05.13.09

Šaríja - Islámské právo - Šaria

Posted in Redakce at 7.45 od admin

Trestní právo v Islámu…
Islámský zákon šaria

Šaria je všeobsahující soubor islámských duchovních a spolë�?enských poviností. Doslovn�? slovo “šaria” znamená v arabštin�? “cestu k zavlažovací jamce”, obrazn�? potom “cestu boží”. Šaria je odvozen z Koránu, u�?ení proroka Mohameda a jeho pou�?ené interpretace. Zahrnuje všechny aspekty života praktikujícího muslima: oble�?ení, jídlo a pití, obchodní záležitosti, sexuální zvyklosti. V n�?kterých zemích p�?edstavuje šaria zákon.

“Skute�?ný muslim je ten,” instruuje Mohamed, “kdo nezraní nikoho ani slovem ani skutkem.” Šaria je považován v muslimském sv�?t�? za autentický Alláhův výrok a jeho zásady zahrnují p�?t “pilí�?ů” nebo klí�?ových praktik islámu. Jsou to šahadah , tedy víra, že je jen jeden bůh a Mohamed je jeho prorok. Zakat na�?izuje dávat almužny chudým. Salah zase p�?ikazuje denn�? p�?t modliteb s tvá�?í oto�?enou sm�?rem k Mekce. Hajj vyžaduje od každého muslima, aby vykonal pouť do Mekky a sóm na�?izuje v m�?síci Ramadánu půst od východu do západu slunce.

Bere-li se skute�?n�? doslovn�?, je šaria spíš ze st�?edov�?ku. Šaria rozlišuje p�?t hlavních skupin lidských skutků: ty mohou být povinné, chvályhodné, povolené, odsouzeníhodné a zapov�?zené. Mezi odsouzeníhodné a zapov�?zené skutky pat�?í: pití alkoholu, pojídání vep�?ového masa, krádež, pomluva, silni�?ní loupež, vražda, nev�?ra a ztráta víry. Tradi�?ní tresty zahrnují bi�?ování a amputace kon�?etin. Pro nejt�?žší zlo�?iny je potom trestem setnutí hlavy, uk�?ižování a ukamenování. V Saudské Arábii, kde se zákonem šaria �?ídí celá spole�?nost, se tyto tvrdé tresty vynášejí i dnes. V hlavním m�?st�? Rijádu se provád�?jí popravy na nám�?stí dlážd�?ném cihlami a mramorem. N�?kte�?í místní mu �?íkají “nám�?stí seky-seky”.

Podle zákona šatia jsou ženy pod�?ízeny mužům. Podle Koránu jsou muži ochránci a a živitelé žen. Proto jsou správné ženy svým mužům vroucn�? oddané. Na základ�? podobných �?ástí Koránu je v mnoha muslimských zemích ženám upírána možnost vzd�?lání, právo zd�?dit majetek anebo možnost cestovat. Ženy mohu být rozvedeny kdykoliv to jejich manžela napadne. D�?ti se jim p�?itom odeberou a ony samy jsou navráceny svému nejbližšímu mužskému p�?íbuznému.

Zákon šaria není obvykle praktikován důsledn�?. Dnes existují �?ty�?i školy, které se zabývají principy šaria, d�?íve jich bývalo devatenáct. Všechny �?ty�?i školy jsou považovány za stejn�? legitimní. P�?itom se mezi sebou liší v názorech na v�?tší i menší detaily, nap�?íklad jestli si trestaný zlod�?j má od�?íznout ruku sám �?i nikoliv. N�?kte�?í u�?enci tvrdí, že šaria u�?í milosrdenství vů�?i t�?m, kte�?í jsou tak chudí, že kradou z nouze. Proto by se amputace kon�?etin jako trest za krádež m�?la praktikovat jen v ideálním islámském stát�?, kde není rozdíl mezi chudými a bohatými. Dnes ve zesv�?tšt�?lých zemích jako je Egypt, Sýrie nebo Malajsie, praktikují vlády zákon šaria spíše jen ústn�?. Teoreticky iránská fundamentalistická teokracie stojí na principech šaria. Ale ajatoláh Chomejní prohlásil, že šaria může být pod�?ízen zájmu státu. V důsledku toho mohou íránské ženy pracovat, �?ídit auto, jezdit na kole, hlasovat a mohou být i zvoleny do ve�?ejné funkce.

Otázka pot�?eby modernizace hluboce rozd�?lila arabský sv�?t. V důsledku t�?chto sporů je na vzestupu fanatický extrémismus Osamy bin Ládina a jeho brat�?í z al-Kajdy. Fundamentalisté v�?�?í, že je úd�?lem sv�?ta, aby byl �?ízen zákonem šaria v jeho nejrigorózn�?jší podob�?. Ideálním státem byl pro n�? Afganistán pod vládou Talibanu. Ženy tam nemohly vyjít z domu, aniž by byly zahaleny od hlavy až k pat�? a doprovázeny mužským p�?íbuzným. Muži zase mohli být zbiti nebo zav�?eni do v�?zení, protože nem�?li vous p�?edepsané délky. Všechno co neslo znaky vlivu Západu, bylo považováno za ne�?isté: hudba, víno, obrazy, sochy, malování nehtů, aj. Fotbalový stadion nedaleko Kábulu za�?al sloužit jako místo ve�?ejných poprav.

Zdá se, že reformáto�?i v islámských zemích pomalu získávají půdu. Nejznateln�?jší je posun na poli ženských práv. V roce 1999 ud�?lil kuvajtský emír ženám hlasovací právo. Konzervativní parlament jen t�?snou v�?tšinou tento krok zvrátil. Egypt nedávno usnadnil ženám žádost o rozvod. Reformáto�?i se opírají o starobylé islámské principy. Poukazují nap�?iklad na to, že když byl Mohamed vybrán, aby vedl všechny muslimy, delegace arabských žen mu nabídla svou podporu. Muslimské ženy tedy m�?ly svá práva už p�?ed �?trnácti stoletími. Chadija, první Mohamedova žena, pokra�?ovala i po svatb�? ve vedení svého vlastního obchodu. Mohamed sám tvrdil, že získávání v�?domostí je poviností každého muslima, ať muže nebo ženy. Podle sociologa Abubakera Bagadera z University krále Abdula Azize vedly ženy v Prorokových dobách velmi ve�?ejný život.

Avšak letos v b�?eznu byla v Nigérii shledána vinou t�?icetiletá Amina Lawal za porod dít�?te z nemanželského lože. Byla odsouzena k zahrabání do zem�? až po pás a ukamenování k smrti, zatímco její poprav�?í budou volat “Bůh je veliký!”. Bylo by to první ukamenování v Nigerii od doby, co dvanáct ze 36 nigerijských států p�?ijalo šaria jako ob�?anský zákon v roce 1999. P�?ípadu se dostale zna�?né pozornosti ve sv�?t�?. V důsledku toho nigerisjký president Olusegun Obasanjo prohlásil, že Lawal se může odvolat k nigerijskému Nejvyššímu soudu, kde jí bude zaru�?ena spravedlnost. Vyšší soud mezítím odmítl odvolání Aminy Lawal. Rozsudek je zatím pozastaven na dobu dvou let, pokud Lawal kojí své dít�?.
Právo, zákon v obci muslimů, je chápán jako Bohem seslaný v�?�?ný a neprom�?nný. Dostává se mu stejné vážnosti jako Korán.

* Duchovní výraz slova Šaríja je p�?ítomnost Boží vůle. Původní význam byl �??cesta k napajedlu�??, v tomto významu je tohoto pojmu užito na dalších místech v Koránu �?? nap�?. 45:18 /A potom jsme t�? umístili na cest�? zákona z rozkazu Našeho vycházející. Následuj ji a nenásleduj sklonů t�?ch, kdož nev�?dí o ni�?em!/ a 5:48.

V�?da zabývající se interpretací zákona se nazývá �??fiqh�?? �?? �??poznání�??, �??uv�?dom�?ní�??. Právníci zam�?stnávající se v�?dou o Islámském právu vymezili �?ty�?i základní zdroje práva jako takového. A jsou to:

a) Korán

b) Sunna (Prorokova tradice)

c) Idžmá (souhlasný názor autorit)

d) Qijás (analogie)

Nejstarší tradice rozlišovala Fiqh od v�?dy. V�?da je arabsky ozna�?ována ilm a v�?dci co by její p�?edstavitelé ulamá (pl.).

* Ilm se omezuje �?ist�? na znalost ryzího zn�?ní Koránu a tradici vycházející od Proroků.

Zatímco právníci (fuqahá), nenajdou-li �?ešení problému v Koránu �?i tradici, jsou k oprávn�?ni k užití vlastního myšlenkového úsilí (idžtihád) a vlastního názoru. Dle výroku Muhammada, dojde-li ke shod�? mezi p�?edními mysliteli Islámské ummy (spojený Idžtihár), je jejich výrok platný a správný. V�?dec užívající myšlenkové úsilí a názor (ra�??j) volá se Mudžtahid.
Vývoj Fiqhu

Po zformování Islámské �?íše se na jejím území ješt�? po dlouhou dobu uplat�?ovali staré podoby p�?edevším zvykového práva. Pozvolná zm�?na nastala až ve 2. století hidžry (abbásovský chlifát), snaha o systematizaci šaríji. V Medín�? se kladl důraz p�?edevším na tradici a v živých obchodn�?-kulturních st�?ediscích se kladl hlavní důraz na uplat�?ování vlastního úsudku.

Právní v�?da se soust�?edila do škol, dle svých ideových ko�?enů, nejúsp�?šn�?jší školy sunnitské ortodoxie (madhaby) se dochovaly až po dnešek:

* a) hanafijská
* b) málikovská
* c) šáfijovská
* d) hanbalovská

Hanafijský madhab

Zastával dlouho dobu pozici úst�?edního právního systému v Osmanské �?íši a �?íši Velkých Mongolů. Dodnes se k n�?mu hlásí velká skupina sunnitů v Sýrii, Iráku, Turecku a Afgánistánu, atd. Jeho zakladatelem je Abú Hanífa (767), který působil v Bagdádu, kde je taktéž poh�?ben. Kladl velký důraz na vlastní úsudek a zvykové právo, trestní právo je zna�?n�? tolerantní k jinov�?rcům a obecn�? je mírné. Jeho hlavní díla jsou Al-Musnad a Kitáb al-fiqh al-akbar (Velká kniha právní v�?dy).
Málikovský madhab

Je souhrnem mnoha díl�?ích tradic. Zakladatelem je Málik Anas (795). Zásadním jeho dílem je Al-Muwatta�?? (Upravená cesta). Ve sporných p�?ípadech se p�?ipouští osobní názor dle zásady istisláhu �?? tj. p�?ihlédnutí k obecnému zájmu. P�?evládl v tehdejším muslimském Špan�?lsku a v dnešních dnech je tento madhab uplat�?ován v subsaharské Africe.
Šáfiovský madhab

Na jeho po�?átku stojí Muhmmad Idris aš-Šáfií, student Málikův. Ten stejn�? jako jeho u�?itel působil v Káhi�?e, kde je také jeho hrob, který je nyní poutním místem. V jeho dílu je jasn�? patrná snaha stát uprost�?ed mezi zastánci lp�?ní na tradici (asháb al-hadíth) a zastánci na vlastní názor (asháb ar-ra´j). Tím, že ve svém díle Risála fí usúl al-fiqh (Traktát o základech fiqhu) vymezil meze aplikování, užití každého z jednotlivých �?ty�? zdrojů zákona, kodifikoval zásady právní v�?dy. Omezuje míru analogie ve prosp�?ch idžmy (souhlasný názor autorit).
Hanbalovský madhab

Výrazn�? fundamentální charakter. Vyzna�?oval se také nejmenším po�?tem následovníků. Zakladatelem je Ahmad ibn Hanbal. Zcela odmítá právo na vlastní úsudek a kladen velký důraz na tradici.

Vývoj právní v�?dy došel svého vrcholu v 9.-10. století. V muslimské ummn�? se poté rozší�?il názor, že zakladatelé jednotlivých madhabů byli absolutními mudžtahidy a že se dve�?e idžtihádu uzav�?ely. Pouze šíté p�?ipoušt�?jí idžtihád i nadále.

Záv�?rem k tomuto tématu; Právní literatura zaujímá co do množství první místo, zahrnuje v sob�? všechny aspekty života muslima.
Právní kvalifikace osob, �?inů a platnosti úkonů:

Fiqh rozlišuje t�?i základní kategorie dle způsobilosti:

* a) svobodné muslimy
* b) otroky
* c) jinov�?rce

Plnoprávným je pouze dosp�?lý muslim tj. chlapec �?i dívka po dosažení puberty (+-15let). Dosp�?lost znamená způsobilost ke všem právním úkonům (dle pohlaví) a povinnost dodržovat všechna na�?ízení Šaríji.

* Žena je právn�? pod�?ízena muži. Ve v�?cích krevní msty, sv�?dectví, d�?didctví je žena považována jen za půl muže.

Otroci jsou rovnoprávní pouze v náboženských v�?cech �?? bez práva sv�?d�?it a d�?dit. Za otroka je p�?ed zákonem zodpov�?dný jeho vlastník. Pán je povinen svého otroka živit, šatit atd. Nesmí ho bezdůvodn�? trestat a p�?ipravit o život. Otroctví bylo postupn�? rušeno a interpretáto�?i se shodují na tom, že Islámský zákon byl k této skute�?nosti již od po�?átku sm�?�?ován. Otroctví bylo zrušeno, Tunis 1846, Saudská Arábie 1960.
Jinov�?rci al-kitáb, jsou rozd�?leni do dvou skupin:

a) ti jenž žili trvale na území Islámského státu - lid chrán�?ný adh-dhimma

b) cizí státní p�?íslušníci, nutnost ochranného povolení, které je oprávn�?n vydat každý plnoprávný muslim (oprávn�?ní oprav�?ující cizince vstoupit na islámskou půdu �?? amán)

Jinov�?rcům byla p�?iznána vlastní samospráva a jurisdikce. �?ada omezení platí dodnes �?? nemožnost d�?dit po muslimovi, s�?atek muslimky s jinov�?rcem (opa�?n�? je to povoleno, ale je p�?edpokládáno, že muž svou ženu postupem �?asu obrátí svou ženu na Islám).
Lidské �?iny dle náboženského hlediska

1) fard, wádžib �?? �?inny povinné dle Koránu, povinnosti individuální i kolektivní, modlitba, džihád

2) sunna, mustahabb, mandúb �?? �?iny doporu�?ené

3) mubáh �?? �?iny indiferentní

4) makrúh �?? �?iny zavrženíhodné (nejsou však trestné)

5) harám �?? �?iny zakázané; v protikladu stojí halál �?? vše co je povolené tedy dobré
V oblasti v�?cného práva je stupnice jiná:

1) sahíh, náfidh �?? správný platný

2) makrúh �?? �??nefér�?? p�?esto platné (formáln�?)

3) fásid �?? �??zkažený�?? nevyhovující po formální stránce �?? úkon lze zrušit nebo odvolat

4) bátil �?? neplatný
Rodinné právo v Islámu

Vychází velkou m�?rou p�?ímo z Koránu, z �?ehož vyplývá velká neochota cokoli m�?nit. Muslimská rodina je patriarchální a patrilineární.

Manželství se uzavírá smlouvou (písemná podoba), mezi ženichem a právním zástupcem manželky (d�?d, strýc, bratr). Jádrem smlouvy je vymezení svatebního daru (mahr), který dává manžel své nastávající. Svobodný muž se může oženit až se �?ty�?mi ženami, musí je však být schopen uživit a zabezpe�?it jim základní životní pot�?eby. Otrok se může oženit maximáln�? se dv�?ma ženami. V Islámu též existuje možnost uzavírání do�?asných s�?atků �?? 4:24 /A (jsou vám zakázány také) muhsany mezi ženami krom�? t�?ch, jichž zmocnily se vaše pravice �?? a to je vám p�?edepsáno Bohem! A vedle toho je vám dovoleno, abyste si hledali manželky pomocí jm�?ní svého jako muži spo�?ádaní, nikoliv prostopášní. A za to, co jste užívali s t�?mito ženami, dejte jim jejich odm�?nu podle ustanovení. A nebude pro vás h�?íchem, na �?em se vzájemn�? dohodnete po stanovené dob�? �?? a Bůh je všev�?doucí, moudrý./.
Manželství zaniká za t�?chto podmínek

* - úmrtím
* - rozvodem
* - vykoupením
* - prohlášením soudce

Rozvod (taláq)

má nej�?ast�?ji podobu zapuzení manželky manželem. Pro zapuzení musí muž t�?ikrát vyslovit v�?tu, v níž ženu zapuzuje. V sou�?asnosti je �?asto praktikována podoba rozvodu, kdy muž onu v�?tu vyslovuje vždy na za�?átku m�?síce a jen jestli si to po dobu t�?í m�?síců nerozmyslí, je žena zapuzena. Rozvodem ztrácí manžel právo na dar. Polygamie je praktikována dodnes jen v menší mí�?e, a to p�?edevším z důvodu bídné finan�?ní situace v arabských zemích. Zakázaná je však v Turecku 1926, Tunisu 1957, Jemenu 1973.
Interrupce

je muslimské spole�?nosti nep�?ípustná a antikoncepce je ponechána na zvážení jednotlivých manželských párů.
D�?dické právo

Vychází ze staroarabských zvyklostí, ale je reformováno tím, že se p�?iznává d�?dické právo ženám. Je vlastní složitý systém ur�?ování podílů �?? 9 vrstev p�?íbuzenstva. Z pozůstalosti se nejprve musí ode�?íst veškeré dluhy. Synův podíl je vždy dvojnásobný oproti podílu dcery. Záv�?tí je zpravidla ur�?en vykonavatel poslední vůle, jenž rozd�?luje pozůstalost pod dohledem soudce (kádího). Bylo a je tradicí, že v záv�?ti byla odkázána jedna t�?etina majetku na dobro�?inné ú�?ely. Dobro�?inné nadace (waqf) �?? která onen majetek spravovala, aby výnos z majetku, který byl odkázán vyd�?lával peníze na v�?�?ný �?as (odkazovány byly ponejvíce nemovitosti, jejichž výnos byl ur�?en pro vydržování škol �?i obecních špitálů).
Trestní právo

Spojuje se v n�?m právo Boží (haqq Alláh) s právem lidským (haqq ádamí), což z trestního práva �?iní složitý systém kombinující dva typy trestů:

a) tresty ur�?ené Koránem /5:33 a 38/ : /A odm�?nou t�?ch, kdož vedli válku proti Bohu a Jeho poslu a ší�?ili na zemi pohoršení, bude v�?ru to, že budou zabiti anebo uk�?ižováni �?i budou jim useknuty jejich pravé ruce a levé nohy anebo budou ze zem�? vyhnáni. A t�?m dostane se hanby na tomto sv�?t�?, zatímco na onom sv�?t�? je o�?ekává trest nesmírný /5:33// a /5:42/38/Zlod�?ji a zlod�?jce utn�?te ruce jejich v odplatu za to, co provedli, a jako varovný p�?íklad od Boha! A Bůh je mocný, moudrý./

b) tresty sv�?tské �?? b�?žné trestní záležitosti

Proh�?ešky vů�?i Bohu:

* - smilstvo (ziná´)
* - k�?ivé na�?�?ení a cizoložství (qadhf)
* - opilství, krádež, p�?epadení, odpadlictví od Islámu (ridda)

Možnost u menších proh�?ešků �?init pokání (tawba) �?? almužna, svatá pouť, propušt�?ní otroka atd.
Tresty

* cizoložství �?? ukamenování
* p�?edmanželský sex �?? bi�?ování (sto ran), vyhnanství
* k�?ivé na�?�?ení �?? 80 ran bi�?em
* opilství �?? 80 ran bi�?em
* krádež �?? ut�?tí pravé ruky v záp�?stí
* loupežné p�?epadení �?? smrt uk�?ižováním
* odpadlictví od Islámu �?? smrt u mužů a u žen bití, dokud se nevzdají své snahy opustit Islám

Obecn�? se uplat�?oval princip oko za oko, pravidlo zadostiu�?in�?ní (kaffára). Klasická Šáríja nepovažovala v�?zení za trest.
Zákazy požívat ne�?isté v�?ci

Hlavn�? a p�?edevším: vep�?ové maso, zdechliny, krev, alkohol atd. Alkohol byl zakázán postupn�?, Korán zakazuje explicitn�? jen víno viz. Korán /2:219/ - �??Dotazují se t�? na víno a na hru majsir. Rci: �??V obou z nich je pro lidi h�?ích t�?žký i užitek, avšak jejich h�?ích je v�?tší než užitek.�?? A dotazují se t�? na to, co mají rozdávat.�?? Tolik k zákazu alkoholu, hazard je pak zakázán na poklad�? stejné pasáže, zákaz hry majsir.

Zakázána je dále lichva (ribá) 2:275-6 /.Ti, kdož pohlcují zisk z lichvy, vstanou z mrtvých jako ten, koho satan pot�?ísnil svým dotekem. A to proto, že �?íkali: �??Vždyť prodávání je podobné lichv�?!�?? Bůh však dovolil prodávání a zakázal lichvu. Tomu, komu dostalo se varování od Pána jeho a který p�?estal s lichvou, bude zachováno to, �?eho p�?edtím nabyl, a rozhodnutí o n�?m bude pat�?it Bohu. Ti však, kdož vrátí se k lichv�?, ti se stanou ohn�? obyvateli a budou v n�?m nesmrtelní./
Státní moc

Základem a vzorem státní moci je Muhammadova praxe v Medín�?. Po jeho �??vlád�?�?? následovala vláda �?ty�? chalífů �?? poté je chalifát nahrazen monarchickou sv�?tskou mocí, vládou (mulk). Chalifát p�?etrvává dál, má již však pouze duchovní význam. Chalífat byl definitivn�? zrušen r. 1924 v Turecku. Celou problematiku zachycuje Abú-l- al-Máwardí (r.1058) v díle �??O zásadách vlády�??.- Primárním ú�?elem Chalífatu bylo p�?evzetí autority po prorocích, hájení náboženství a vláda sv�?tu. Chalifát v sob�? ideáln�? spojuje jak moc správní náboženskou, tak i moc sv�?tskou.

Soudní moc je v�?cí chalífů jenž ji dále sv�?�?ují soudcům �?? soudce je nadále odpov�?dný pouze Šaríji Soudce je p�?edevším ochráncem ve�?ejného zájmu, který své napln�?ní nalézá v Boží vůli.
Použitá literatura:

Kropá�?ek Luboš: Duchovní cesty Islámu, Vyšehrad 1993.

Korán, p�?eložil Ivan Hrbek, Academia 2000. Práci vypracoval: Jakub Nevrkla.

Permalink

Komentář: 1 »

hey said,

Únor 20, 2016 at 18.14

hey…

yo…

Malina

05.13.09

Šaríja - Islámské právo - Šaria

Komentář: 1 »

Leave a Comment

Rubriky

Meta