05.24.09
Tomáš Garrigue Masaryk

Narodil se krátce po bouÅ?livém revoluÄ?nÃm roce 1848 (7.bÅ?ezna 1850 v HodonÃnÄ?) v rodinÄ? zamÄ?stnanců na cÃsaÅ?ském statku, žijÃcà na moravském Slovácku, jeho matka byla nÄ?mecké národnosti, otec slovenské. Po absolvovánà Ä?ejkovické Å¡koly a reálky v HustopeÄ?Ãch chvÃli praktikoval v hodonÃnské Å¡kole a posléze se uÄ?il zámeÄ?nÃkem ve VÃdni. Obou Ä?innostà zanechal, z VÃdnÄ? vrátil se do rodného kraje, zaÄ?al se uÄ?it kováÅ?em.
Brzy nastoupil jako poduÄ?itel hustopeÄ?ské reálky a zaÄ?al se pÅ?ipravovat k studiu na gymnáziu.
Od 15 let se živil sám jako domácà uÄ?itel dÄ?tà bohatých rodiÄ?ů. Na gymnáziu v BrnÄ? byl podporován jednou z nich, rodinou policejnÃho Å?editele Antona Le Monniera, s kterou v roce 1869 odeÅ¡el do VÃdnÄ?, aby dostudoval na Akademickém gymnáziu. Po maturitÄ? (1872) zaÄ?al studovat filosofickou fakultu. BÄ?hem studia se seznámil s Franzem Brentanem, novým profesorem filosofie, který pÅ?iÅ¡el do VÃdnÄ? v dubnu 1874.
Po smrti Antona Le Monniera 1873, naÅ¡el nové výnosné mÃsto hofmistra v rodinÄ? Rudolfa Schlesingra, generálnÃho rady Anglo-rakouské banky, jehož syna vyuÄ?oval. Za odmÄ?nu za úspÄ?Å¡nou maturitu mladého Schlessingera odjeli spoleÄ?nÄ?, po MasarykovÄ? doktorátu (1876), na cestu po Itálii a na roÄ?nà pobyt na univerzitÄ? v Lipsku. Tam se Masaryk seznámil s Charlottou Garrigue, dcerou newyorského podnikatele, 10. srpna 1877 byli zasnoubeni.
Masaryk chtÄ?l ale pÅ?ed sÅ?atkem zÃskat docenturu z filozofie na vÃdeÅ?ské univerzitÄ?, což sÅ?atek, narychlo uspoÅ?ádaný rodinou Charlotty v New Yorku 15. bÅ?ezna 1878, pozdrželo. Jeho náhlost zase naopak pozdržela docenturu. Ve VÃdni tedy Masaryk živil rodinu a sebe suplovánÃm na stÅ?ednà škole, pÅ?ednáškami a â??kondicemiâ??, vypůjÄ?oval si také od pÅ?átel. Habilitoval v bÅ?eznu 1879 pracà Der Selbstmord als soziale Massenerscheinung der Gegenwart (Sebevražda jako masový sociálnà jev souÄ?asnosti) a zaÄ?al bezplatnÄ? pÅ?ednášet na univerzitÄ? jako soukromý docent.
Už za dob studià byl Masaryk literárnÄ? Ä?inný, napsal Å?adu studià a odborných statÃ. V lednu 1875 se stal pÅ?edsedou Ä?eského akademického spolku ve VÃdni a zaÄ?al se pravidelnÄ? stýkat s rodinou A. V. Å embery, profesora Ä?eské Å?eÄ?i a literatury na vÃdeÅ?ské univerzitÄ?.
Celonárodnà aférou se stal spor o pravost rukopisů Královédvorského a Zelenohorského, využÃvanou i politicky. Masaryk se postavil na samém poÄ?átku sporu 1877 za vÄ?decké prozkoumánà jejich původu a tak se pro velkou Ä?ást Ä?eských nacionalistů stal vlastizrádcem.
80. a 90. léta 19.stoletÃ
DÃky rozdÄ?lenà Univerzity Karlo-Ferdinandovy na Ä?eskou a nÄ?meckou Ä?ást dostal mÃsto mimoÅ?ádného profesora na novÄ? založené Ä?eské univerzitÄ? a tak v létÄ? 1882 s rodinou pÅ?ijel do Prahy, aby zde zaÄ?al pÅ?ednášet.
Masaryk zaÄ?al svou Ä?innost na poli politiky. Zde naÅ¡el spolupracovnÃky v Josefu Kaizlovi a Karlu KramáÅ?ovi a formuloval nový politický smÄ?r, který prosazoval â??pÅ?esné vÄ?decké poznávánà vÄ?cà proti romantické fantasticeâ?? â?? realismus. Revue Ä?as se stala tribunou realistů, v nÞ pÅ?edávali své názory a postoje pomÄ?rnÄ? úzkému okruhu veÅ?ejnosti, i když podstatnÄ? Å¡irÅ¡Ãmu než intelektuálnÃho Athenaea.
Masaryk hledal politické seskupenÃ, kde by mohl prosazovat své zásady a zájmy. Po neúspÄ?Å¡ných jednánÃch realistů se staroÄ?echy byli koncem roku 1890 pÅ?ijati k mladoÄ?echům, kteÅ?à na jaÅ?e 1891 zÃskali mandáty do Å?ÃÅ¡ské rady, v prosinci 1891 byl Masaryk zvolen do Zemského snÄ?mu. V záÅ?à 1893 se ale obou mandátů vzdal.
I nadále byl literárnÄ? Ä?inný. Napsal mnoho studià i vÄ?deckých statÃ, inicioval vznik Ottova slovnÃku nauÄ?ného a také psal Ä?lánky do odborných Ä?asopisů, jako byly NaÅ¡e doba, nebo Ä?as (který se stal i úspÄ?Å¡ným denÃkem), na jejichž vzniku se aktivnÄ? podÃlel.
Masaryk na Ä?eÅ¡Ãch odsuzoval omezený rozhled a okruh zájmů. PÅ?ÃÄ?il se mu Ä?eský nacionalismus, který vycházel jen ze slepé nenávisti ke vÅ¡emu nÄ?meckému a nedobÅ?e nesl rozrůstajÃcà se antisemitismus. Jeho aktivita v roce 1899, kdy se zasazoval o obnovenà procesu s židem Hilsnerem, který byl odsouzen za údajnou rituálnà vraždu mladé Ä?eÅ¡ky, to ostatnÄ? dokázala. PodobnÄ? jako u sporu o zfalÅ¡ované rukopisy byl opÄ?t vystaven nenávisti, dokonce uvažoval o odchodu do zemÄ? své ženy, ale Charlotta jej utvrdila v tom, že jeho mÃsto je právÄ? v Ä?echách.
Masaryk byl hluboce vÄ?Å?Ãcà Ä?lovÄ?k, ale hledajÃcà pravdu i v náboženstvÃ. A tak uvÃtal i vznik Volné myÅ¡lenky, kterou vnÃmal pÅ?edevÅ¡Ãm jako antiklerikálnà hnutÃ, které by mohlo pÅ?ispÄ?t k podpoÅ?e nového, pravdivÄ?jÅ¡Ãho a upÅ?ÃmnÄ?jÅ¡Ãho náboženstvÃ.
{mosimage} Prvnà svÄ?tová válka
Za prvnà svÄ?tové války Masaryk opustil svůj původnà názor že by Rakousko-Uhersko bylo možné reformovat do modernÃho svazku autonomnÃch zemÃ. Vzhledem k aroganci stále jeÅ¡tÄ? absolutistické moci â?? jejÞ poslednà demonstracà bylo vojenské potlaÄ?enà snahy o sebeurÄ?enà Jihoslovanů, vedoucà k válce â?? zaujal stanovisko nezávislosti národů a národa Ä?eského a jeho vystoupenà ze svazku Rakouska-Uherska. Ve své knize â??Nová Evropa: Stanovisko slovanskéâ?? ospravedlÅ?uje boj proti monarchii, nutnost lepÅ¡Ãho státoprávnÃho uspoÅ?ádánà ve východnà EvropÄ? a navazuje na tradici názorů o možných svazcÃch v EvropÄ? (z dneÅ¡nÃho pohledu pÅ?edjÃmajÃcà i nÄ?které aspekty budoucà spolupráce mezi státy Evropy), ve formÄ? federace demokratických států.
K dosaženà politické samostatnosti působil jako hlavnà z tÄ?ch, kteÅ?à pracovali na zviditelnÄ?nà Ä?eského národa. BÄ?hem války pÅ?esvÄ?dÄ?oval státnÃky velmocà o potÅ?ebnosti a užiteÄ?nosti samostatného Ä?eského státu.
V lednu 1915 odjel do Å výcarska. V ŽenevÄ? 6. Ä?ervence 1915 pronesl svůj slavný projev k pÄ?tistému výroÄ?à Husova upálenÃ, v kterém vyhlásil boj habsburské nadvládÄ? - â??Odsuzujeme násilÃ, nechceme a nebudeme ho užÃvat. AvÅ¡ak proti násilà budeme se hájiti tÅ?eba železem.
V záÅ?à emigroval za Masarykem BeneÅ¡ a oba pÅ?esÃdlili do Francie, kde se k nim pÅ?ipojil Milan Rastislav Å tefánik, ve Francii naturalizovaný a s potÅ?ebnými výbornými styky. Masaryk oba dobÅ?e poznal v dobách jejich pražských studià kdy je podporoval, a tak jeÅ¡tÄ? v záÅ?à pÅ?esÃdlil do Londýna a Ä?eskoslovenské akce v PaÅ?Þi svÄ?Å?il BeneÅ¡ovi. Na Londýnské univerzitÄ? dostal Masaryk profesuru â??pro slovanské vÄ?ciâ??, pozornost zÃskal pÅ?ednáškami, veÅ?ejnými vystoupenÃmi, žurnalistikou a osobnÃmi styky.
Ve vybudovánà silných zahraniÄ?nÃch jednotek budoucÃho státu vidÄ?l dalšà prostÅ?edek k jeho etablovánÃ. Po únorové revoluci pÅ?esÃdlil do Ruska, kde dal rozhodujÃcà podnÄ?t k sestavenà dalÅ¡Ãch samostatných legià z Ä?eských a slovenských pÅ?ebÄ?hlÃků a zajatců. Do války vstoupily v dubnu 1917 i USA, a tak se Masaryk k jejÃmu blÞÃcÃmu konci vydal pÅ?es Japonsko do Spojených států, aby tam působil na prezidenta Wilsona, který pÅ?evzal evropské názory o možné transformaci rakouské monarchie do národnÄ? svobodného svazku autonomnÃch států. JeÅ¡tÄ? z Tokia poslal Wilsonovi memorandum o stavu Ruska aby ho zaujal, ale hlavnÄ? v nÄ?m zdůraznil význam a úspÄ?chy Ä?eskoslovenských legià â?? pÅ?edpokládané pozornosti a úÄ?inku dosáhl.
29. dubna Masaryk dorazil do USA, 5. kvÄ?tna byl, k jeho pÅ?ekvapenÃ, v Chicagu pÅ?ijat jásajÃcÃmi davy a zasypáván kvÄ?tinami. V Americe zorganizoval velkou pÅ?esvÄ?dÄ?ovacà kampaÅ? mezi americkými Ä?echy a Slováky na podporu samostatného státu. K nim se pÅ?ipojili i pÅ?edstavitelé RusÃnů. 30. Ä?ervna podepsali v Pittsburghu dohodu o spoleÄ?ném státu.
Masaryk jednal s diplomaty Å?ady zemÃ, organizoval zpravodajstvÃ, psal do novin, pÅ?ednášel. Pro pÅ?esvÄ?dÄ?enà americké veÅ?ejnosti a státnÃků o Ä?eskoslovenské vÄ?ci pomohly i Masarykovy dobré styky s pÅ?edstaviteli krajanů a vlivnými osobnostmi z jeho pÅ?edcházejÃcÃch návÅ¡tÄ?v u manželÄ?iny rodiny a veÅ?ejných vystoupenÃ. PodaÅ?ilo se mu tak dostat se k prezidentu Wilsonovi a pÅ?esvÄ?dÄ?it ho, že požadavky porobených národů rakouské monarchie jsou oprávnÄ?né â?? 18. Å?Ãjna Wilson veÅ?ejnÄ? odvolal svoje dosavadnà stanovisko, pÅ?ispÄ?l k rozpadu v troskách ležÃcÃho Rakouska-Uherska, a podpoÅ?il tak i vznik Ä?eskoslovenska.
Ä?SR
+Ceskoslovensko bylo mezinárodnÄ? uznáno za samostatný stát a Masaryk byl 14. listopadu 1918 zvolen prvnÃm prezidentem. S dcerou Olgou se vrátili lodÃ, po pÅ?istánà v Británià pÅ?es Francii, Itálii a Rakousko dále vlakem. Ä?erstvÄ? Ä?eskoslovenské hranice pÅ?ekroÄ?ili 20. prosince, v TáboÅ?e 21. prosince Masaryk krátce veÅ?ejnÄ? vystoupil a pokraÄ?ovali do Prahy, kde byl pÅ?ijat slavnostnà cestou Prahou, slavnostnÃmi fanfárami Smetanovy LibuÅ¡e z loggie NárodnÃho divadla, na StaromÄ?stském námÄ?stà složil prvnà slib prezidenta národnÃmu shromáždÄ?nÃ.
Teprve pak mohl vyzvednout manželku Charlottu ve veleslavÃnském sanatoriu. PoÄ?átkem roku 1921 Masaryk pÅ?ekonal nebezpeÄ?nou trombózu, která vyvolala vážné obavy o jeho život. Manželka Charlotta se ale již nezotavila ze své tÄ?žké nemoci a 13. kvÄ?tna 1923 zemÅ?ela. Již za jejà nemoci pÅ?evzala dcera Alice roli â??prvnà dámyâ?? a zodpovÄ?dnost za prezidentskou â??domácnostâ??, mimo svého angažmá v Ä?eskoslovenském Ä?erveném kÅ?Þi, který založila.
Masaryk vybudoval jeden z modernÃch a vyspÄ?lých států meziváleÄ?né Evropy. Pokud jeho sÃly dovolily, pÅ?ispÃval i k jeho dalÅ¡Ãmu rozvoji. V BeneÅ¡ovi mÄ?l ideálnÃho ministra zahraniÄ?Ã. Dalšà spojenec Å tefánik, ministr obrany, zahynul v kvÄ?tnu 1919 když jeho letadlo nad Bratislavou sestÅ?elily vlastnà jednotky. RaÅ¡Ãn, ministr financÃ, Masarykův bývalý protivnÃk ale nynà spolehlivý spojenec, pÅ?edÄ?asnÄ? zemÅ?el 1923 na následky atentátu. Ve Å vehlovi (Agrárnà strana), pÅ?edsedovi vlády, mÄ?l dalÅ¡Ãho spojence. Ale KramáÅ? (NárodnÄ? demokratická strana), se stal novým politickým odpůrcem i když zůstali osobnÃmi pÅ?áteli.
V Å?Ãjnu 1923 byl Masaryk jako prezident pÅ?ivÃtán ve Francii, Belgii a Británii, na výroÄ?nà cestÄ? k pÄ?tiletému výroÄ?à vzniku Ä?SR. Prezidentem byl zvolen i 24. kvÄ?tna 1934, poÄ?tvrté a naposledy i pÅ?es Å¡patný zdravotnà stav. 14. prosince 1935 abdikoval ze zdravotnÃch důvodů a zůstal na zámku v Lánech.
Masarykova osoba bývá spojována s pouze s obdobÃm prvnà republiky, aÄ?koli znaÄ?nou Ä?ást svého dÃla vykonal již pÅ?ed nÃ. Masaryk byl oznaÄ?en za â??Prezidenta Osvoboditeleâ??. JeÅ¡tÄ? za jeho života, k jeho osmdesátým narozeninám, se národnà shromáždÄ?nà usneslo na zákonÄ? â??Masaryk se zasloužil o státâ??. Když â??TatÃÄ?ek Masarykâ?? 14. záÅ?à 1937 zemÅ?el, zemÅ?el pro jeho obdivovatele symbol morálnà velikosti a velké autority.
Obsah pÅ?evzat z encyklopedie Wikipedia