09.13.07
Psycholožka
Jedna vÄ?c je manifestovaný problém, který je sem pÅ?ivede a druhá vÄ?c je to, z Ä?eho problém pramenÃ. A vÄ?tÅ¡ina vzniká proto, že Ä?lovÄ?k nemá srovnané životnà hodnoty. Nosà v hlavÄ? vÄ?ci, o kterých ani nevÃ, kde k nim pÅ?iÅ¡el, aÅ¥ už to bylo výchovou, uÄ?iteli, dobou, kulturou… A ty potom neodpovÃdajà tomu, kdo je on. DÅ?Ãve ke mnÄ? chodily skoro samé “lovestory”, jako potÞe s milenkami, rozvody, jak zÃskat mužského. TeÄ? je zase hodnÄ? pracovnÃch problémů.
Takže se ty důvody mÄ?nÃ?
MÄ?nà a myslÃm, že to záležà na spoleÄ?enském kontextu. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že žena, která za mnou pÅ?ijde, si sice chce zanadávat na svého muže, ale v tom rozhovoru vlastnÄ? toužà pÅ?ijÃt na to, proÄ? s nÃm je. Chce o nÄ?m zjistit i nÄ?co hezkého. A tady se nabÃzà srovnánà se zamÄ?Å?enÃm vaÅ¡eho magazÃnu: když má být o ženách, tak je docela - promiÅ?te mi to slovo - primitivnà o nich psát. Ženy zajÃmajà mnohem vÃc muži nebo dÄ?ti.
Ale také jak muže chápat, jak k nim pÅ?istupovat.
Pokud chcete nÄ?co udÄ?lat pro budoucnost, tak byste mÄ?li zprostÅ?edkovat lidem to, že vztahy v rodinÄ? se promÄ?Å?ujÃ, že jde o to, aby se k sobÄ? vÅ¡ichni chovali jako rovnoprávné bytosti. A prvnÃm krokem je, že nebudete dÄ?lat rozdÃl mezi mužem a ženou.
ProstÄ? jsem pÅ?edpokládala, že k psychologovi chodà vÃc ženy.
Ano, za komunistů opravdu chodily hlavnÄ? ženy, po revoluci také, ale už v roce 1997, 1998 pÅ?ibylo mužů, dnes už jich ke mnÄ? chodà asi stejnÄ? jako žen. Tak napÅ?Ãklad vÄ?era se objednal jeden pán a dokonce se chtÄ?l informovat, jestli by mohl pÅ?ijÃt i jeho zamÄ?stnanec. To se mi jeÅ¡tÄ? nestalo. Asi nÄ?jaký sofistikovaný majitel, protože je pÅ?ece lepšà investovat do toho, aby Ä?lovÄ?k, který se dostane do problému nÄ?kam zaÅ¡el, než ho vymÄ?nit. Je skvÄ?lé, že muži už ztrácà pózu Supermanů a umÄ?jà si Å?Ãct o pomoc.
A nenà ta “supermanská” póza nÄ?kdy i reakcà na okolÃ, které stále bere muže chodÃcà k psychologovi jako slabochy?
UrÄ?itÄ?. Tenhle pÅ?edsudek jeÅ¡tÄ? pÅ?etrvává, ale ženy to majà stejnÄ?. Také nechtÄ?jÃ, aby okolà vÄ?dÄ?lo, že chodà k psychologovi. Ono mluvit o svých myÅ¡lenkách a pocitech je daleko intimnÄ?jšà situace než jÃt k doktorovi a svléknout se do půl tÄ?la. Nenà to jen tak jÃt k nÄ?komu cizÃmu a dát mu důvÄ?ru.
A jak si zÃskáváte vy důvÄ?ru u pacientů?
To je nÄ?co mezi nebem a zemÃ. Snad dost důležité je, že mÄ? klienti a jejich osudy zajÃmajà a pozornÄ? jim naslouchám. To je ostatnÄ? podstata mého pÅ?Ãstupu: pracuji se slovy a myslÃm, že jsem pravdivá v tom, co Å?Ãkám a dÄ?lám. I když…vlastnÄ? nevÃm. NezÃskám důvÄ?ru vÅ¡ech. Setkánà klienta s psychologem je vždy oboustranná záležitost.
Jak se mÄ?nà problémy s vÄ?kem?
Je to skoro poÅ?ád stejné. Mladé holky majà stejné problémy s muži jako tÅ?eba padesátnice. NapÅ?Ãklad nedostatek respektu, násilÃ… A stejné je to i s dÄ?tmi, ty Å?ešà také podobné vÄ?ci jako dospÄ?lÃ. Může jÃt o vymezenà vůÄ?i mámÄ? a tátovi, což je u dospÄ?lých také velice Ä?asté, aÅ¥ už jsou rodiÄ?e živà nebo mrtvÃ, je to téma na doživotÃ. Potom kamarádi, spolužáci, dospÄ?là majà zase spolupracovnÃky…
Problémy se tedy poÅ?ád opakujà nehlednÄ? na to, kolik nám je let?
Ano a je to úplnÄ? stejné, aÅ¥ je to v Shakespearovi nebo dneska.
ProÄ? se lidé tyto dokola se opakujÃcà problémy jeÅ¡tÄ? nenauÄ?ili Å?eÅ¡it?
To je zajÃmavá vÄ?c. MyslÃm, že to je ten důvod proÄ? žijeme. Abychom zlepÅ¡ili naÅ¡e reakce na život. A proÄ? to poÅ?ád opakujeme? Až to zjistÃm, tak vám to Å?eknu. Podle mÄ? je smysluplný koncept karmy. Znovu a znovu máme pÅ?Ãležitost si užÃt toho života a dostávat se do stejných situacÃ, abychom se napojili na umÄ?nà být mravnÃ, respektujÃcÃ, nepyÅ¡nÃ. A dokud se podle tÄ?chto opravdových lidských hodnot, které každý známe, aÅ¥ už je to desatero nebo buddhistická nauka, nechováme, tak se prostÄ? rodÃme znovu a znovu se stejnými problémy. Ale jsou to samozÅ?ejmÄ? jenom hypotézy, jistÄ? nevÃme nikdo nic. No, možná dalajláma vÃ.
Je pravda, že psychologové na sezenÃch s pacientem moc nemluvÃ, protože vÄ?dÃ, že nejlepšà odpovÄ?Ä? si dá sám?
Způsobů Å?eÅ¡enà lidských problémů je Å?ada, jednak podle osobnosti psychologa a také teorià psychoterapie nebo psychologie. Ä?asto je to tak, že ten psychoterapeut, nebo jak já Å?Ãkám “pomocnÃk”, si z tÄ?ch teorià vybÃrá tu, která mu sedÃ. To, co jste popsala, vypadá jako nedirektivnà psychoterapeut. Ten spÃÅ¡e poslouchá. Ale nenà to tak vždycky, jsou i behaviorálnà nebo analytiÄ?tà psychologové. Já se pokouÅ¡Ãm o takzvaný systemický pÅ?Ãstup. Jeho podstata spoÄ?Ãvá v tom, aby Ä?lovÄ?k naÅ¡el odpovÄ?Ä?, kterou už zná, ale stále se tÅ?eba motá v kruhu. Je to založené na úrovni specificky konstruovaných otázek a rozhovorů. OdbornÃkem na problém je ten, kdo pÅ?iÅ¡el, já jsem odbornÃk na vedenà rozhovoru. Takže tam se opravdu nemlÄ?Ã.
Také se tÅ?eba Å?Ãká, že zkuÅ¡enost je nepÅ?enositelná…
MyslÃm, že to nenà pravda. Tohle nás právÄ? odliÅ¡uje od jiných živých bytostÃ, že se uÄ?Ãme ze zkuÅ¡enosti druhých. NÄ?kdy i to negativnÃ. Pokud bych tomu nevÄ?Å?ila, tak bych lidem ani nemohla být k užitku a dÄ?lat tuto práci.
ProÄ? majà podle vás ženy vÄ?tšà sklon k depresÃm?
A co je podle vás deprese?
Psychická nemoc.
Deprese je teÄ? hroznÄ? populárnà diagnóza a má se za to kde co. V tÄ?chto kategoriÃch se nepohybuji, diagnózy nedÄ?lám. Ale podle mÄ? je deprese obecnÄ? existenciálnà krize. Dokonce bych Å?ekla, že vývojovÄ? jde o hodnotnou diagnózu, protože ten Ä?lovÄ?k si zaÄ?Ãná klást podstatnou otázku o svém smyslu a nenacházà odpovÄ?Ä?. Lidé potom unikajà z té reality různým způsobem, Ä?asto extrémnÄ? - sebevraždou. Podstatné ale je, položit si správné otázky po smyslu a způsobu žitÃ. Moc nevÄ?Å?Ãm na doživotnà diagnózy, zvláštÄ? teÄ? po smrti Karla Svobody jsou psychiatÅ?i a jejich léky na koni.
Jak to myslÃte?
VÄ?Å?Ãm, že vÅ¡e lze nÄ?jak vyléÄ?it. Mé studentce zemÅ?ela maminka, já ji pÅ?ijala do své rodiny a ukázalo se, že tzv. “doživotnà astma” zmizelo. Když pak slyÅ¡ela v různých poÅ?adech, že dÄ?tem s touto diagnozou lékaÅ?i i dospÄ?là Å?ÃkajÃ, že budou celoživotnÄ? postiženÃ, tak ji to vždy hroznÄ? rozÄ?Ãlilo. A dýchanà je velmi podobné depresi: jde také o prožÃvánà života - dech je totiž symbol života.
Jsou tedy antidepresiva vhodná léÄ?ba depresÃ?
UrÄ?itÄ?. Ä?lovÄ?k by nemÄ?l trpÄ?t. Když je možné tomu velkému utrpÄ?nà ulevit, tak proÄ? ne. Ale nemÄ?lo by jÃt o koneÄ?né Å?eÅ¡enÃ. Jenže pÅ?i depresi Ä?lovÄ?k nechce nic Å?eÅ¡it, nÄ?kdy nenà schopen ani se obléci, najÃst, jÃt do práce. Takže je užiteÄ?né zaÄ?Ãt s antidepresivy a posléze se pokusit najÃt původce krize. Kdo ale nechce hledat důvod svých problémů, Å?ešà situaci antidepresivy a funguje mu to, má plné právo se takto rozhodnout.
Když jsme si domlouvaly rozhovor, tak jste mi do telefonu Å?ekla, že nemáte psychology ráda. ProÄ??
Mnozà psychologové se tváÅ?à jako experti. Moc nevnÃmajà Ä?lovÄ?ka jako takového a spÃÅ¡ dávajà na to, co Å?Ãká jejich teorie. Systemický pÅ?Ãstup, kterým se Å?ÃdÃm já, je v podstatÄ? nová filozofie. Å?Ãká, že nemocný Ä?lovÄ?k nenà nesvéprávný, že nejlépe zná svou odpovÄ?Ä? sám. Jde o to, abych s nÃm správnÄ? navázala rozhovor a on si pÅ?es nÄ?j naÅ¡el to svoje Å?eÅ¡enÃ. KlasiÄ?tà psychologové ten problém vždycky hned interpretujÃ, jako tÅ?eba “To bude Å¡patný vztah s otcem” a tak podobnÄ?. PÅ?itom každý mÄ?l blbé dÄ?tstvÃ, já neznám nikoho, kdo mÄ?l dobré a vÅ¡ichni žijeme.
NÄ?kdo ho mÄ?l tÅ?eba horšÅ
A co je to horÅ¡Ã? On ho mÄ?l tak dobré, jak ho mÄ?l mÃt. Dostal pÅ?Ãležitost se narodit. Tak jaképak hrozné? Jestliže to vÅ¡ak uchopà tak, že je chudák obÄ?Å¥ a celý život bude nadávat na okolÃ, tak pÅ?Ãležitost nepochopil. Je spousta výjimeÄ?ných lidÃ, kteÅ?à mÄ?li dÄ?tstvà velice Å¡patné. Ale ráda bych k tomu Å?ekla, že psycholog je dobrý, protože s nÃm pacient mluvÃ. Už je vÃceménÄ? jedno, jak reaguje. Půlka práce už je vlastnÄ? hotová ve chvÃli, kdy se Ä?lovÄ?k rozhodl hledat nÄ?jakou odbornou pomoc.
ProÄ? si myslÃte, že k psychologovi chodà spÃÅ¡e majetnÄ?jšà lidé?
Jednak to stojà penÃze. A bude to i tÃm, že když jste chudá, tak si myslÃte, že by se vÅ¡echny vaÅ¡e problémy vyÅ?eÅ¡ily tÃm, kdybyste mÄ?la vÄ?tšà byt, vÃce penÄ?z…
A nevyÅ?eÅ¡Ã?
Teprve když jsou materiálnà potÅ?eby uspokojené, tak dojde na ty duchovnÃ. Najednou zjistÃte, že to asi bude v nÄ?Ä?em jiném než v tom, že máte vÅ¡e, co jste si pÅ?ála.
Máte nÄ?jakou radu, jak tÅ?eba odplavit stres?
Každý si musà najÃt svou metodu. NÄ?kdo bÄ?há, nÄ?kdo jde na Å¡Ãlený koncert, kde já bych vůbec nevydržela, nÄ?kdo se musà pomilovat, nÄ?kdo si dá marihuanu. Ta variabilita je velká. MnÄ? tÅ?eba poradil jeden Ä?Ãnský lékaÅ? toto: “StejnÄ? jak usilovnÄ? pracujete, tak také odpoÄ?Ãvejte.” Jenže jak to udÄ?lat, že? A když tÅ?eba vezmete práci workoholikovi, tak spadne do deprese. Univerzálnà rady prostÄ? neexistujÃ. A nÄ?kdo má stres i rád. NÄ?kdo leze na hory, kamarádi mu padajà pÅ?ed oÄ?ima a on ten adrenalin, stejnÄ? miluje.
A nenà to už skoro diagnóza?
To je ale skoro vÅ¡echno! Proto s diagnózami nepracuji. MnÄ? pÅ?ijde vÅ¡echno normálnà a adekvátnà tomu Ä?lovÄ?ku a jeho životnà situaci.
VÄ?Å?Ãte, že trvale negativnà nálada se může promÃtnout do zdravÃ?
SamozÅ?ejmÄ?. Trvale blbá nálada a negativnà vymezovánà vám zamoÅ?uje organismus. Nejhoršà je nenávist, vzdor a pomsta. Když tohle cÃtÃte Ä?asto, tak si můžete být stoprocentnÄ? jistá, že onemocnÃte až smrtelnÄ?. To nenà vÄ?c vÃry, to je vÄ?c faktů. MyslÃm, že za Ä?as tyto negativnà pocity vymizÃ, protože lidé prostÄ? nebudou chtÃt být nemocnà a zemÅ?Ãt.
Å la jste nÄ?kdy sama k psychologovi?
To je dokonce nezbytná podmÃnka mojà práce - projÃt psychoterapeutický výcvik a mÃt supervizora.
Å?Ãkala jste, že nejdůležitÄ?jšà je mluvit. ProÄ? nám k tomu nestaÄ?à jenom kamarád a potÅ?ebujeme psychologa?
V tÄ?žkých chvÃlÃch majà kamarádi svoji roli a nÄ?kdy staÄ?Ã, ale obÄ?as jsou velmi na Å¡kodu. ChtÄ?jà vám pomoci, protože vás majà rádi, ale mohou vám nabÃdnout jen tu svoji zkuÅ¡enost, která je Ä?asto hodnÄ? odliÅ¡ná od té vaÅ¡Ã. Každý má pocit, že mluvit je jednoduché, ale je potÅ?eba ten rozhovor umÄ?t správnÄ? vést. Od toho jsem tu právÄ? já a moji kolegové. MusÃm Å?Ãci, že jednu dobu jsem úplnÄ? nesnášela kamarádky svých pacientek. Ony do toho Ä?asto promÃtajà svoje problémy a tÃm vÅ¡e jen zkomplikujÃ.
S kamarádkami tedy opatrnÄ??
Vzkázala bych jim, že je veliká pomoc, že svou pÅ?Ãtelkyni vyslechnou a dajà jà najevo, že ji majà rády. To Ä?lovÄ?k od kamarádů potÅ?ebuje.
Můžete na základÄ? své praxe Å?Ãci, že lidé vyhledávajà psychology vÃce než dÅ?Ãve?
SpÃÅ¡ to pozoruji ve vašà práci. Vy jste vÄ?tšà signál, protože aÅ¥ otevÅ?ete témÄ?Å? jakýkoliv Ä?asopis, tak si pÅ?eÄ?tete rady nÄ?jakého psychologa. Lidé už podle mÄ? chápou, že tradiÄ?nà hodnoty, systém rodiny, vztahů a svÄ?t celkovÄ?, jsou úplnÄ? promÄ?nÄ?né a oni se musejà uÄ?it vÅ¡echno znovu. Asi i proto existuje tolik Ä?asopisů, které se tÄ?mto tématům vÄ?nujÃ, i když se vlastnÄ? pÃÅ¡e skoro poÅ?ád to samé. Ale to je dobÅ?e, nÄ?kdo to tÅ?eba uvidà poprvé a Å?ekne si “To je vlastnÄ? pravda!”.
A ten, který vidÄ?l tu samou radu po sté, už tÅ?eba potom vyhledá pÅ?Ãmo vás…
TÅ?eba. MyslÃm, že žijeme v duchovnà dobÄ? a lidé mi pÅ?ijdou úžasnà v tom, že tolik toužà stát se lepÅ¡Ãmi.