01.17.09

SLADK�? HRY MINUL�?HO L�?TA

Posted in Redakce at 23.51 od admin

Film Sladké hry minulého léta vznikl jako sou�?ást um�?lecky ambiciózní dramaturgie slovenské televize a v roce 1970 získal na televizním festivalu v Monte Carlu nejvyšší ocen�?ní Grand Prix spolu se Zlatou nymfou za kameru (Jozef Šimon�?i�?). Autorka literárního scéná�?e Alta Vášová tu režisérovi nabídla rozší�?enou (dotvo�?enou) verzi drobné �?rty Guy de Maupassanta (1850 - 1893), kterou slavný romanopisec a povídká�? (v tomto oboru vytvo�?il okolo 300 textů) psal v roce 1890, v dob�?, kdy už p�?ed ním osud odkryl své karty a zjevila se mu perspektiva neodvolatelného konce na následky progresivní paralýzy (v roce svého úmrtí se pokoušel o sebevraždu). V Mušce se rozpomíná na zna�?n�? vzdálené období, na 70. léta, kdy se v plné síle oddával bujarému vodáckému životu a t�?šil se sláv�? nikoliv spisovatelské, ale flamendrovské. Na �?ece si tehdy kompenzoval zejména ubíjející še�? ministerského ú�?adování: nejprve působil na ministerstvu námo�?nictví, pozd�?ji, na p�?ímluvu Gustava Flauberta, svého literárního zasv�?titele, se p�?esunul na ministerstvo školství. Jeden z Maupassantových životopisců, Armand Lanoux, vystihl spisovatelův mladistvý životní režim následovn�?: “Za mlžného svítání vyráží na vodu, naslouchá jejímu bratrskému šplíchání, út�?ku vystrašené krysy a otírání boků o rákosí. Vdechuje z plných plic, zabírá vesly, sám mezi pytláky, a když za�?íná slunce stoupat, ská�?e co nejrychleji do odd�?lení t�?etí t�?ídy vlaku, který páchne po mokrých psech. aby si odtrp�?l svých sedm nep�?etržitých hodin v žalá�?i státní opery, kam každé ráno p�?ichází pozd�?, udýchaný, z�?ervenalý a nazlobený.” (Milá�?ek Maupassant. Praha 1985, s. 84).

Autobiografická, nicmén�? též voln�? fabulovaná próza Muška nabízí vyprav�?�?ovo vyznání (”Má velká, jediná a stravující váše�? byla po deset let Seina.”), velmi lapidární charakteristiky n�?kolika postav - �?lenů vodácké kolonie z Bezons (tam se mimochodem odehrává rovn�?ž Výlet do p�?írody, zfilmovaný Jeanem Reonirem v roce 1935) a jednoduchý d�?j: mezi mužskými �?leny posádky “Obráceného listu” se jednoho dne objeví �?ilé, zvlášt�? pokud jde o vy�?ídilku, stvo�?ení, na které si �?iní právo jeden z vodáků (Jednoo�?ka): “Byla milá, nijak hezká, skica ženy, v níž bylo vše, taková kresbi�?ka, jakou malí�?i dovedou nakreslit t�?emi tahy na ubrousku po ve�?e�?i se sklenkou ko�?aku a cigaretou.” (Guy de Maupassant, Z Pa�?íže a venkova, Praha 1965, s. 301). Záhy za�?nou v Muš�?in�? p�?ízni pytla�?it i ostatní, a tak, když se zjistí, že ot�?hotn�?la, nezbývá než p�?ijmout kolektivní otcovství. Od této povinnosti však vodáckou parti�?ku osvobodí dramatická nehoda - pád kormidelnice do vody na ostrý kámen a potrat mrtvého plodu. Maupassant kon�?í p�?ízna�?nou zjihle cynickou pointou: velký žal Mušky “zastaví” Jednoo�?ka p�?íslibem, že jí ud�?lají jiného chlapce.
Nutnost rozvinout pro film drobnou zápletku mohla vést filmové tvůrce k tomu, aby “vodákovu vzpomínku” v�?lenili do v�?tšího celku, jenž by t�?žil z velmi bohaté autorské zkušenosti, dokumentované v korespondenci, v díle a ve sv�?dectvích sou�?asníků. Nazna�?ené �?ešení - to jest životopisný film zaznamenávající jisté období z biografie slavného francouzského literáta - by znamenalo pro slovenskou produkci mimo�?ádn�? náro�?ný, ba p�?ímo nedostupný projekt. Auto�?i scéná�?e proto postupovali moud�?e, jestliže d�?j Mušky pojali jako �?irou fikci a dotvá�?eli ji jaksi zevnit�? - z potencionálních možností na�?rtnutých postav, n�?kolika málo situací a jednoduché zápletky.
Za nejvýznamn�?jší dramaturgický posun uskute�?n�?ný ve scenáristické verzi Maupassantovy �?rty lze považovat domyšlení a dotvo�?ení odvrácené strany “sladkých her”, to jest m�?stského prost�?edí, odkud se do p�?írody - k Sein�? (ve filmu ji nahradil Dunaj) - utíkalo. Konfrontací p�?íroda - m�?sto získal film dramatický akcent, který se vyhrotil zvlášt�? v souvislosti s existencí ženské hrdinky, jejíž typ p�?edur�?ovalo pojmenování Muška, vyvolávající p�?edstavu k�?ehkosti, subtilnosti, poletavosti, neklidu, d�?tskosti…, ale i života visícího jakoby “na vlásku”. Filmová Muška zt�?lesn�?ná Janou Plichtovou, fotogenicky velmi výraznou a dávající tušit hlubší prožitkovou vrstvu, p�?ichází mezi typov�? (nejen fyziognomicky) různorodou skupinu flamendrovských bohémů, trávících víkendy na �?ece a v boud�? obývané malí�?em Goyou, z m�?stské periférie, kde jí na úmornou d�?inu pradleny dává zapomenout ob�?asné pomilování a flaška absintu. V průb�?hu flámu, na vod�? a na slunci Muška rozkvétá, nevázan�? dovádí, zá�?í št�?stím a obšťast�?uje svou mužskou suitu. Ve m�?st�? a ve své chudé sv�?tni�?ce propadá zoufalství, smutku, apatii. Tento kontrast št�?stí - zoufalství; dále napln�?ní - marné toužení, sváte�?nost - všednost, iluze - realita apod. tvo�?í ve filmu Sladké hry minulého léta polarity dodávající prozaické �?rt�? další dramatický rozm�?r.

Dramaturgické důsledky p�?ineslo i nové pojetí ženské postavy, její prom�?na v dívku v�?rn�? milující, což se prov�?�?uje n�?kolika neúsp�?šnými pokusy o získání její p�?ízn�?. Rotschildovo vlastnické právo Muška s výjimkou nevinné koketérie respektuje, a tím se vnáší do vodácké kolonie (zvlášt�? v podve�?erním �?ase) erotické nap�?tí. Jinak vyznívá rovn�?ž gesto kolektivního otcovství: motivuje ho domn�?nka, že ti druzí s kormidelnicí také spali, práv�? tak jako snaha utajit, že “já” jsem neusp�?l (s Muškou Sladkých her minulého léta se tedy hraje více než s tou Maupassantovou).
Tvůrci filmu se sice velmi moud�?e vzdali ambice natá�?et variace na nám�?ty u autorova života, inspirovali se však kontextem výtvarným: impresionismem, s nímž Maupassant velmi bezprost�?edn�? souvisel - svou láskou k Sein�? a jiným vodám i formou n�?kterých p�?írodních lí�?ení. Jedno z nich �?teme také v Mušce: “Jako ostatní mají vzpomínky na n�?žné noci, já mám vzpomínky na východy slunce v ranní mlze, v plynoucích bloudících parách p�?ed svítáním bílých jako mrtvoly, pak p�?i prvních paprscích, dopadajících na louky, zrůžov�?lých, že se srdce zaradovalo; a mám vzpomínky na m�?síc, post�?íb�?ující rozechv�?lou a tekoucí vodu jasem, v n�?mž rozkvétaly všechny sny.” (Z Pa�?íže i venkova, s. 300).
Již z krátké citace je patrné, jak Maupassantovo krajiná�?ství souzní s impresionistickým malí�?stvím, které znamenalo vyvrcholení plenérismu s akcentací sv�?tla - jeho prom�?n, pohybu, působení na barevné odsti�?ování apod. - sv�?tla, jež se se zvláštní intenzitou projevuje na vodních plochách.
“Ztvárnil nedostižn�? radosti tance a družného stolování, pohodu p�?átelské zábavy p�?i sklence vína a n�?žnosti v tráv�? ve stínu stromů, zachytil šťastné chvíle výletů, odpoledních koncertů v zeleni, letních koupelí v náru�?í živlů a p�?írody.” - Se všemi t�?mito nám�?ty impresionistické malby, které zmi�?uje Jaromír Neumann ve své renoirovské monografii (Auguste Renoir, Praha 1963, s. , se divák ve Sladkých hrách minulého léta setkává. Tvůrci filmu, mezi nimi pak zejména architekt Zbyn�?k Hloch a kameraman Jozef Šimon�?i�?, šli ve své výtvarné inspiraci ješt�? dál, když n�?které obrazové celky �?ešili jako volné citace malí�?ských zobrazení: objevují se monetovské horizontální kompozice s �?ekou, travnatými b�?ehy a letní oblohou. Kompozice oživované rozmanitými plavidly, vesla�?i, pest�?e od�?nými ženami se slune�?níky, promenujícími se Pa�?ížany, kte�?í tehdy za�?ali houfn�? opoušt�?t prostory m�?sta. Ve filmu Sladké hry minulého léta lze rovn�?ž spat�?it figurální nám�?ty p�?ipomínající tvorbu Edgara Degase (intimita mytí vlasů, poloobnažené pradleny s p�?ízna�?nými gesty); Muš�?ino koupání vybaví zá�?ivé akty Augusta Renoira. Sv�?tlo (slune�?ní jas), barva, pohyb, rytmus (dotvá�?ený náladovou hudbou francouzského koloritu) - všechny tyto složky se významn�? podílejí na dojmovosti - impresivnosti Herzova filmu. Když “sladké hry” léta kon�?í, atmosféra se prudce m�?ní - pohasíná: nehledíc na déšť, vyprovokuje Muška ješt�? jednu spole�?nou vyjíž�?ku, v jejím záv�?ru ale padá do vody, odkud kamarádi vynášejí bezvládné t�?lo. Musí být p�?ivolán léka�?, dít�? však už nezachrání. Sám spád událostí - p�?íjezd �?erného ko�?áru, nervózní �?ekání mužů, út�?k opilých sle�?inek - vytvá�?í jakýsi chmurný komentá�?. Tak jako v p�?edloze se Muš�?in smích ale obnoví a lze tedy doufat, že pro ni nastanou ješt�? n�?jaké “sladké hry” - budoucího léta.

Mrs. Mravcová

Marie Mravcová (1947) studovala na FF UK �?eský jazyk a literaturu a poté d�?jiny a teorii filmu.
Od roku 1976 pracovala v �?stavu pro �?eskou a sv�?tovou literaturu �?SAV,
nyní působí jako odborná asistentka na kated�?e �?eské literatury a literární v�?dy FF UK
a sou�?asn�? p�?ednáší d�?jiny sv�?tové literatury na FAMU.
Podílela se na �?ad�? kolektivních publikací o literatu�?e 20. století, ve studiích ve Filmovém sborníku historickém,
Filmu a dob�? �?i Iluminaci se soust�?e�?uje na vztah literatury a filmu,
kterému v�?novala také samostatnou publikaci Literatura ve filmu (1990).

tady:

TVRip-CZ
http://rapidshare.com/files/158913698/sladkehryminuleholeta_bbb7.part1.rar
http://rapidshare.com/files/158914587/sladkehryminuleholeta_bbb7.part2.rar
http://rapidshare.com/files/158915479/sladkehryminuleholeta_bbb7.part3.rar
http://rapidshare.com/files/158916491/sladkehryminuleholeta_bbb7.part4.rar
http://rapidshare.com/files/158917597/sladkehryminuleholeta_bbb7.part5.rar
http://rapidshare.com/files/158918630/sladkehryminuleholeta_bbb7.part6.rar
http://rapidshare.com/files/158918843/sladkehryminuleholeta_bbb7.part7.rar

Permalink

Malina

01.17.09

SLADK�? HRY MINUL�?HO L�?TA

Leave a Comment

Rubriky

Meta