv�?domit si svoji vlastní hodnotu
a respektovat ji také u ostatních.

4. Agresivita

Nyní by se m�?l každý �?lov�?k, který pozorn�? sleduje tuto
práci, zamyslet nebo vzep�?ít.
Agresivita ?
Zde ?
Vždyť bychom m�?li d�?lat vše proto, abychom nebyli vůbec
agresivní ?!?

Chci zde jen zdůraznit skute�?nost, že agrese je p�?irozenou
sou�?ástí projevu živého organismu. Je to energie, která může
být:

- vysoce pozitivn�? využita, je-li zvládána �?i jestli jí rozumíme
- nebo být vysoce destruktivní, jestliže o ní nic nevíme.

P�?irozen�? asertivní je ten �?lov�?k, který své agresi rozumí
a nebojí se jí. Bohužel existuje spíše v�?tšina t�?ch, kte�?í se
“musí” chovat agresivn�?, aby si uhájili svoji fyzickou
integritu, psychické zdraví �?i postavení v kolektivu. Ale
nepleťme si pojmy agresivita s průbojností nebo zdravou
dravostí.

5. Neverbální komunikace

Základem zde budou tzv. neverbální projevy, které hrají
významnou roli ve správném pochopení všech poskytovaných
informací v dialogu s druhou osobou. Pro naši tématiku zcela
posta�?í zmínit se o dvou základních dominantách.

1. Schopnost udržet kontakt o�?ima

Zde si pouze p�?ipome�?me, že důležitost udržení o�?ního kontaktu
s druhým �?lov�?kem je podtržena zažitým schématem vnímání
a interpretace chování lidí, kte�?í ho neum�?jí udržet. T�?m jsou
�?asto p�?ipisovány negativní charakterové vlastnosti nebo
úmysly. Nesmíme zapomenout na to, že oblast obli�?eje je
v sociálním kontaktu spojena se silnými emo�?ními prožitky.

2. Postoj a držení t�?la - tzv. body-language

Velmi �?asto se stává, že si lidé neuv�?domují vlastní nap�?tí
v t�?le a p�?i otázce, zda-li se cítili p�?i rozhovoru voln�?,
odpovídají ano. P�?itom ostatní lidé vidí, že tomu tak není.
Kdo tuto �?ást asertivity zanedbává, vystavuje se nebezpe�?í, že
jeho neverbální projev nebude v souladu s tím, co �?íká.

Tyto fyzické aktivity znamenají důležitý informa�?ní kanál,
kterým mohou jít ke �?lov�?ku významné informace. Nevzdávejme se
ho! Neverbální komunikace je vývojov�? starší způsob
dorozumívání. Její význam je podtržen faktem, že není možno
nekomunikovat.

6. Verbální komunikace

Hned ze za�?átku si dovoluji podotknout, že ten, kdo není
schopen vést a rozvíjet rozhovor, vytvá�?í důležitou podmínku pro
postupné izolování své osoby od okolí. Nepat�?í sem pouze situace,
kdy nevím jak za�?ít, ale i reagovat nebo co d�?lat, když mne n�?kdo
osloví. Zdůrazním dv�? důležité v�?ci, které umož�?ují zahájení
a rozvíjení rozhovoru. První je um�?ní poskytovat partnerovi tzv.
volné informace, druhá je tzv. sebeotev�?ení.

1. Volné informace vymezíme jako sd�?lování takových údajů druhé
osob�?, jež jí umožní pokra�?ovat v rozhovoru. Nebude-li tomu tak,
dostáváme sebe nebo druhého do role vyšet�?ované osoby, která nám
nic nesd�?lí. To co se potom dostaví je siln�? nep�?íjemný pocit
u obou osob a následuje snaha z toho “utéct”.

P�?íklad neposkytování volných informací :
A: P�?ijela jste z Ostravy ?
B: Ne. (Odpov�?�? nutí osobu A nastartovat další otázku.)
A: Odkud jste p�?ijela ?
B: Z Brna.
A: Vy bydlíte v Brn�? ?
B: Ne.

P�?íklad poskytování volných informací :
A: P�?ijela jste z Ostravy ?
B: Ne, i když bydlím ve Znojm�?, p�?ijela jsem z Brna.

2. Sebeotev�?ení je druhá důležitá podmínka pro fungování
konverzace. Tímto pojmem budeme chápat vše to, co souvisí se
sd�?lováním osobního vztahu k n�?�?emu, n�?komu, svých pocitů, názorů
a myšlenek.

P�?íklad sebeotev�?ení :
A: P�?ijela jste z Ostravy ?
B: Ne, p�?ijela jsem vlakem z Brna. (volná informace)
A: Pro�? jste jela vlakem, autobusem je to myslím rychlejší, ne ?
B: Já vlakem jezdím rad�?ji. V autobuse se mi d�?lá hrozn�? špatn�?.
Už když na to pomyslím, je mi nevolno. (sebeotev�?ení)

Hlavní problémy ve sfé�?e emociálních prožitků

V minulé �?ásti jsme hovo�?ili o důležitých podmínkách pro
rozvoj konverzace - o emociálních prožitcích. V našem normálním
život�? existuje n�?kolik problémových situací, které �?lov�?ka nutí
chovat se nep�?irozen�?, neprojevovat své pocity. Mezi ty hlavní
bychom m�?li za�?adit :

1. vyjád�?ení prostého ne, kdy chceme odmítnout
2. vyjád�?ení prostého ano, kdy n�?co pot�?ebujeme
3. p�?ijímání a adresování kritiky
4. p�?ijímání a ud�?lování ocen�?ní, pochval
5. p�?ijímání a sd�?lování emocí, citů
6. projevování p�?ání, pot�?eb vhodným způsobem

Zvládneme-li tyto problémy a najdeme-li svoji vlastní
hodnotu, pak za�?neme respektovat i ostatní. A jestliže budeme
respektovat sebe i ostatní, rozvine se klima porozum�?ní a pocitu
sounáležitosti.

Vše, co jsme si zatím �?ekli o asertivit�?, lze velmi snadno
shrnout v n�?kolik zásadních bodů tzv. základní asertivní práva.
Pokud jsme zatím vše pochopili, nem�?la by tato práva být n�?�?ím
p�?ebyte�?ným k neporozum�?ní, ale práv�? naopak. Dostáváme se práv�?
k nejdůležit�?jší �?ásti celé práce, kde máme možnost si porovnat
jak probíhají situace ve skute�?nosti a jak by m�?ly doopravdy
vypadat.

7. Základní asertivní práva :

1. Mám právo sám posuzovat své vlastní chování, myšlenky a být za
n�? a jejich důsledky pln�? odpov�?dný.

Pov�?ra : Nem�?l bych bezohledn�? a nezávisle na jiných posuzovat
sebe a své chování. Musím být ve skute�?nosti hodnocen autoritou,
která je moud�?ejší než já.
Záv�?r : Jde o to, že všichni žijeme vlastní život, ve kterém
bychom m�?li posoudit a rozhodnout, co se v n�?m stane.

2. Mám právo nenabízet žádné omluvy a výmluvy ospravedl�?ující mé
chování.

Pov�?ra : Za svoje chování jsem zodpov�?dný jiným lidem, musím jim
skládat ú�?ty a vše co d�?lám, musím zdůvodnit.
Záv�?r : Siln�? zako�?en�?ný názor �?íká, že je zcela p�?irozené
zdůvod�?ovat vše, pro�? d�?láme to �?i ono. Ale pro�? ?

3. Mám právo posoudit, zda a nakolik jsem zodpov�?dný za �?ešení
problémů jiných.

Pov�?ra : K ostatním lidem mám v�?tší závazky než ke své osob�?.
Záv�?r : Záleží pouze na nás, zda budeme brát více ohledy na
druhé než na sebe. Existuje p�?ece spousta zájmů a p�?ání, které
lze splnit pouze tvrdou prací a od�?íkáním.

4. Mám právo m�?nit svůj názor.

Pov�?ra : Jestliže jsem jednou vyslovil ur�?itý názor, nemohu jej
bez vysv�?tlení zm�?nit. Potom musím být nezodpov�?dný a neschopný
sám o �?emkoliv rozhodovat.
Záv�?r : Zm�?na názoru v�?tšinou nemusí znamenat omyl, ale vývoj
jedince.

5. Mám právo d�?lat chyby a být za n�? zodpov�?dný.

Pov�?ra : Nesmím d�?lat chyby a když se tak stane, musím mít pocit
viny.
Záv�?r : Zkoušejme se neomlouvat a zvládnout své chyby bez emocí.
Můžeme je p�?ece brát jako n�?co, co pat�?í neodmyslyteln�? k našemu
životu.

6. Mám právo �?íci - “Já nevím.”

Pov�?ra : M�?l bych um�?t zodpov�?d�?t každou otázku, jinak se budu
jevit jako ignorant a zlý �?lov�?k.
Záv�?r : Nemusím znát odpov�?di na problémy, které mi druzí
p�?edhodí k �?ešení, i když souvisí s mou osobou.

7. Mám právo být nezávislý na dobré vůli ostatních.

Pov�?ra : Lidé v tvém okolí by m�?li k tob�? mít kladný vztah.
Pot�?ebuješ je, bez nich se nedá p�?ece žít.
Záv�?r : Tento názor způsobuje, že mnoho z nás má problém �?íci
prosté ne z obavy, že by vztah po odmítnutí nebyl kladný.

8. Mám právo na nelogická rozhodnutí.

Pov�?ra : Musím se držet logiky, rozumnosti, racionality. Platí
p�?ece logické = správné, rozumné.
Záv�?r : Toto právo stojí na prostém faktu, že se ve svém chování
nemusím držet zavedených logických zdůvodn�?ní, podle kterých
n�?co d�?lat mohu a n�?co ne ( nemá to logiku). Kde by nyní bylo
lidstvo bez pokusů a nelogických rozhodnutí.

9. Mám právo �?íci - “Já ti nerozumím.”

Pov�?ra : Musím být vnímavý a citlivý k pot�?ebám ostatních lidí,
jinak jsem egoista.
Záv�?r : Jestliže nejsem schopen pochopit a porozum�?t druhým,
neznamená to, že nejevím zájem o ostatní. Mohu mít dost svých
problémů a nedostatek prostoru na jejich �?ešení. Uv�?domme si,
kdo a co je pro nás prioritní.

10. Mám právo �?íci - “Je mi to jedno.”

Pov�?ra : Musím se snažit být stále lepší nebo alespo�? o to
usilovat. Pokud se podle tohoto nebudu �?ídit jsem bezcenný
lenoch a nezasloužím si úctu ani respekt.
Záv�?r : Požadavky, které na nás kladou ostatní bychom m�?li
reflektovat. Zapomínáme však, že máme nárok být perfektní podle
sebe a nikoliv podle p�?edstav jiných lidí.

Budování si vlastní spokojenosti se sebou samým v různých
oblastech naší �?innosti je n�?kdy nesnadná v�?c. Co ur�?it�? stojí za
zvážení, je zda se to d�?je způsobem i tempem, které chci já, nebo
jsem-li vlá�?en od jedné v�?ci k druhé p�?áními �?i názory druhých.

Nyní se zde sama od sebe nabízí otázka :
” Když jsem zvládl agresivitu, umím používat neverbální
i verbální komunikaci, umím hospoda�?it s emociálními prožitky,
respektuji deset základních asertivních práv, chovám se již
asertivn�? ?

Odpov�?�? je stejn�? t�?žká jako samotný dotaz.
Jako nejp�?esv�?d�?iv�?jší a nejpůsobiv�?jší odpov�?�? se nabízí metoda
sebereflexe. Každý sám za sebe zhodnotí své výsledky pomocí
komparace dle p�?iloženého popisu základních asertivních typů.
Nyní nezbývá už nic jiného než vyvodit záv�?ry, posoudit výsledky
a za�?ít na sob�? samém tvrd�? pracovat.

8. Popis a porovnání pasivního, asertivního a agresivního
jedince:

1. Pasivní typ jedince

Rodina a výchova
Rodi�?e sami jsou pasivní nebo agresivní, u�?í ho poslušnosti,
p�?izpůsobivosti za každou cenu. Má si své názory ponechávat pro
sebe.

Charakteristiky
O�?ekává ocen�?ní od ostatních, sebe si necení. P�?evládá u n�?j
úzkost se selhání, p�?ehnan�? se snaží n�?co dokázat. Snaží se
uniknout problémům, snadno se vzdává, nev�?�?í si.

Emoce
Nejv�?tší jsou pocity obav, deprese, frustrace, má strach
z hodnocení a následn�? z odmítnutí.

Práva
Neumí prosadit svoje vlastní práva, je v�?tšinou využíván. Vzdává
se p�?ed�?asn�? svých cílů a nikdy jich nedosáhne. Je nerozhodný,
nechává za sebe rozhodovat jiné.

Neverbální a verbální komunikace
Vyhýbá se pohledu o�?í, odpovídá až po dlouhé pauze. Hovo�?í tichým
hlasem, p�?ehnan�? gestikuluje, jeho pohyby jsou nápadné, velmi
�?asto p�?ikyvuje. Mimika je nevýrazná, vyjad�?uje strach a obavy.

Sociální charakter chování
V�?ty za�?íná “Hmm, nevím.” Velmi �?asto se ptá “Pro�? ?” V�?tšinou
ustupuje, je nejistý. Je osam�?lý, neví jak si získat a udržet
p�?átele, cítí se izolovaný.

Reakce na konflikt
Volí cestu úniku, snaží se ji zamaskovat. Je p�?esv�?d�?ený, že
konflikty nemůže �?ešit svojí aktivitou. Jeho obavy z využívání
jinými lidmi jsou zdrojem pocitů frustrace. Má dojem, že na sv�?t�?
pouze p�?ekáží. Cítí se bezradný, nešťastný i p�?i �?ešení zcela
triviálních problémů.

Celkové hodnocení
Z po�?átku je p�?ízniv�? hodnocen, ale posléze je považován za
nekompetentního jedince s množstvím problémů.

2. Agresivní typ jedince

Rodina
Rodi�?e jsou pasivní nebo agresivní, u�?í ho sobectví nebo odstupu
k ostatním lidem. Velmi �?asto je trestán nebo na druhé stran�?
rozmazlován.

Charakteristiky
Vynucuje si od ostatních ocen�?ní, p�?itom je ignoruje
a nerespektuje. Nep�?ipouští si možnost selhání, ze svého
neúsp�?chu obvi�?uje ostatní.

Emoce
V pop�?edí jsou pocity nap�?tí, hn�?vu, k ostatním lidem se chová
velmi lhostejn�?.

Práva
Nerespektuje práva druhých, t�?ch svých dosahuje na úkor jiných
lidí. P�?ivlast�?uje si právo rozhodovat za jiné.

Neverbální a verbální komunikace
Partnerovi hledí up�?en�? a p�?ímo do o�?í. P�?i dialogu je netrp�?livý
a �?asto ská�?e do �?e�?i. Svůj nesouhlas dává najevo trhavými
pohyby. Jeho mimika vyjad�?uje ironii a pocity hn�?vu.

Sociální charakter chování
V�?ta za�?íná “Ty nebo slovem oni.” Velmi �?astá je u n�?j vazba
“Ano, ale..” Zásadn�? neustupuje, je defenzivní, ostatní
podce�?uje. Svým chováním provokuje hádky a konflikty. Nikoho
neuznává, je stále sarkastický. Nemá mnoho p�?átel, i když mnoho
lidí mu ustupuje a musí ho uznávat.

Reakce na konflikt
K �?ešení konfliktů p�?istupuje nekompromisn�?, bojuje za každou
cenu. Nep�?ijímá kritiku, �?ešení problémů využívá jako důkaz své
nad�?azenosti. Nezajímají ho jiné názory než vlastní a mnohdy je
nenechá ani vyslovit. Ke sporům p�?istupuje s vyhrožováním, tvrd�?
odmítá jiná �?ešení, na nátlak reaguje úto�?n�? a agresivn�?.

Celkové hodnocení
Jinými lidmi je velmi negativn�? hodnocen, jeho nep�?izpůsobivost
je považována za projev slabosti. Ostatní se mu vyhýbají a mají
obavy z jeho chování.

3. Asertivní typ jedince

Rodina
Rodi�?e ho u�?í up�?ímnosti, zodpov�?dnosti pomocí osobního p�?íkladu.
Jeho výchova se dále vyzna�?uje pocitem hrdosti a úcty k jiným
lidem.

Charakteristiky
Snaží se svoje p�?edsevzetí realizovat a v�?tšinou se setká
s úsp�?chem. Má realistické p�?edstavy bez zbyte�?ných obav
a strachu ze selhání. Množství jeho vynaložené námahy je úm�?rné
k jeho dosaženým výsledkům. K �?ešení problémů p�?istupuje
konstruktivn�?, nevzdává se a odolává p�?ekážkám.

Emoce
P�?evládají u n�?j pocity p�?átelství, tolerance a uvoln�?nosti.

Práva
Nevzdává se jich, ale zárove�? respektuje i práva ostatních lidí,
obvykle dosahuje svých cílů s podporou okolí.

Neverbální a verbální komunikace
Partnerovi se dívá na tvá�? nebo do jeho o�?í. Odpov�?di jsou vhodn�?
na�?asované a plynulé. Tón jeho hlasu je v�?elý, používá gesta,
která souhlasí s obsahem jeho tvrzení. Mimika tvá�?e je uvoln�?ná,
velmi �?asto se usmívá. Působí sympaticky a p�?átelsky.

Sociální charakter chování
Formuluje v�?ty se slovy “Já, mne.” Trvá na svém, ale pokud je
t�?eba, nabízí kompromis. Chová se způsobem, kterým si získává
respekt a dův�?ru ostatních. Je p�?átelský, spole�?enský a proto je
obklopen spoustou p�?átel.

Reakce na konflikt
P�?ed �?ešením konfliktu si zhodnotí svoje schopnosti a možnosti,
k �?ešení p�?istupuje klidn�?. Jeho odhad vlastních možností je
reálný, neodkládá �?ešení a postupuje bez zbyte�?ných emocí. Neváhá
vyjád�?it nesouhlas a následn�? nabízí �?ešení nebo jinou možnou
variantu. Konfliktní situace v�?tšinou zvládá, p�?i nátlaku trvá na
svém rozhodnutí. To vše bez ironie, sarkasmu.

Celkové hodnocení
I když se jeho chování n�?kterým lidem jeví jako nesympatické,
p�?evládá kladné hodnocení a ostatní si jeho osoby váží.

9. Záv�?r

Výše uvedená teorie tvo�?í pouze jednu �?ást možného objevování
asertivního chování. Pro zavedení všech t�?chto zásad do normálního
života je však nutné, abychom pop�?emýšleli o způsobech, jakými je
to možné zrealizovat.

První
možností se jeví samostudium s nep�?esv�?d�?ivými výsledky, kdy
mnohdy dojde ke zkreslení n�?kterých důležitých faktů, problematik.
Ušet�?íme sice �?as a peníze, ale …
Výsledek neodráží vynaloženou námahu.

Druhou
možností je absolvování seminá�?e nebo kurzu. Ne vždy je to levná
záležitost, v�?tšinou tím i strávíme spoustu �?asu. Ale kone�?ný
efekt je jasný, námaha i vložené finance se neminuly cílem.
Výsledek spl�?uje ve v�?tšin�? p�?ípadů o�?ekávání.

Takže kterou metodu zvolíme ?

Na úplný záv�?r jedno doporu�?ení.
Jsou mezi námi jedinci, kte�?í jsou schopni obsah techniky
asertivity pochopit relativn�? snadno, dokonce i bez bariér
a zkreslení ji používají v praxi. Ostatním zájemcům nezbývá jiná
šance, než se seznámit s touto problematikou prost�?ednictvím
trenéra. Lze totiž potkat i takové jedince - samouky, kte�?í vše
d�?lají pouze pro rozší�?ení své osobní moci. A v tomto vidím velkou
hrozbu nejen asertivity, ale i ostatních psychologických technik.
Nedokonalým studiem, zkreslením �?i špatným vyložením faktů mohou
tito lidé způsobovat ješt�? v�?tší nenapravitelné škody než
agresivní nebo pasivní jedinci.

Bylo by naivní si myslet, že asertivita nebo jiná metoda nám
umožní pevn�? ovládat jiné lidi nebo je nutit, aby d�?lali, co se
nám hodí. U koho se objeví tento názor a pot�?eba, ten nepochopil
smysl této techniky. Dosáhneme-li lepší orientace ve vlastní osob�?
a pomůžeme-li zp�?íjemnit život sob�? i svému okolí, pak lze
konstatovat, že tato seminární práce m�?la význam.

Permalink

Malina

03.31.10

Asertivita

Leave a Comment

Rubriky

Meta