11.26.07
Tak to je…
Po straÅ¡nÄ? dlouhý dobÄ? se otevÅ?ou dveÅ?e a na chodbu vstupuje unavenej a smutnej chirurg.
Pomalu si pÅ?isedne k zhroucenému manželovi a tichým hlasem Å?Ãká: “DÄ?lali jsme co jsme mohli, ale vašà panà upadla do komatu…
Manžel vytÅ?eÅ¡tà oÄ?i a ptá se: “Co já ted budu dÄ?lat??”
Doktor: “No, budete se muset o ni dennÄ? starat… každý dvÄ? hodiny ji otáÄ?et, aby nemÄ?la proleženiny,krmit ji hadiÄ?kou s umÄ?lou výživou, vymÄ?Å?ovat ji plÃny, když se pomoÄ?à a umývat jÃ, když se pokálÃ….budete na nà muset vlÃdnÄ? mluvit, protože je možné, že vÅ¡echno vnÃmá,a ona se tÅ?eba za dvacet let z komatu probere, usmÄ?je se na vás a může do nÄ?j znova zase upadnout na dalÅ¡Ãch pár let…
Chlap mezitÃm zežloutl, zfialovÄ?l, zezelenal a totálnÄ? se rozklepal.
Doktor ho kamarádsky poplácá po ramenech a Å?Ãká: “Nebojte se, dÄ?lám si prdel…samozÅ?ejmÄ? zemÅ?ela..=-O