Malina » Psycholožka

09.13.07

Psycholožka

Posted in Redakce at 10.00 od admin

Co nejvíc trápí dnešní ženy?
Jedna vÄ?c je manifestovaný problém, který je sem pÅ?ivede a druhá vÄ?c je to, z Ä?eho problém pramení. A vÄ?tÅ¡ina vzniká proto, že Ä?lovÄ?k nemá srovnané životní hodnoty. Nosí v hlavÄ? vÄ?ci, o kterých ani neví, kde k nim pÅ?iÅ¡el, aÅ¥ už to bylo výchovou, uÄ?iteli, dobou, kulturou… A ty potom neodpovídají tomu, kdo je on. DÅ?íve ke mnÄ? chodily skoro samé “lovestory”, jako potíže s milenkami, rozvody, jak získat mužského. TeÄ? je zase hodnÄ? pracovních problémů.

Takže se ty důvody mÄ?ní?
MÄ?ní a myslím, že to záleží na spoleÄ?enském kontextu. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopila, že žena, která za mnou pÅ?ijde, si sice chce zanadávat na svého muže, ale v tom rozhovoru vlastnÄ? touží pÅ?ijít na to, proÄ? s ním je. Chce o nÄ?m zjistit i nÄ?co hezkého. A tady se nabízí srovnání se zamÄ?Å?ením vaÅ¡eho magazínu: když má být o ženách, tak je docela - promiÅ?te mi to slovo - primitivní o nich psát. Ženy zajímají mnohem víc muži nebo dÄ?ti.

Ale také jak muže chápat, jak k nim pÅ?istupovat.
Pokud chcete nÄ?co udÄ?lat pro budoucnost, tak byste mÄ?li zprostÅ?edkovat lidem to, že vztahy v rodinÄ? se promÄ?Å?ují, že jde o to, aby se k sobÄ? vÅ¡ichni chovali jako rovnoprávné bytosti. A prvním krokem je, že nebudete dÄ?lat rozdíl mezi mužem a ženou.

ProstÄ? jsem pÅ?edpokládala, že k psychologovi chodí víc ženy.
Ano, za komunistů opravdu chodily hlavnÄ? ženy, po revoluci také, ale už v roce 1997, 1998 pÅ?ibylo mužů, dnes už jich ke mnÄ? chodí asi stejnÄ? jako žen. Tak napÅ?íklad vÄ?era se objednal jeden pán a dokonce se chtÄ?l informovat, jestli by mohl pÅ?ijít i jeho zamÄ?stnanec. To se mi jeÅ¡tÄ? nestalo. Asi nÄ?jaký sofistikovaný majitel, protože je pÅ?ece lepší investovat do toho, aby Ä?lovÄ?k, který se dostane do problému nÄ?kam zaÅ¡el, než ho vymÄ?nit. Je skvÄ?lé, že muži už ztrácí pózu Supermanů a umÄ?jí si Å?íct o pomoc.

A není ta “supermanská” póza nÄ?kdy i reakcí na okolí, které stále bere muže chodící k psychologovi jako slabochy?
UrÄ?itÄ?. Tenhle pÅ?edsudek jeÅ¡tÄ? pÅ?etrvává, ale ženy to mají stejnÄ?. Také nechtÄ?jí, aby okolí vÄ?dÄ?lo, že chodí k psychologovi. Ono mluvit o svých myÅ¡lenkách a pocitech je daleko intimnÄ?jší situace než jít k doktorovi a svléknout se do půl tÄ?la. Není to jen tak jít k nÄ?komu cizímu a dát mu důvÄ?ru.

A jak si získáváte vy důvÄ?ru u pacientů?
To je nÄ?co mezi nebem a zemí. Snad dost důležité je, že mÄ? klienti a jejich osudy zajímají a pozornÄ? jim naslouchám. To je ostatnÄ? podstata mého pÅ?ístupu: pracuji se slovy a myslím, že jsem pravdivá v tom, co Å?íkám a dÄ?lám. I když…vlastnÄ? nevím. Nezískám důvÄ?ru vÅ¡ech. Setkání klienta s psychologem je vždy oboustranná záležitost.

Jak se mÄ?ní problémy s vÄ?kem?
Je to skoro poÅ?ád stejné. Mladé holky mají stejné problémy s muži jako tÅ?eba padesátnice. NapÅ?íklad nedostatek respektu, násilí… A stejné je to i s dÄ?tmi, ty Å?eší také podobné vÄ?ci jako dospÄ?lí. Může jít o vymezení vůÄ?i mámÄ? a tátovi, což je u dospÄ?lých také velice Ä?asté, aÅ¥ už jsou rodiÄ?e živí nebo mrtví, je to téma na doživotí. Potom kamarádi, spolužáci, dospÄ?lí mají zase spolupracovníky…

Problémy se tedy poÅ?ád opakují nehlednÄ? na to, kolik nám je let?
Ano a je to úplnÄ? stejné, aÅ¥ je to v Shakespearovi nebo dneska.

ProÄ? se lidé tyto dokola se opakující problémy jeÅ¡tÄ? nenauÄ?ili Å?eÅ¡it?
To je zajímavá vÄ?c. Myslím, že to je ten důvod proÄ? žijeme. Abychom zlepÅ¡ili naÅ¡e reakce na život. A proÄ? to poÅ?ád opakujeme? Až to zjistím, tak vám to Å?eknu. Podle mÄ? je smysluplný koncept karmy. Znovu a znovu máme pÅ?íležitost si užít toho života a dostávat se do stejných situací, abychom se napojili na umÄ?ní být mravní, respektující, nepyÅ¡ní. A dokud se podle tÄ?chto opravdových lidských hodnot, které každý známe, aÅ¥ už je to desatero nebo buddhistická nauka, nechováme, tak se prostÄ? rodíme znovu a znovu se stejnými problémy. Ale jsou to samozÅ?ejmÄ? jenom hypotézy, jistÄ? nevíme nikdo nic. No, možná dalajláma ví.

Je pravda, že psychologové na sezeních s pacientem moc nemluví, protože vÄ?dí, že nejlepší odpovÄ?Ä? si dá sám?
Způsobů Å?eÅ¡ení lidských problémů je Å?ada, jednak podle osobnosti psychologa a také teorií psychoterapie nebo psychologie. Ä?asto je to tak, že ten psychoterapeut, nebo jak já Å?íkám “pomocník”, si z tÄ?ch teorií vybírá tu, která mu sedí. To, co jste popsala, vypadá jako nedirektivní psychoterapeut. Ten spíše poslouchá. Ale není to tak vždycky, jsou i behaviorální nebo analytiÄ?tí psychologové. Já se pokouším o takzvaný systemický pÅ?ístup. Jeho podstata spoÄ?ívá v tom, aby Ä?lovÄ?k naÅ¡el odpovÄ?Ä?, kterou už zná, ale stále se tÅ?eba motá v kruhu. Je to založené na úrovni specificky konstruovaných otázek a rozhovorů. Odborníkem na problém je ten, kdo pÅ?iÅ¡el, já jsem odborník na vedení rozhovoru. Takže tam se opravdu nemlÄ?í.

Také se tÅ?eba Å?íká, že zkuÅ¡enost je nepÅ?enositelná…
Myslím, že to není pravda. Tohle nás právÄ? odliÅ¡uje od jiných živých bytostí, že se uÄ?íme ze zkuÅ¡enosti druhých. NÄ?kdy i to negativní. Pokud bych tomu nevÄ?Å?ila, tak bych lidem ani nemohla být k užitku a dÄ?lat tuto práci.

ProÄ? mají podle vás ženy vÄ?tší sklon k depresím?
A co je podle vás deprese?

Psychická nemoc.
Deprese je teÄ? hroznÄ? populární diagnóza a má se za to kde co. V tÄ?chto kategoriích se nepohybuji, diagnózy nedÄ?lám. Ale podle mÄ? je deprese obecnÄ? existenciální krize. Dokonce bych Å?ekla, že vývojovÄ? jde o hodnotnou diagnózu, protože ten Ä?lovÄ?k si zaÄ?íná klást podstatnou otázku o svém smyslu a nenachází odpovÄ?Ä?. Lidé potom unikají z té reality různým způsobem, Ä?asto extrémnÄ? - sebevraždou. Podstatné ale je, položit si správné otázky po smyslu a způsobu žití. Moc nevÄ?Å?ím na doživotní diagnózy, zvláštÄ? teÄ? po smrti Karla Svobody jsou psychiatÅ?i a jejich léky na koni.

Jak to myslíte?
VÄ?Å?ím, že vÅ¡e lze nÄ?jak vyléÄ?it. Mé studentce zemÅ?ela maminka, já ji pÅ?ijala do své rodiny a ukázalo se, že tzv. “doživotní astma” zmizelo. Když pak slyÅ¡ela v různých poÅ?adech, že dÄ?tem s touto diagnozou lékaÅ?i i dospÄ?lí Å?íkají, že budou celoživotnÄ? postižení, tak ji to vždy hroznÄ? rozÄ?ílilo. A dýchaní je velmi podobné depresi: jde také o prožívání života - dech je totiž symbol života.

Jsou tedy antidepresiva vhodná léÄ?ba depresí?
UrÄ?itÄ?. Ä?lovÄ?k by nemÄ?l trpÄ?t. Když je možné tomu velkému utrpÄ?ní ulevit, tak proÄ? ne. Ale nemÄ?lo by jít o koneÄ?né Å?eÅ¡ení. Jenže pÅ?i depresi Ä?lovÄ?k nechce nic Å?eÅ¡it, nÄ?kdy není schopen ani se obléci, najíst, jít do práce. Takže je užiteÄ?né zaÄ?ít s antidepresivy a posléze se pokusit najít původce krize. Kdo ale nechce hledat důvod svých problémů, Å?eší situaci antidepresivy a funguje mu to, má plné právo se takto rozhodnout.

Když jsme si domlouvaly rozhovor, tak jste mi do telefonu Å?ekla, že nemáte psychology ráda. ProÄ??
Mnozí psychologové se tváÅ?í jako experti. Moc nevnímají Ä?lovÄ?ka jako takového a spíš dávají na to, co Å?íká jejich teorie. Systemický pÅ?ístup, kterým se Å?ídím já, je v podstatÄ? nová filozofie. Å?íká, že nemocný Ä?lovÄ?k není nesvéprávný, že nejlépe zná svou odpovÄ?Ä? sám. Jde o to, abych s ním správnÄ? navázala rozhovor a on si pÅ?es nÄ?j naÅ¡el to svoje Å?eÅ¡ení. KlasiÄ?tí psychologové ten problém vždycky hned interpretují, jako tÅ?eba “To bude Å¡patný vztah s otcem” a tak podobnÄ?. PÅ?itom každý mÄ?l blbé dÄ?tství, já neznám nikoho, kdo mÄ?l dobré a vÅ¡ichni žijeme.

NÄ?kdo ho mÄ?l tÅ?eba horší…
A co je to horší? On ho mÄ?l tak dobré, jak ho mÄ?l mít. Dostal pÅ?íležitost se narodit. Tak jaképak hrozné? Jestliže to vÅ¡ak uchopí tak, že je chudák obÄ?Å¥ a celý život bude nadávat na okolí, tak pÅ?íležitost nepochopil. Je spousta výjimeÄ?ných lidí, kteÅ?í mÄ?li dÄ?tství velice Å¡patné. Ale ráda bych k tomu Å?ekla, že psycholog je dobrý, protože s ním pacient mluví. Už je víceménÄ? jedno, jak reaguje. Půlka práce už je vlastnÄ? hotová ve chvíli, kdy se Ä?lovÄ?k rozhodl hledat nÄ?jakou odbornou pomoc.

ProÄ? si myslíte, že k psychologovi chodí spíše majetnÄ?jší lidé?
Jednak to stojí peníze. A bude to i tím, že když jste chudá, tak si myslíte, že by se vÅ¡echny vaÅ¡e problémy vyÅ?eÅ¡ily tím, kdybyste mÄ?la vÄ?tší byt, více penÄ?z…

A nevyÅ?eší?
Teprve když jsou materiální potÅ?eby uspokojené, tak dojde na ty duchovní. Najednou zjistíte, že to asi bude v nÄ?Ä?em jiném než v tom, že máte vÅ¡e, co jste si pÅ?ála.

Máte nÄ?jakou radu, jak tÅ?eba odplavit stres?
Každý si musí najít svou metodu. NÄ?kdo bÄ?há, nÄ?kdo jde na šílený koncert, kde já bych vůbec nevydržela, nÄ?kdo se musí pomilovat, nÄ?kdo si dá marihuanu. Ta variabilita je velká. MnÄ? tÅ?eba poradil jeden Ä?ínský lékaÅ? toto: “StejnÄ? jak usilovnÄ? pracujete, tak také odpoÄ?ívejte.” Jenže jak to udÄ?lat, že? A když tÅ?eba vezmete práci workoholikovi, tak spadne do deprese. Univerzální rady prostÄ? neexistují. A nÄ?kdo má stres i rád. NÄ?kdo leze na hory, kamarádi mu padají pÅ?ed oÄ?ima a on ten adrenalin, stejnÄ? miluje.

A není to už skoro diagnóza?
To je ale skoro vÅ¡echno! Proto s diagnózami nepracuji. MnÄ? pÅ?ijde vÅ¡echno normální a adekvátní tomu Ä?lovÄ?ku a jeho životní situaci.

VÄ?Å?íte, že trvale negativní nálada se může promítnout do zdraví?
SamozÅ?ejmÄ?. Trvale blbá nálada a negativní vymezování vám zamoÅ?uje organismus. Nejhorší je nenávist, vzdor a pomsta. Když tohle cítíte Ä?asto, tak si můžete být stoprocentnÄ? jistá, že onemocníte až smrtelnÄ?. To není vÄ?c víry, to je vÄ?c faktů. Myslím, že za Ä?as tyto negativní pocity vymizí, protože lidé prostÄ? nebudou chtít být nemocní a zemÅ?ít.

Å la jste nÄ?kdy sama k psychologovi?
To je dokonce nezbytná podmínka mojí práce - projít psychoterapeutický výcvik a mít supervizora.

Å?íkala jste, že nejdůležitÄ?jší je mluvit. ProÄ? nám k tomu nestaÄ?í jenom kamarád a potÅ?ebujeme psychologa?
V tÄ?žkých chvílích mají kamarádi svoji roli a nÄ?kdy staÄ?í, ale obÄ?as jsou velmi na Å¡kodu. ChtÄ?jí vám pomoci, protože vás mají rádi, ale mohou vám nabídnout jen tu svoji zkuÅ¡enost, která je Ä?asto hodnÄ? odliÅ¡ná od té vaší. Každý má pocit, že mluvit je jednoduché, ale je potÅ?eba ten rozhovor umÄ?t správnÄ? vést. Od toho jsem tu právÄ? já a moji kolegové. Musím Å?íci, že jednu dobu jsem úplnÄ? nesnášela kamarádky svých pacientek. Ony do toho Ä?asto promítají svoje problémy a tím vÅ¡e jen zkomplikují.

S kamarádkami tedy opatrnÄ??
Vzkázala bych jim, že je veliká pomoc, že svou pÅ?ítelkyni vyslechnou a dají jí najevo, že ji mají rády. To Ä?lovÄ?k od kamarádů potÅ?ebuje.

Můžete na základÄ? své praxe Å?íci, že lidé vyhledávají psychology více než dÅ?íve?
Spíš to pozoruji ve vaší práci. Vy jste vÄ?tší signál, protože aÅ¥ otevÅ?ete témÄ?Å? jakýkoliv Ä?asopis, tak si pÅ?eÄ?tete rady nÄ?jakého psychologa. Lidé už podle mÄ? chápou, že tradiÄ?ní hodnoty, systém rodiny, vztahů a svÄ?t celkovÄ?, jsou úplnÄ? promÄ?nÄ?né a oni se musejí uÄ?it vÅ¡echno znovu. Asi i proto existuje tolik Ä?asopisů, které se tÄ?mto tématům vÄ?nují, i když se vlastnÄ? píše skoro poÅ?ád to samé. Ale to je dobÅ?e, nÄ?kdo to tÅ?eba uvidí poprvé a Å?ekne si “To je vlastnÄ? pravda!”.

A ten, který vidÄ?l tu samou radu po sté, už tÅ?eba potom vyhledá pÅ?ímo vás…
TÅ?eba. Myslím, že žijeme v duchovní dobÄ? a lidé mi pÅ?ijdou úžasní v tom, že tolik touží stát se lepšími.

Leave a Comment