Malina » Tomáš Garrigue Masaryk

05.24.09

Tomáš Garrigue Masaryk

Posted in Redakce at 17.45 od admin

Tomáš Garrigue Masaryk byl první Ä?eskoslovenský prezident, Ä?eský filozof, pedagog, politik, vÄ?dec, spisovatel a žurnalista.
http://www.praha.cz/images/stories/o-praze/masaryk1.jpg

Narodil se krátce po bouÅ?livém revoluÄ?ním roce 1848 (7.bÅ?ezna 1850 v HodonínÄ?) v rodinÄ? zamÄ?stnanců na císaÅ?ském statku, žijící na moravském Slovácku, jeho matka byla nÄ?mecké národnosti, otec slovenské. Po absolvování Ä?ejkovické Å¡koly a reálky v HustopeÄ?ích chvíli praktikoval v hodonínské Å¡kole a posléze se uÄ?il zámeÄ?níkem ve Vídni. Obou Ä?inností zanechal, z VídnÄ? vrátil se do rodného kraje, zaÄ?al se uÄ?it kováÅ?em.

Brzy nastoupil jako poduÄ?itel hustopeÄ?ské reálky a zaÄ?al se pÅ?ipravovat k studiu na gymnáziu.

Od 15 let se živil sám jako domácí uÄ?itel dÄ?tí bohatých rodiÄ?ů. Na gymnáziu v BrnÄ? byl podporován jednou z nich, rodinou policejního Å?editele Antona Le Monniera, s kterou v roce 1869 odeÅ¡el do VídnÄ?, aby dostudoval na Akademickém gymnáziu. Po maturitÄ? (1872) zaÄ?al studovat filosofickou fakultu. BÄ?hem studia se seznámil s Franzem Brentanem, novým profesorem filosofie, který pÅ?iÅ¡el do VídnÄ? v dubnu 1874.

Po smrti Antona Le Monniera 1873, naÅ¡el nové výnosné místo hofmistra v rodinÄ? Rudolfa Schlesingra, generálního rady Anglo-rakouské banky, jehož syna vyuÄ?oval. Za odmÄ?nu za úspÄ?Å¡nou maturitu mladého Schlessingera odjeli spoleÄ?nÄ?, po MasarykovÄ? doktorátu (1876), na cestu po Itálii a na roÄ?ní pobyt na univerzitÄ? v Lipsku. Tam se Masaryk seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele, 10. srpna 1877 byli zasnoubeni.

Masaryk chtÄ?l ale pÅ?ed sÅ?atkem získat docenturu z filozofie na vídeÅ?ské univerzitÄ?, což sÅ?atek, narychlo uspoÅ?ádaný rodinou Charlotty v New Yorku 15. bÅ?ezna 1878, pozdrželo. Jeho náhlost zase naopak pozdržela docenturu. Ve Vídni tedy Masaryk živil rodinu a sebe suplováním na stÅ?ední Å¡kole, pÅ?ednáškami a â??kondicemiâ??, vypůjÄ?oval si také od pÅ?átel. Habilitoval v bÅ?eznu 1879 prací Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociální jev souÄ?asnosti) a zaÄ?al bezplatnÄ? pÅ?ednášet na univerzitÄ? jako soukromý docent.

Už za dob studií byl Masaryk literárnÄ? Ä?inný, napsal Å?adu studií a odborných statí. V lednu 1875 se stal pÅ?edsedou Ä?eského akademického spolku ve Vídni a zaÄ?al se pravidelnÄ? stýkat s rodinou A. V. Å embery, profesora Ä?eské Å?eÄ?i a literatury na vídeÅ?ské univerzitÄ?.

Celonárodní aférou se stal spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, využívanou i politicky. Masaryk se postavil na samém poÄ?átku sporu 1877 za vÄ?decké prozkoumání jejich původu a tak se pro velkou Ä?ást Ä?eských nacionalistů stal vlastizrádcem.

80. a 90. léta 19.století

Díky rozdÄ?lení Univerzity Karlo-Ferdinandovy na Ä?eskou a nÄ?meckou Ä?ást dostal místo mimoÅ?ádného profesora na novÄ? založené Ä?eské univerzitÄ? a tak v létÄ? 1882 s rodinou pÅ?ijel do Prahy, aby zde zaÄ?al pÅ?ednášet.

Masaryk zaÄ?al svou Ä?innost na poli politiky. Zde naÅ¡el spolupracovníky v Josefu Kaizlovi a Karlu KramáÅ?ovi a formuloval nový politický smÄ?r, který prosazoval â??pÅ?esné vÄ?decké poznávání vÄ?cí proti romantické fantasticeâ?? â?? realismus. Revue Ä?as se stala tribunou realistů, v níž pÅ?edávali své názory a postoje pomÄ?rnÄ? úzkému okruhu veÅ?ejnosti, i když podstatnÄ? Å¡iršímu než intelektuálního Athenaea.

Masaryk hledal politické seskupení, kde by mohl prosazovat své zásady a zájmy. Po neúspÄ?Å¡ných jednáních realistů se staroÄ?echy byli koncem roku 1890 pÅ?ijati k mladoÄ?echům, kteÅ?í na jaÅ?e 1891 získali mandáty do Å?íšské rady, v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do Zemského snÄ?mu. V záÅ?í 1893 se ale obou mandátů vzdal.

I nadále byl literárnÄ? Ä?inný. Napsal mnoho studií i vÄ?deckých statí, inicioval vznik Ottova slovníku nauÄ?ného a také psal Ä?lánky do odborných Ä?asopisů, jako byly NaÅ¡e doba, nebo Ä?as (který se stal i úspÄ?Å¡ným deníkem), na jejichž vzniku se aktivnÄ? podílel.

Masaryk na Ä?eších odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. PÅ?íÄ?il se mu Ä?eský nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke vÅ¡emu nÄ?meckému a nedobÅ?e nesl rozrůstající se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovení procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za údajnou rituální vraždu mladé Ä?eÅ¡ky, to ostatnÄ? dokázala. PodobnÄ? jako u sporu o zfalÅ¡ované rukopisy byl opÄ?t vystaven nenávisti, dokonce uvažoval o odchodu do zemÄ? své ženy, ale Charlotta jej utvrdila v tom, že jeho místo je právÄ? v Ä?echách.

Masaryk byl hluboce vÄ?Å?ící Ä?lovÄ?k, ale hledající pravdu i v náboženství. A tak uvítal i vznik Volné myÅ¡lenky, kterou vnímal pÅ?edevším jako antiklerikální hnutí, které by mohlo pÅ?ispÄ?t k podpoÅ?e nového, pravdivÄ?jšího a upÅ?ímnÄ?jšího náboženství.

{mosimage} První svÄ?tová válka

Za první svÄ?tové války Masaryk opustil svůj původní názor že by Rakousko-Uhersko bylo možné reformovat do moderního svazku autonomních zemí. Vzhledem k aroganci stále jeÅ¡tÄ? absolutistické moci â?? jejíž poslední demonstrací bylo vojenské potlaÄ?ení snahy o sebeurÄ?ení Jihoslovanů, vedoucí k válce â?? zaujal stanovisko nezávislosti národů a národa Ä?eského a jeho vystoupení ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize â??Nová Evropa: Stanovisko slovanskéâ?? ospravedlÅ?uje boj proti monarchii, nutnost lepšího státoprávního uspoÅ?ádání ve východní EvropÄ? a navazuje na tradici názorů o možných svazcích v EvropÄ? (z dneÅ¡ního pohledu pÅ?edjímající i nÄ?které aspekty budoucí spolupráce mezi státy Evropy), ve formÄ? federace demokratických států.

K dosažení politické samostatnosti působil jako hlavní z tÄ?ch, kteÅ?í pracovali na zviditelnÄ?ní Ä?eského národa. BÄ?hem války pÅ?esvÄ?dÄ?oval státníky velmocí o potÅ?ebnosti a užiteÄ?nosti samostatného Ä?eského státu.

V lednu 1915 odjel do Å výcarska. V ŽenevÄ? 6. Ä?ervence 1915 pronesl svůj slavný projev k pÄ?tistému výroÄ?í Husova upálení, v kterém vyhlásil boj habsburské nadvládÄ? - â??Odsuzujeme násilí, nechceme a nebudeme ho užívat. AvÅ¡ak proti násilí budeme se hájiti tÅ?eba železem.

V záÅ?í emigroval za Masarykem BeneÅ¡ a oba pÅ?esídlili do Francie, kde se k nim pÅ?ipojil Milan Rastislav Å tefánik, ve Francii naturalizovaný a s potÅ?ebnými výbornými styky. Masaryk oba dobÅ?e poznal v dobách jejich pražských studií kdy je podporoval, a tak jeÅ¡tÄ? v záÅ?í pÅ?esídlil do Londýna a Ä?eskoslovenské akce v PaÅ?íži svÄ?Å?il BeneÅ¡ovi. Na Londýnské univerzitÄ? dostal Masaryk profesuru â??pro slovanské vÄ?ciâ??, pozornost získal pÅ?ednáškami, veÅ?ejnými vystoupeními, žurnalistikou a osobními styky.

Ve vybudování silných zahraniÄ?ních jednotek budoucího státu vidÄ?l další prostÅ?edek k jeho etablování. Po únorové revoluci pÅ?esídlil do Ruska, kde dal rozhodující podnÄ?t k sestavení dalších samostatných legií z Ä?eských a slovenských pÅ?ebÄ?hlíků a zajatců. Do války vstoupily v dubnu 1917 i USA, a tak se Masaryk k jejímu blížícímu konci vydal pÅ?es Japonsko do Spojených států, aby tam působil na prezidenta Wilsona, který pÅ?evzal evropské názory o možné transformaci rakouské monarchie do národnÄ? svobodného svazku autonomních států. JeÅ¡tÄ? z Tokia poslal Wilsonovi memorandum o stavu Ruska aby ho zaujal, ale hlavnÄ? v nÄ?m zdůraznil význam a úspÄ?chy Ä?eskoslovenských legií â?? pÅ?edpokládané pozornosti a úÄ?inku dosáhl.

29. dubna Masaryk dorazil do USA, 5. kvÄ?tna byl, k jeho pÅ?ekvapení, v Chicagu pÅ?ijat jásajícími davy a zasypáván kvÄ?tinami. V Americe zorganizoval velkou pÅ?esvÄ?dÄ?ovací kampaÅ? mezi americkými Ä?echy a Slováky na podporu samostatného státu. K nim se pÅ?ipojili i pÅ?edstavitelé Rusínů. 30. Ä?ervna podepsali v Pittsburghu dohodu o spoleÄ?ném státu.

Masaryk jednal s diplomaty Å?ady zemí, organizoval zpravodajství, psal do novin, pÅ?ednášel. Pro pÅ?esvÄ?dÄ?ení americké veÅ?ejnosti a státníků o Ä?eskoslovenské vÄ?ci pomohly i Masarykovy dobré styky s pÅ?edstaviteli krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho pÅ?edcházejících návÅ¡tÄ?v u manželÄ?iny rodiny a veÅ?ejných vystoupení. PodaÅ?ilo se mu tak dostat se k prezidentu Wilsonovi a pÅ?esvÄ?dÄ?it ho, že požadavky porobených národů rakouské monarchie jsou oprávnÄ?né â?? 18. Å?íjna Wilson veÅ?ejnÄ? odvolal svoje dosavadní stanovisko, pÅ?ispÄ?l k rozpadu v troskách ležícího Rakouska-Uherska, a podpoÅ?il tak i vznik Ä?eskoslovenska.

Ä?SR

+Ceskoslovensko bylo mezinárodnÄ? uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvním prezidentem. S dcerou Olgou se vrátili lodí, po pÅ?istání v Británií pÅ?es Francii, Itálii a Rakousko dále vlakem. Ä?erstvÄ? Ä?eskoslovenské hranice pÅ?ekroÄ?ili 20. prosince, v TáboÅ?e 21. prosince Masaryk krátce veÅ?ejnÄ? vystoupil a pokraÄ?ovali do Prahy, kde byl pÅ?ijat slavnostní cestou Prahou, slavnostními fanfárami Smetanovy LibuÅ¡e z loggie Národního divadla, na StaromÄ?stském námÄ?stí složil první slib prezidenta národnímu shromáždÄ?ní.

Teprve pak mohl vyzvednout manželku Charlottu ve veleslavínském sanatoriu. PoÄ?átkem roku 1921 Masaryk pÅ?ekonal nebezpeÄ?nou trombózu, která vyvolala vážné obavy o jeho život. Manželka Charlotta se ale již nezotavila ze své tÄ?žké nemoci a 13. kvÄ?tna 1923 zemÅ?ela. Již za její nemoci pÅ?evzala dcera Alice roli â??první dámyâ?? a zodpovÄ?dnost za prezidentskou â??domácnostâ??, mimo svého angažmá v Ä?eskoslovenském Ä?erveném kÅ?íži, který založila.

Masaryk vybudoval jeden z moderních a vyspÄ?lých států meziváleÄ?né Evropy. Pokud jeho síly dovolily, pÅ?ispíval i k jeho dalšímu rozvoji. V BeneÅ¡ovi mÄ?l ideálního ministra zahraniÄ?í. Další spojenec Å tefánik, ministr obrany, zahynul v kvÄ?tnu 1919 když jeho letadlo nad Bratislavou sestÅ?elily vlastní jednotky. Rašín, ministr financí, Masarykův bývalý protivník ale nyní spolehlivý spojenec, pÅ?edÄ?asnÄ? zemÅ?el 1923 na následky atentátu. Ve Å vehlovi (Agrární strana), pÅ?edsedovi vlády, mÄ?l dalšího spojence. Ale KramáÅ? (NárodnÄ? demokratická strana), se stal novým politickým odpůrcem i když zůstali osobními pÅ?áteli.

V Å?íjnu 1923 byl Masaryk jako prezident pÅ?ivítán ve Francii, Belgii a Británii, na výroÄ?ní cestÄ? k pÄ?tiletému výroÄ?í vzniku Ä?SR. Prezidentem byl zvolen i 24. kvÄ?tna 1934, poÄ?tvrté a naposledy i pÅ?es Å¡patný zdravotní stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotních důvodů a zůstal na zámku v Lánech.

Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobím první republiky, aÄ?koli znaÄ?nou Ä?ást svého díla vykonal již pÅ?ed ní. Masaryk byl oznaÄ?en za â??Prezidenta Osvoboditeleâ??. JeÅ¡tÄ? za jeho života, k jeho osmdesátým narozeninám, se národní shromáždÄ?ní usneslo na zákonÄ? â??Masaryk se zasloužil o státâ??. Když â??TatíÄ?ek Masarykâ?? 14. záÅ?í 1937 zemÅ?el, zemÅ?el pro jeho obdivovatele symbol morální velikosti a velké autority.

Obsah pÅ?evzat z encyklopedie Wikipedia

Leave a Comment