12.12.08

Nechodil, skoro nevid�?l. P�?esto jsem se zamilovala, �?íká ošet�?ovatelka

Posted in Redakce at 6.32 od admin

Stanislava Veselá poznala svého manžela Vlastimila v dob�?, kdy ho už dvacet let sžírala roztroušená skleróza a zdálo, že není návratu zp�?t.

Kde a jak jste se s Vlastíkem seznámila?
Seznámili jsme se v zá�?í 2003 díky tomu, že jsem m�?nila zam�?stnání a chystala se nastoupit jako ošet�?ovatelka do jednoho pražského sociálního za�?ízení. Vybavuji si, jako by to bylo v�?era, jak nás stani�?ní sestra provázela celým domovem, abychom se my, adepti ošet�?ovatelské práce, seznámili s prost�?edím domova a jeho klienty.
Roztroušená skleróza

O roztroušené skleróze se �?íká, že je to nemoc s nenápadným za�?átkem a nep�?edvídatelným průb�?hem, která postihuje centrální nervový systém. Její vývoj se pohybuje v mantinelech minimálních t�?lesných potíží až po t�?žkou invaliditu. �?elit této nemoci vyžaduje vůli a odvahu k životu nejen od samotných pacientů, ale také od jejich nejbližších. Nejsou výjimkou p�?ípady, kdy partne�?i lidí postižených “ereskou” nevydrží psychické i fyzické nároky pro soužití s nemocným a z tohoto vztahu, leckdy jde i o roky spole�?ného života, zkrátka vycouvají.
Podtitul tohoto za�?ízení byl “domov důstojného stá�?í”, což nazna�?uje, do jaké v�?kové kategorie v�?tšina obyvatel spadala. Když se naše prohlídka chýlila ke konci, došli jsme ke dve�?ím �?.11. P�?ed nimi nám sestra �?ekla, že tu leží dva klienti, ke kterým mají trošku jiný p�?ístup, protože jde o dva velice inteligentní, vysokoškolsky vzd�?lané pány, jejichž t�?lesný stav je velice špatný, protože mají roztroušenou sklerózu a oba jsou prakticky nepohybliví. Na rozdíl od v�?tšiny ostatních obyvatel jim to ale velmi dob�?e myslí. Doporu�?ila nám, abychom s nimi hodn�? mluvili, protože jim to prospívá. A tak jsem poprvé Vlastíka uvid�?la.

Jaké bylo první setkání?
Pohled na oba pacienty byl velice skli�?ující. Vlasta nebyl tenkrát zrovna oholený, m�?l p�?erostlé, roz�?epý�?ené vlasy a mluvil velice špatn�?, skoro mu nebylo rozum�?t.

Získala jste tu práci?
Obstála jsem díky empatii. Nemám problém vcítit se do pocitů druhých, dovedu být nápomocna. Poslali m�? nap�?íklad s jednou nevidomou, starou paní profesorkou sanitou na vyšet�?ení. Celou cestu jsem jí popisovala kudy jedeme, co vidím z okýnka a tak podobn�?. Byla úpln�? nadšená. Když m�? p�?ijali, byla jsem p�?id�?lena práv�? na odd�?lení, kde ležel Vlasta. Zatímco jiné ošet�?ovatelky ve chvilkách volna kou�?ily, �?i jinak odpo�?ívaly, já jsem trávila �?as na pokoji t�?chto pánů. Vzala jsem si tam vždy n�?jakou práci, jako nap�?íklad st�?íhání pytlů hadrů, sloužících pozd�?ji k hygienickým ú�?elům, a povídali jsme si. Vlasta �?asto pronesl vtipnou glosu, byl pohotový a vtipný. P�?ipadalo mi úžasné, že se navzdory takovému úd�?lu nevzdává a ješt�? je schopný vtipkovat, mít zájem o veškeré d�?ní, být myšlenkov�? tak obratný.

Jaký byl tenkrát jeho t�?lesný stav?
S t�?žkým multifunk�?ním postižením byl zcela závislý na pomoci druhých. �?áste�?n�? mohl používat levou ruku, v níž si byl schopen nap�?íklad držet lahvi�?ku s pitím. Pití dostával tehdy v sed�?, a stejn�? všechno kolem poprskal a post�?íkal. Až pozd�?ji jsme spole�?n�? p�?išli na to, že vleže to zvládá líp. Také byl schopen se držet hrazdi�?ky. Nohy mu už nesloužily a také ztratil rovnováhu. Také už byl prakticky slepý. P�?i dobré konstelaci vid�?l obrysy, a jak �?íkal, rozeznal muže od ženy.

Stanislava Veselá s manželem

Tehdy už jste se p�?átelili víc? Tykali jste si?
Klientům jsme samoz�?ejm�? museli vykat. Ale Vlastovi ostatní v�?tšinou tykali. Já jsem si to ale nedovolila. A jednou, když zůstal po ve�?e�?i na jídeln�? sám a �?ekal, až ho n�?kdo odveze, jsem pro n�?j p�?išla já. �?ekl mi, že by m�?l pro m�? takovou nabídku, která sice není spole�?ensky správná, protože by to m�?la nabídnout žena, ale že už to nemůže vydržet a cht�?l by mi nabídnout tykání. Cítila jsem to stejn�?, jenže jsem v�?d�?la, že si to v práci nemohu dovolit. Domluvili jsme se, že si budeme tykat jen když budeme sami, aby nebyl problém. V té dob�? jsme si už opravdu velice rozum�?li.

Byl tohle ten osudový zlom ve vašem rodícím se vztahu?
Byl. Jednou, když jsme se na chodb�? bavili a mysleli si, že jsme sami, slyšela nás z poza rohu stani�?ní a bylo zle. Naše tykání se hodilo jako záminka, protože jsem si dovolila upozor�?ovat už d�?íve na různé nepravosti, které se na odd�?lení d�?ly a nebyly v zájmu pacientů. A tak jsem dostala písemné napomenutí, že nevhodn�? oslovuji klienta. A tím to všechno vlastn�? za�?alo. Jak to tak bývá, o to víc nás to dalo dohromady.

A kdy vám na Vlastov�? osudu za�?alo záležet víc, než vyžadovala b�?žná ošet�?ovatelská povinnost?
Jednou p�?i víkendové služb�? mi povídá: “Zachra�? m�? odtud. Je to naprostá ponorka, já už to nevydržím, Aspo�? na chvili�?ku se dostat pry�?.” Tenkrát m�? ta úp�?nlivá prosba zasáhla nejhloub�?ji, jak to je jenom možné.

Asi nebylo ve vašich silách mu jeho p�?ání splnit?
Zpo�?átku se zdálo, že je to nemožné. Ale náhodou jsem se dostala k

Jednou p�?i víkendové služb�? mi povídá: “Zachra�? m�? odtud. Je to naprostá ponorka, já už to nevydržím, Aspo�? na chvili�?ku se dostat pry�?.” Tenkrát m�? ta úp�?nlivá prosba zasáhla nejhloub�?ji, jak to je jenom možné.
informaci o zajímavém za�?ízení v Žir�?i u Dvora Králové. Jednalo se o Domov sv. Josefa. Je to jediné za�?ízení v republice, kde nacházejí zázemí a rehabilitaci práv�? lidé nemocní roztroušenou sklerózou. Za�?ala jsem zjišťovat dostupné informace a byla jsem p�?esv�?d�?ena, že to by mohlo být ono. Odborná zdravotní pé�?e v tak�?ka domácím prost�?edí, která nabízela možnost rehabilitací a v rámci individuálních schopností i aktivní život pro pacienty s možností pobytu až na dva m�?síce.

Pro�? cht�?l takovou službu práv�? po vás, pro�? se neobrátil na vlastní rodinu?
Protože za ním jednou do m�?síce jezdila jenom maminka a navíc práv�? ona ho do tohoto za�?ízení odložila.

Vlastní rodinu si nestihl založit?
Byl rozvedený. A jako jedno z prvních soukromých sd�?lení mi �?ekl, že má syna, kterého vid�?l naposledy, když mu bylo sedmnáct m�?síců. Tehdy na n�?m nemoc nebyla ješt�? vid�?t. Celé roky doufal, že si ho syn jednou najde. Nev�?�?ila jsem, že by si ho syn sám našel, ale o to víc jsem mu cht�?la pomoci.

Rozhodla jste se mu najít syna?
Od jeho syna a bývalé manželky ho vlastn�? odst�?ihla jeho vlastní rodina. Vlasta už v té dob�? nemohl sám nic podnikat, ale n�?kolikrát žádal sociální pracovnici o kontakt na syna. Ale jen ústn�?, protože psát nemohl. Ta ale pro to nikdy nic neud�?lala. Pozd�?ji jsem se dozv�?d�?la, že jeho matka nechala do jeho karty napsat, že je nežádoucí aby m�?l o bývalé manželce a synovi jakékoliv informace.

Je to vůbec možné?
Dokumentaci jsem vid�?la na vlastní o�?i. Pro za�?ízení byla klientem matka a ne Vlasta. Proto také nem�?l k dispozici telefon ani televizi.

Nic jiného v záznamech nem�?l?
Tak t�?eba ješt�? adresu táborského poh�?ebního ústavu! Takový “servis” tam nem�?l z t�?ch staroušků nikdo. Vlastní rodina s ním už pro život zkrátka nepo�?ítala. Když se m�?l st�?hovat do Žir�?e, balila jsem mu v�?ci a ze sk�?ín�? jsem najednou vylovila pánský oblek s bílou košilí a kravatou. V tu chvíli nám to ob�?ma došlo. Vlastní matka nic neponechala náhod�?. Ale na konec se to hodilo, on se v tom obleku pozd�?ji se mnou oženil.

Známost p�?erůstala v lásku…
�?ím víc nám v našem vztahu okolnosti bránily, tím víc nás to posilovalo. Dokonce jsem v té dob�? dostala od nad�?ízených zákaz s Vlastou mluvit. Také p�?išlo druhé kuriózní písemné napomenutí po váno�?ních svátcích. Ob�?as jsem ob�?ma pánům z domova p�?inesla váno�?ní cukroví, chlebí�?ky a podobn�?, abych jim p�?ilepšila. O svátcích stejn�? jako o víkendech nad�?ízení v práci nebyli. Po svátcích jsem šla po chodb�? a jedla klobásku, Vlasta tam na vozíku �?ekal na rehabilitaci, tak jsem se zeptala jestli chce ochutnat. Protože cht�?l, dala jsem mu kousnout. Avšak za rohem poslouchala stani�?ní sestra a další problém byl na sv�?t�?. V zápisu pak bylo uvedeno, že jsem dala klientovi kousnout ze svého kolá�?e. No a pak jsem byla p�?e�?azená na jiné odd�?lení.

Jak odlou�?ení nesl Vlasta?
Špatn�?, ale poradil si s tím. V�?d�?l, že za ním nesmím, ale on za mnou an, a tak se o víkendu nechal odvézt na odd�?lení kde jsem sloužila. A já jsem si taky pro nás hledala chvilky a snažila se k n�?mu ob�?as proklouznout.

Kdy váš vztah za�?alo okolí kone�?n�? akceptovat?
Zlom nastal po Vlastov�? odjezdu do Žir�?e. I když odjezd byl docela dramatický. Odmítli m�? poslat s ním jako doprovod, a tak léka�?ka nenapsala doprovod žádný. Vlasta se bránil, že za takových okolností nikam nepojede. Nakonec m�? stani�?ní požádala, abych Vlastovi šla zabalit a domluvila mu, aby odjel. A tak jsem m�?la p�?íležitost mu �?íci, že se v Žir�?i setkáme. Necht�?l tomu v�?�?it. Byl už tak dlouho vytržený z b�?žného života, že si neum�?l p�?edstavit, jak se tam dostanu.

Slib jste dodržela.
Dokonce jsem tam byla d�?ív než sanita. Stihla jsem mu vy�?ídit i všechny vstupní formality. Byla tam vynikající paní doktorka, která nám navrhla, abych byla zapsaná jako p�?ítelkyn�?. To nám ohromn�? pomohlo a usnadnilo další život. Musela jsem se vrátit domů, ale každý den jsme spolu vedli dlouhé telefonické rozhovory. A Vlasta se krásn�? rozmluvil. Tedy v rámci možností, ale proti tomu, jak na tom byl, když jsem ho poznala, to byla ohromná zm�?na. Každý druhý týden jsem m�?la od pátku do ned�?le volno, a to jsem trávila s Vlastou v Žir�?i. Propovídali jsme spolu mnoho �?asu. A tam nás poprvé okolí za�?alo brát jako dvojici. Strávil tam krásné dva m�?síce.

Zm�?nilo se n�?co po návratu zpátky?
Ano. I tady už s námi museli po�?ítat jako s partnery. Pat�?ili jsme prost�? k sob�?. Tím pádem jsem se o Vlastu mohla za�?ít intenzivn�? starat. Už v Žir�?i jsme úplnou náhodou p�?išli na to, že nemusí jíst jen mleté jídlo. První den pobytu ho totiž nem�?li a tak jsme zkusili maso nemleté. Sn�?dl ho bez problémů. A samoz�?ejm�? mu taky mnohem víc chutnalo. Tam�?jší léka�?ka se divila, pro�? má p�?edepsanou mletou stravu, když to vůbec není pot�?eba. A od té doby jí lépe, i když stále málo. V té dob�? byl také �?asto hospitalizován a v nemocnici byli rádi, že za ním chodím a pomáhám s pé�?í.

Stanislava Veselá s manželem

Jak dlouho Vlasta v dob�? vašeho seznámení svou nemocí trp�?l?
Zhruba dvacet let. P�?íznaky roztroušené sklerózy mu zjistili p�?esn�? sedmnáct dní p�?ed koncem vojny. Byl to pro n�?j šok. Do sociálního za�?ízení, kde jsme se seznámili, byl umíst�?n v 38 letech a práv�? tam žil �?tvrtý rok.

Jak vás napadlo, že se vezmete?
To se stalo v Žir�?i. Starali se tam úžasn�? i o kulturní vyžití pacientů. Vozili je na koncerty, do ZOO a různé výlety. Vždycky všechny zájemce naložili i s vozíky do velkého auta a jelo se. Vid�?l tam tenkrát nap�?íklad koncert Radůzy a byl úpln�? nadšený. Já jsem mu každý ve�?er volala, tak mi všechny zážitky hned vypráv�?l.

Kde se mu líbilo?
Jeden z výletů byl na Kuks. Vlasta se smál, že zrovna jeho, který nevidí, berou na Kuks. Ale potom už v Praze vzpomínal, jak intenzivn�? vnímal atmosféru toho prostoru, nesmírn�? ho to okouzlilo, a že to tam musí být skute�?n�? krásný. Jenže výlet se konal v dubnu, tehdy bylo ješt�? pro ve�?ejnost zav�?eno a prohlídku umožnili práv�? jen vozí�?ká�?ům z Žir�?e. A Vlastův hlavním dojem byla hrozná zima. Vzpomn�?l si i na zmínku průvodce, že se zde oddává a divil se, kdo by do takové zimy tahal nev�?stu. A jak jsme tak telefonovali, pokra�?oval plynule v úvaze, že p�?es léto se to ur�?it�? vyh�?eje a na podzim už by to mohlo být p�?íjemné. Tahle úvaha nakopnec vyústila v žádost o ruku.

Souhlasila jste okamžit�??
My jsme v té doby byli už doopravdy hodn�? zamilovaní, ale �?ekla jsem mu, že si to musím důkladn�? rozmyslet. Sice jsem m�?la dcery už dosp�?lé a žila jsem sama, ale byl to velice závažný krok a nastartovala by se tím obrovská zm�?na v životech nás obou. Teprve asi po m�?síci jsem kývla. A Vlasta hned za�?al uvažovat o tom, že by bylo hezké, kdyby ho paní doktorka pozvala na podzim zase do Žir�?e, to by byl Kuks p�?kn�? vyh�?átý a mohli bychom se tam vzít. A tak se svatba se nakonec odehrála p�?esn�? podle Vlastova plánu na Kuksu. Vlastn�? ješt�? mnohem líp, protože to jak nám všichni se vším pomáhali, jsme nemohli ani v nejmenším p�?edpokládat. Bylo to úžasné.

Stanislava Veselá

Stanislava Veselá vystudovala typografickou školu a n�?kolik let pracovala jako saze�?ka. D�?lala strojní i ru�?ní sazbu, sázela knihy, �?asopisy, v�?novala se i margináliím. Pozd�?ji pracovala jako sekretá�?ka v humoristickém �?asopise Nový Dikobraz. Zlom pro ni nastal v roce 2002 p�?i povodních. P�?ihlásila se jako dobrovolnice a pomáhala likvidovat následky živelné katastrofy. Oslovily ji i osudy jednotlivců, kterým všestrann�? pomáhala. V té dob�? už tušila, že její další zam�?stnání ji musí napl�?ovat, mít úpln�? jiný smysl. Proto nastoupila jako ošet�?ovatelka nemocných a starých lidí v sociálním za�?ízení. Dnes se doma stará o nemocného manžela. Má dv�? dosp�?lé dcery a vnou�?ka Adámka.

Asi jste byli trošku rarita.
Fakt je, že všude m�?li spíš tu zkušenost, že rodina t�?žce nemocné klienty do sociálních za�?ízení uklidí a pak p�?ijde ú�?ední dopis s modrým pruhem a za chvíli je rozvedený. Ale naopak se to prý ješt�? nestalo.

Jak vaše rozhodnutí p�?ijala vaše rodina?
Dcery mi nic nerozmlouvaly. Zeť mi �?ekl, že si na sebe beru veliké b�?emeno. On p�?edtím rok pe�?oval o vážn�? nemocnou maminku, tak v�?d�?l, o �?em mluví. Ale jinak to vzali všichni ohromn�? a za�?ali nám pomáhat. Oslovují se tatí�?ku a dcerunko, nebo Vlasto, žádný Vlastíku, vždyť je to chlap. Skv�?le to p�?ijala moje máma. Když jsem jí vše vysv�?tlila, rozbre�?ela se. Vlastu si hodn�? oblíbila, povídají si a vtipkují spolu. Vlastova máma nám s�?atek rozmlouvala a výslovn�? si nep�?ála, abych si ho vzala domů.

Vy jste to ale ud�?lala.
Už když jsme se braly, jsem Vlastovi slíbila, že ke mn�? bude jezdit ob�?as na víkendy, svátky a dovolenou. V té dob�? jsem šla d�?lat domácí pé�?i a vždy hned po práci za ním jela. Poprvé byl doma na Vánoce, a bylo to úžasné. Potom byl doma na podzim na dovolené, a to už jsme zjistili, že bychom vše doma docela sami zvládli a za�?ali jsme spole�?ný život plánovat. Nakonec rozhodlo to, že jsem v práci nedostala volno, abych s ním mohla jet na vyšet�?ení. Dala jsem tedy výpov�?�? a bylo. Za pár m�?síců už jsme spolu bydleli. Te�? už je to dva a půl roku.

To si jist�? vyžádalo n�?jaké zm�?ny. Co obnášely?
Prvn�? jsem musela koupit kvalitní zdravotní polohovací postel a nechat p�?ed�?lat koupelnu. Další jsme budovali za pochodu. Soused nám postavil bezbariérový vjezd do domku. Obrovskou pomůckou a vymožeností je stav�?cí vozík.

Jaké zm�?ny to p�?ineslo vám?
Manžel se v rámci možností zlepšil a jeho život je te�? mnohem pest�?ejší. Poslouchá rádio, zajímá ho veškeré d�?ní, hlavn�? sport. Má rád hudbu, výborn�? se baví Cimrmanem a scénkami Vladimíra Menšíka, kterým se srde�?n�? sm�?je, i když je zná nazpam�?ť. Jezdíme na procházky a povídáme se sousedy. Máme dost dobrých p�?átel, kte�?í nám také nezištn�? pomáhají.

Setkal se nakonec se svým synem?
Setkal a p�?isp�?la k tomu naše svatba. V dob�? p�?íprav se op�?t obrátil na sociální pracovnici s prosbou o kontakt na syna. Nemohla odmítnout, protože jsme u toho byli oba a nemohla se ani vymlouvat, že kontakt nemá, protože celou dobu Vlastovi strhávali alimenty a posílali jeho synovi. Do svatby jsme se s ním sice nestihli domluvit, ale hned další termín už vyšel. Bylo to dojemné. Proti nám p�?icházela rodinka se skoro dvoumetrovým sedmnáctiletým klukem. Když jsme se lou�?ili, myslela jsem, že Vojta tátu upusinkuje. Od té doby se setkáváme tak �?asto, jak je to jen možné.

Je n�?co, co jste spojením s Vlastou ztratila?
Jedin�? snad když spolu sledujeme film a já ho doprovázím komentá�?em, aby z toho taky n�?co m�?l, dopadá to nakonec tak, že z n�?j nemám nic já (sm�?jí se oba). Ale to je prkotina. Když p�?ijede dcera s vnou�?kem, na chvíli si role vym�?níme, p�?evezme za m�? krmení manžela a já si můžu pohrát s Adámkem. Všechno se dá vy�?ešit.

Váš manžel nás pe�?liv�? naslouchá, ob�?as vás doplní n�?jakým zajímavým detailem, ale hned po mém p�?íchodu �?íkal, že chce o n�?co poprosit. O�? jde?
Byl bych šťastný, pokud by se mi t�?eba prost�?ednictvím tohoto rozhovoru, poda�?ilo sehnat kontakt na spolužáky z vysoké. Velice rád bych byl s nimi ve spojení. Zvládli bychom p�?ijet t�?eba na abiturientský sraz. Jsem Vlastimil Veselý a v roce 1985 jsem skon�?il p�?tileté studium Vysoké školy strojní v Plzni. Budu rád za jakýkoliv kontakt.

Chcete �?íct ješt�? n�?co na záv�?r?
Naprosto nesouhlasím s eutanázií. P�?esv�?d�?il jsem se, že když vám odchází zrak a p�?edloží vám n�?co k podpisu ten, komu dův�?�?ujete, můžete vlastn�? podepsat cokoli. Kdyby byla povolena eutanázie, tak bych tu už nebyl. Nesetkal bych se se synem, nemohl bych s ním sdílet první známost a jiné radosti. Ale našt�?stí se dá žít i bez toho, o co m�? vlastní rodina obrala.
Auto�?i:

* pro iDNES.cz
* Zde�?ka Ortová

Permalink

Malina

12.12.08

Nechodil, skoro nevid�?l. P�?esto jsem se zamilovala, �?íká ošet�?ovatelka

Leave a Comment

Rubriky

Meta