05.20.09

Stru�?ná historie filmu Od po�?átků po druhou sv�?tovou válku

Posted in Redakce at 10.10 od admin

28. prosince 1895 Louis Jean a Auguste Lumièrovi p�?edvedli v Indickém salónku pa�?ížského Grand Café první filmové p�?edstavení pro platící diváky. Skládalo se z jedenácti krátkých filmů s nám�?ty z každodenního života, každý snímek trval prům�?rn�? jednu minutu, celkem první p�?edstavení trvalo asi dvacet minut. �?pln�? první snímek, který Louis Jean Lumière vytvo�?il se jmenoval Le sortie des usines (Odchod z továrny) �?? zachycoval d�?lníky, jak po skon�?ení pracovní doby opoušt�?jí brány továrny. Mezi �??dokumentárními�?? šoty byl i první krátký hraný film Pokropený kropi�?. Filmová zábava se rychle ší�?ila mezi lidmi, brat�?i Lumièrové svá dílka p�?edvád�?li po celé zemi a za�?ali na nich vyd�?lávat.
Brzy vznikla první filmová studia (nejprve ve Francii, postupn�? po celé Evrop�?, i v zámo�?í). V roce 1908 vznikla francouzská spole�?nost Le Film d´Art, která v listopadu v pa�?ížském kin�? Charras uvedla své první dílo L´Assasinat du duc de Guise (Zavražd�?ní Vévody de Guise). Snímek byl výjime�?ný tím, že hlavní roli hrála hv�?zda Comedie Français Charles de Bargy, scéná�? byl dílem dramatika Henri Lavedana a hudbu poprvé speciáln�? pro tento film zkomponoval Camille Saint-Saëns. Napsal dvanáct minut trvající skladby P�?edehra a P�?t úryvků pro smy�?cový orchestr, klavír a harmonium, které byly stejn�? dlouhé jako celý film. Skladby se svým charakterem blíží romantickým skladbám a �?asto využívají leitmotivů.
Romantický styl potom vévodil veškeré filmové hudb�?, ať už vznikala v Hollywoodu nebo v evropských studiích. Film �??Zavražd�?ní Vévody�?��?? prom�?nil spole�?enské postavení filmu. Z laciné lidové zábavy se stal záležitostí pro intelektuály a um�?lce, kte�?í se stali diváky, i filmovými spolupracovníky.
17. zá�?í 1922 byl v berlínském kin�? Alhambra poprvé promítán film Der Brandstifter �?? šlo o úpln�? první film s optickým záznamem zvuku p�?ímo na kopii. Záznam byl proveden pomocí technologického postupu nazvaného Tri-Ergon1. Šlo o systém n�?meckých inženýrů Hanse Vogta, Jo Benedicta Engla a Josepha Massolleho.
Metoda spo�?ívala v záznamu zvuku p�?ímo na filmový pás, který na jedné stran�? rozší�?ili o sedm milimetrů �?? to umož�?ovalo dokonalou synchronnost zvuku s obrazem, daleko v�?tší než u p�?edchozího systému, který byl založen na vzájemném propojení projektoru a gramofonu. Tento princip nazývaný Biophon se uplat�?oval už p�?ed 1. sv�?tovou válkou, kdy v Londýn�? dokonce existovalo speciální kino zam�?ené na výhradní promítání zvukových filmů. Biophon byl nevýhodný p�?edevším proto, že délka zvukového záznamu na gramofonové desky byla zna�?n�? omezená. I p�?i použití speciálního za�?ízení na vým�?nu desek délka zvukových filmů nep�?esáhla dvacet minut.
První patent, který ozvu�?oval filmy systémem fotografického zápisu zvukových vln, byl ud�?len už p�?ed 1. sv�?tovou válkou, roku 1907 v Anglii Eugènovi Laustovi. Jeho experimenty však nikdy nedošly praktického uplatn�?ní2.
Ani použití Tri-Ergonu nebylo zpo�?átku vítáno s nadšením. Jeho kritici p�?edevším poukazovali na skute�?nost, že lidský hlas je zvukovým zápisem zna�?n�? zkreslován, a tak ztrácí sílu výrazu. N�?mý film byl stále považovaný za �??um�?le�?t�?jší�??. Tvrdilo se, že neozvu�?ený film p�?ed�?í zvukový p�?edevším svými výrazovými možnostmi. Tri-Ergon byl proto prodaný do Švýcarska.
�?ra zvukového filmu tak fakticky za�?ala až 6. �?íjna 1927, kdy hollywoodská spole�?nost Warner Bros. premiérov�? uvedla svůj snímek Jazz Singer režiséra Alana Croslanda ozvu�?ený systémem Vitaphon3. Tento film nabízí poprvé v d�?jinách mluvené slovo: monolog broadwayské muzikálové hv�?zdy Ala Jolsona. Pro studio to byl jeden z pokusů, jak se dostat z finan�?ní krize, a byl jednozna�?n�? úsp�?šný. P�?esto trvalo ješt�? n�?kolik let, než se zvukový film zcela prosadil4, a to p�?edevším proto, že náklady na výrobu i projekci t�?chto snímků byly dost vysoké.

Důvody proti ozvu�?ení byly i um�?lecké. V prvních �??mluvících�?? snímcích byli herci nuceni mluvit na mikrofon, který býval maskován n�?jakou dekorací, což snižovalo jejich pohybové i výrazové možnosti. Omezená byla i možnost filmových montáží, scény se musely natá�?et zásadn�? v jednom záb�?ru5. Kvůli parazitním zvukům, které narušovaly srozumitelnost dialogů, se redukovala i výroba exteriérových scén6. Nástup nové technologie také znamenal konec pro mnoho hv�?zd n�?mého filmu, ať už šlo o herce, jejichž hlas, navíc zkreslovaný nedokonalým zvukovým záznamem, působil z n�?jakého důvodu komicky, nebo o protagonisty ze zahrani�?í, kte�?í byli �??nepoužitelní�?? kvůli jazykové barié�?e �?i silnému akcentu. P�?esto zvukový film postupem �?asu prorazil a p�?enesl zájem filmových fanoušků na Hollywood7 a jeho produkci, která zatím vícemén�? pozůstávala ve stínu filmové Evropy, p�?edevším Francie.
P�?echod od n�?mého ke zvukovému filmu m�?l zásadní vliv i na prom�?nu doprovodné hudby. N�?mé filmy byly nejprve doprovázeny více mén�? improvizovanou hudbou, která m�?la za úkol p�?ehlušit hluk prvních promíta�?ek. Prvním filmem, který doprovázela speciáln�? zkomponovaná hudba byl už výše zmín�?ný francouzský snímek L´Assasinat du duc de Guise s hudbou C. Saint-Saënse, v�?tšina filmů však byla stále ješt�? doprovázena živ�? hranou hudbou p�?evzatou z hudebních archivů, kterou provád�?la bu�? malá hudební t�?lesa nebo samostatní pianisté. Ti zůstali po proražení zvukového filmu bez práce.
V d�?evních dobách zvukového filmu byl problém nasnímat dialogy, s doprovodnou, scénickou, hudbou se prakticky nepo�?ítalo. Tyto snímky si vysta�?ily s hudbou b�?hem úvodních titulků a zbytek filmu zůstával,co se hudby tý�?e, n�?mý. Tak tomu bylo až zhruba do roku 1932, kdy byl uvedený film King kong s hudbou Maxe Steinera. Do té doby úspornou hudební složku pro nová díla pak �?asto obstarávali dirigenti n�?kdejších kino-orchestrů, studia také �?asto najímala skladatele, kte�?í psali hudbu pro broadwayská p�?edstavení. Po úsp�?chu King konga se hudba stala významn�?jší složkou celého díla a studia si jí za�?ala víc hled�?t.
Bylo to způsobeno i tím, že za�?aly vznikat historické a dobrodružné filmy, které vyžadovaly komplikovan�?jší hudební podkres, který by vhodn�? doprovázel fantaskní obrazy. Tady dostali p�?íležitost renomovaní hudební skladatelé. Filmu napomohla také skute�?nost, že mnoho z nich pat�?ilo k evropské židovské komunit�?, jejíž situace se ve t�?icátých letech stávala nesnesitelnou, proto tito um�?lci �?asto emigrovali práv�? do Spojených států, kde pro n�? byla práce u filmu vítanou možností, jak uživit rodinu. Erich Wolfgang Korngold tedy rozhodn�? nebyl jediným skladatelem vážné hudby, který se dal do služeb filmovému um�?ní. Byl však jedním z mála, který se mu v Americe za�?al v�?novat tém�?�? výhradn�?. Pro hollywoodská studia ale v n�?jakém období své kariéry psali také tito skladatelé koncertní hudby: Aaron Copland (1900 �?? 1990), Arthur Honegger (1892 �?? 1955), Darius Milhaud (1892 �?? 1974), Sergej Sergejevi�? Prokofjev (1891 �?? 1953), Dmitrij Dmitrijevi�? Šostakovi�? (1906 �?? 1975), Kurt Weil (1900 �?? 1950) nebo Bohuslav Martinů (1890 �?? 1956). Mezi další evropské emigranty, kte�?í s postupem �?asu tém�?�? úpln�? významn�? ovládli hollywoodská studia �?? tedy jejich hudební partii - pat�?ili i: Holan�?an David Broekman (1902 �?? 1958), který získal Oscara za hudbu k filmu podle novely E. M. Remarqua All Quiet on the Western Front (1930), dále víde�?ští skladatelé Hugo Riesenfeld (1897 �?? 1939) nebo Max Steiner (1888 �?? 1971).

Technický vývoj filmu nadále postupoval. Už v prosinci 1909 byl v NY poprvé uveden krátký barevný film. Opravdový nástup kinematografie všech barev však znamenal až celove�?erní hraný snímek The Vanity Fair režiséra R. Mamouliana nato�?ený v systému t�?íbarevného Technicoloru. M�?l premiéru 3. �?ervna 1935.

Historie filmu ale nem�?la jen sv�?tlé stránky. V jeho vývoji se samoz�?ejm�? odrážely i d�?jinné události �?? politické, ekonomické�?� Evropský film byl už od svých po�?átků ovliv�?ován nástupy různých režimů, ať už v Sov�?tském svazu nebo v N�?mecku. Ekonomická situace v�?tšiny studií výrazn�? poznamenala také hospodá�?ská krize, která trvala od roku 1929 do poloviny t�?icátých let. Obrovská nezam�?stnanost způsobila výrazný úbytek publika a to se odrazilo v po�?tu biografů. Ve zlaté é�?e filmového um�?ní byly v Evrop�? a v USA otevírány stovky kin i velkých filmových paláců a sítí. V dob�? krize tato za�?ízení nemohla p�?ežít. �?pln�? zanikla až jedna t�?etina z nich. 13. b�?ezna 1933 situace vyvrcholila uzav�?ením všech hollywoodských ateliérů. I když byly po n�?kolika dnech znovu otev�?eny, mzdy v�?tšiny zam�?stnanců tvo�?ily pouhých padesát procent původní výše. N�?kte�?í producenti se pokoušeli i stanovit maximální hranici pro platy filmových hv�?zd, ve svých snahách však ztroskotali.
Situace filmu 30. let p�?edevším v Evrop�? se však nadále zhoršovala p�?edevším kvůli politickým okolnostem, ale druhá sv�?tová válka negativn�? ovlivnila chod filmového průmyslu ve všech státech. N�?mecké ú�?ady zavedly p�?ísnou cenzuru jak ve vlastní zemi, tak i ve všech okupovaných státech. Tém�?�? všechny evropské ateliéry pracovaly pro n�?mecký filmový průmysl a jejich zisky inkasovala n�?mecká spole�?nost UFA, jejíž pobo�?ky byly z�?ízeny ve všech okupovaných zemích. V produkci vále�?ného období dominovaly zábavné filmy, které m�?ly p�?inášet vál�?ením deprimovanému publiku odreagování. To�?ily se i filmy propagandistické a hrané snímky s ideologickým obsahem:
V Polsku byla výroba filmů zakázána úpln�? a v�?tšinu biografů sm�?li navšt�?vovat pouze N�?mci. Poláci mohli chodit pouze do kin jim vyhrazených.
Francouzská kinematografie utrp�?la p�?edevším hojnou emigrací slavných režisérů a herců, v zemi byla pétainovským režimem zavedena silná cenzura. Filmy, které vznikali, byli nepolitické, šlo zejména o kriminální snímky �?? nap�?. adaptace románů Georgese Simenona.
Britský filmový průmysl trp�?l p�?edevším velkými konfiskacemi ateliérů, které byly rázem využívány jako sklady munice, a také vále�?nými odvody zam�?stnanců. Po�?et personálu byl natolik omezený, že v�?tšinu naplánovaných projektů se už nepoda�?ilo realizovat.

Ve Spojených státech amerických bylo nejvýrazn�?jším protivále�?ným dílem The Great Dictator režiséra a herce Charlese Chaplina, které m�?lo premiéru 15. �?íjna 1940. Oblíbený komik nato�?il satiru na Adolfa Hitlera a n�?mecký nacismus8, odmítl veškerou metafori�?nost a zaúto�?il p�?ímo. Byl to první film, ve kterém Chaplin promluvil, když pronesl šestiminutový projev - obhajobu tolerance, míru a lidských práv. P�?estože m�?l film opravdu závažné téma, šlo o komedii, která stav�?la p�?edevším na vn�?jší podob�? a vnit�?ním protikladu postavy fanatického diktátora a židovského holi�?e. Zatímco diktátor byl p�?esnou parodií Hitlera, kterého Chaplin studoval na základ�? dokumentárního filmového materiálu, holi�? byl typickou chaplinovskou postavi�?kou, s podobou a gesty tuláka Charlieho. Tento Chaplinův film sehrál důležitou roli v americké debat�? o vstupu Spojených států do války. N�?kterými noviná�?i byl ozna�?en za jeden z nejdůležit�?jších filmů, jaký byl kdy vytvo�?en. Režisér kvůli n�?mu však byl ozna�?en za vále�?ného štvá�?e a bylo s ním nakládáno jako s neamerickým ob�?anem.

Jinak filmová produkce USA zůstala stylov�? i obsahov�? rozmanitá, asi v polovin�? veškeré výroby hrála válka jen okrajovou roli. P�?edvále�?ná léta Hollywoodu byla nám�?tov�? dost krizová: veselohry skomíraly, životopisné filmy, hodn�? oblíbené tvůrci, netáhly, stejn�? tak ani návrat k Divokému západu nebo vzk�?íšení muzikálu �?? tentokrát už v barvách Technicolor.
Hollywoodské tvůrce dost omezoval tzv. Haysův kód9 z roku 1930, který znamenal omezení volby filmových nám�?tů i zavedení ur�?ité autocenzury.
Po za�?átku války byly žádány p�?edevším vaudevilli �?i revue, které kopírovaly staré šablony podobných filmů francouzských. Ve vojenských filmech se tak �?asto objevovali nap�?. popudliví důstojníci, vzteklý pobo�?níci, vystrašení vojíni nebo krásné blondýny p�?evle�?ené za d�?lost�?elce atp. Válka v Tichomo�?í pak p�?inesla zm�?nu nám�?tu, za�?aly se hojn�? objevovat p�?íb�?hy letců, dokumentární filmy, filmy s náboženskou propagandou a také drastické detektivky. Filmy, které se odehrávaly v Evrop�? byly z hlediska reálií údajn�? tak sm�?šné, že v okupovaných zemích nemohly být uvád�?ny10.
Zm�?nilo se však to, že americkou kinematografii za�?ali ovliv�?ovat i evropští režisé�?i a herci, kte�?í v Hollywoodu našli azyl. Vále�?ná doba se tak pro americké filmové um�?ní stala jednou z nejproduktivn�?jších a nejkreativn�?jších. Samoz�?ejm�?, Hollywood byl mezinárodní komunitou už dlouho p�?ed válkou. Filmové hv�?zdy, režiséry, scénáristy sem lákaly p�?edevším velké platy a nízké dan�?. Žily tady jen ty nejlepší hv�?zdy svých oborů, nejen z kontinentální Evropy, ale i z Británie11.

Permalink

Malina

05.20.09

Stru�?ná historie filmu Od po�?átků po druhou sv�?tovou válku

Leave a Comment

Rubriky

Meta