05.11.09

MuÄ?ivá MuÅ¡ka jenom zlatá aneb O spoÄ?inutí

Posted in Redakce at 14.01 od admin

Navzdory prudkému nárůstu bohatství v minulých letech máme stále málo. Kolik toho musíme mít, abychom málo nemÄ?li? Co je v nás za tÄ?kavost, která nedokáže nalézt spokojenost? ProÄ? nedokážeme nalézt mír?

Chvála kvaltování
Na jedné stranÄ? je toto tÄ?kání a nedostateÄ?nost užiteÄ?ná. Nutí nás k novým objevům, k nové Ä?innosti a do jisté míry právÄ? této nedostateÄ?nosti vdÄ?Ä?íme za to, že ekonomika neustále roste. Ekonom v této kreativní destrukci, která neustále nÄ?Ä?ím novým nahrazuje zcela funkÄ?ní vÄ?erejší vidí tažný princip kapitalismu. Filosof Whitehead považuje proces za pravou realitu a stacionaritu považuje za úpadek.

Osel honí mrkev
Ekonom Fred Hirsch si paradoxní situaci v níž s rostoucím bohatstvím nejsme Å¡Å¥astnÄ?jší, vysvÄ?tluje takhle: Pokud sedíte na koncertÄ? a nÄ?kdo si najednou stoupne, získá komparativní výhodu. Ale jen na úkor druhých, kterým stíní. Když jej ostatní následují a stoupnou si také, komparativní výhoda zmizí - vÅ¡ichni jsou na tom opÄ?t podobnÄ?, jen s tím rozdílem, že vÅ¡echny víc bolí nohy. Poté si nÄ?kdo stoupne na Å¡piÄ?ky a celá spirála se opakuje. Pak se lidé zaÄ?nou vysazovat na ramena, stát pÅ?i tom na Å¡piÄ?kách a tak poÅ?ád dál.
ProstÄ? naÅ¡e spokojenost je komparativní, není absolutní a budeme se cítit jako nejvÄ?tší chudáci, pokud náš soused, pan NováÄ?ek si koupí nové auto, pÅ?estože jsme s tím svým byli spokojeni. Lze této spirále uniknout?

Muška jenom zlatá
NÄ?kteÅ?í by možná namítli, že z tohoto konzumního prokletí, (Å?eÄ?eno s Komenským z labyrintu svÄ?ta) lze utéct do ráje srdce, kde je klid a spoÄ?inutí. Nehledejme spoÄ?inutí v materiálnu, ale v duchovnu. Koneckonců Ježíš nikdy své uÄ?edníky nezdravil pozdravem â??Å¡tÄ?stí vámâ??, ale zdravil â??pokoj vámâ??. Není Å¡tÄ?stí jenom ona povÄ?stná â??muÅ¡ka jenom zlatáâ??, která nám bude neustále unikat?

Kdesi jsem Ä?etl, že na základÄ? sociologického průzkumu vyÅ¡lo najevo, že si zhruba vÅ¡ichni lidé, a to nezávisle na jejich pÅ?íjmu, pÅ?ejí svůj pÅ?íjem asi o tÅ?icet procent vyšší, a to aÅ¥ jsou chudáci nebo boháÄ?i.
Může to být proto, že iluze polepÅ¡ení si o tÅ?etinu není nereálná a dává nám ono pnutí, které nás nutí chtít víc a víc. Požadavek dvojnásobného pÅ?íjmu je totiž pro nás nerealistický a ona povÄ?stná návnada ve formÄ? mrkve, která visí zavÄ?Å¡ená pÅ?ed oslem, který ji neustále následuje musí být povÄ?Å¡ena v realistické vzdálenosti nato, aby â??návnadaâ?? fungovala. StejnÄ? tak muÅ¡ku naÅ¡i zlatou máme neustále na muÅ¡ce a jakoby nadosah. Ale ona nám stále vždy rychle unikne.

Prorok stÅ?ídmosti
Augustin ve své knize Vyznání vyÅ?kl památnou modlitbu â??Neklidné je mé srdce Bože, dokud nespoÄ?ine v TobÄ?”. Ale spoÄ?inulo jeho srdce? NaÅ¡el to, co hledal, a nehledal již více? StejnÄ? tak starozákonní Židé, když koneÄ?nÄ? doÅ¡li do zemÄ? zaslíbené, museli dále bojovat. Po kýženém míru a spoÄ?inutí ani stopy. Koneckonců Jeruzalém znamená v pÅ?ekladu MÄ?sto pokoje. ByÅ¥ má ale tak zaslíbené jméno, není v pokoji podnes.
Zdá se, že materiální svÄ?t je v tomto podobný svÄ?tu duchovnímu. V obojím chceme stále více, nic nám dost nestaÄ?í. Jako by v nás bylo neodbouratelné reziduum nedostateÄ?nosti, které v nás vytváÅ?í nikdy nekonÄ?ící pnutí.

Jak tedy nalézt vyrovnanost, když si na veÅ¡kerý standard tak rychle zvykáme? VždyÅ¥ i nákupní košík tÄ?ch nejskromnÄ?jších je dnes mnohem bohatší než nákupní košík podpultového tuzexového zboží pÅ?ed dvaceti lety.
Aristoteles kdysi napsal, že každá ctnost, když se pÅ?ežene, stává se neÅ?estí. S jednou výjimkou, pokraÄ?uje Aristoteles: Jediné, co nelze pÅ?ehnat, je stÅ?ídmost. Proto je také Aristoteles, Ä?lovÄ?k, kterého Tomáš Akvinský nazýval Filozofem s velkým F, Ä?asto oznaÄ?ován filozofem (zlaté) stÅ?ední cesty.

Ve svém stoickém dÄ?dictví se pÅ?iklání k tomu, že se máme spokojit s tím, co máme, a že Å¡tÄ?stí spoÄ?ívá právÄ? v tomto. Jinak nás chytí do pasti oÅ¡idný “já-už-nevím-cobysmus” a jelikož s jídlem roste chuÅ¥, nebudeme spokojeni nikdy.

Reziduum nedostateÄ?nosti
Aristotelova rada je dobrá, jenom je s ní tÄ?žké poÅ?ízení. ZvláštÄ? pokud v sobÄ? máme reziduum nedostateÄ?nosti, které navíc bylo v posledních letech tak hýÄ?káno.
PÅ?esto, mÄ?li bychom se o vdÄ?k a spokojenost snažit. ZvláštÄ? v situaci, kdy toho máme - krize nekrize - alespoÅ? materiálnÄ? stonásobnÄ? více než z naÅ¡eho pohledu pÅ?echudiÄ?ký Filozof.

Psáno pro HN Autor: Tomáš SedláÄ?ek

Permalink