09.03.07
Francie 1944: nadÅ¡enà a lynÄ?ovánÃ
Od roku 1943 až do roku 1946 se ve Francii lynÄ?ovánà jako forma trestu masivnÄ? uplatÅ?ovalo; vÃce než dvacet tisÃc žen, každého vÄ?ku a vÅ¡ech profesÃ, podezÅ?elých z kolaborace s NÄ?mci, bylo ostÅ?Ãháno dohola. Trest byl vykonáván ve vÄ?znicÃch, v bytech, na veÅ?ejných prostranstvÃch, aÄ?koliv nikdy žádný trestnà ani civilnà soud žádnou ženu k takovému trestu neodsoudil. Oholené ženské hlavy znamenaly, že Ä?istka probÄ?hla, byla viditelná; fotografie holohlavých žen byly veÅ?ejnÄ? vystavovány, publikovány. Hlavnà hrdinka slavného filmu HiroÅ¡ima, má láska, natoÄ?eného podle stejnojmenného románu Marguerity Durasové, je â??holohlavá z Neversâ??; dvacetiletá dÃvka zamilovaná do nÄ?meckého vojáka, posléze zabitého pÅ?i osvobozovánÃ, je potrestána, zlynÄ?ována. â??â?¦naložili mÄ? do kamionu a odvezli na Champs de Mars. Tam mi nÄ?kdo Å?ekl, že mÄ? ostÅ?ÃhajÃâ?¦ Cvakánà nůžek na mé hlavÄ? mi bylo úplnÄ? lhostejné. Když skonÄ?ili, tak mÄ? asi tÅ?icetiletý muž vyvedl na uliciâ?¦â??
LynÄ?ovánà byl brutálnà trest, který zasahoval lidskou důstojnost, integritu; nenávist, touha po odvetÄ?, misogynie a nadÅ¡enà z vÃtÄ?zstvà se spojily v jedno. Ženy byly postihovány za Ä?lenstvÃ, ve Frauenschaftu, v kolaborantských organizacÃch, zvláštÄ? v Légion des volontaires français contre le bolchevisme (LVT), v Parti populaire français (PPF), v Légion tricolore, za dobrovolnou úÄ?ast na práci pro Å?ÃÅ¡i, stejnÄ? tak za obchodovánà s okupanty, za udavaÄ?stvà a za sexuálnà vztahy s les Boches, s NÄ?mÄ?oury. NejvÃce žen, pÄ?tasedmdesát procent, vÅ¡ak bylo trestáno za intimnÃ, milostné styky, v pojmech tehdejÅ¡Ãho slovnÃku â?? za du dodo, za hajánÃ, collaboration horizontale, za horizontálnà kolaboraci nebo jako genre spécial, zvláštnà pÅ?Ãpad. Nikdy vÅ¡ak za homosexualitu.
Každodennà život pÅ?inášel Ä?etné kontakty s nÄ?meckými vojáky a nabÃzel tak nespoÄ?et důkazů o zradÄ?, o spiknutÃ; spoleÄ?né procházky, posezenà v kavárnách, vzájemné návÅ¡tÄ?vy. â??Sexuálnà kolaboraceâ?? neunikla nikomu, každý si jà dobÅ?e vÅ¡Ãmal, veÅ?ejné mÃnÄ?nà i odboj byly v tomto smÄ?ru zajedno.
NaÅ?Ãzenà z 26. prosince 1944 definuje, co vÅ¡echno lze považovat za â??zloÄ?in proti národnà důstojnostiâ??. Zdá se vÅ¡ak, že ve vÄ?cech právnÃch už taková shoda nepanovala; jedni si pÅ?áli vyhovÄ?t lidovému vkusu, chtÄ?li, aby â??hÅ?ÃÅ¡niceâ?? byly veÅ?ejnÄ? trestány, protože to odpovÃdalo jejich pÅ?edstavÄ? o spravedlnosti, o trestu za poruÅ¡enà poÅ?ádku. JinÃ, vÄ?etnÄ? ministerstva spravedlnosti, se vÅ¡ak právem obávali takové potupné praktiky legalizovat; obávali se, že takový postup by pÅ?ÃliÅ¡ rozvracel sociálnà klima. NicménÄ? v mnohých mÄ?stech, v Besançonu, v Caen, v Belfortu byly obvinÄ?né ženy systematicky tvrdÄ? souzeny a odsuzovány, ne ovÅ¡em k ostÅ?Ãhánà vlasů, ale k jiným trestům. AvÅ¡ak policejnà prefekt ve Vosges dospÄ?l k jinému závÄ?ru, když prohlásil: â??StávajÃcà právnà úprava nedovoluje trestat sexuálnà styk s okupantem, neboÅ¥ na ženy, které nehledaly NÄ?mce, ale muže, je tÅ?eba pohlÞet odliÅ¡nÄ?, a to se jen obtÞnÄ? dokazuje. V politovánÃhodných pÅ?Ãpadech, kdy jde o ženy vdané nebo dokonce manželky váleÄ?ných zajatců, smÄ?Å?uje politická vůle k tomu, aby se na nedostateÄ?nost právnà úpravy v tomto smÄ?ru zapomnÄ?loâ?¦â??
Zvláštnà kapitolou pak byly bordely, hojnÄ? navÅ¡tÄ?vované nÄ?meckými vojáky; domácà odboj provedl nÄ?kolik úspÄ?Å¡ných atentátů na nevÄ?stince v Tours, v Arles i v Marseilli. Zdá se vÅ¡ak, že obyÄ?ejná prostituce byla považována za ménÄ? nebezpeÄ?nou, než prostitution de lâ?? âme, prostituce intelektuálnÃ, ženÄ?-intelektuálce se dostalo titulu â??doktorka Kollaborateurâ??. Morálnà odsouzenà žen, které se â??nechávaly vidÄ?tâ?? s NÄ?mci, se projevovalo i ve slovnÃm oznaÄ?enÃ: putain, dÄ?vka, poule du luxe, luxusnà slepice, hétaÄ?re, hajtra, garce, mrcha, courtisane, kurtizána.
Trest se vykonával veÅ?ejnÄ? v centru mÄ?st, v PaÅ?Þi u lâ??Arc de Triomphe, pÅ?ed paÅ?Þskou radnicà a na Montparnassu, i každá vesnice mÄ?la mÃsto, kde stÅ?Ãhala své hÅ?ÃÅ¡nice. Podle tvrzenà Elsy Trioletové bylo v Montélimar ostÅ?Ãháno 0,15 procent žen z celkového poÄ?tu obyvatel, v Clermont-Ferrandu asi 0,06 procent, v departementu Oise z celkového poÄ?tu 397 tisÃc bylo takto potrestáno dvÄ? stÄ? osmdesát Å¡est žen. Jean-Paul Sartre v Combat z 2. záÅ?à 1944 pÃÅ¡e o sebevraždách, které ze zoufalstvà spáchaly ostÅ?Ãhané ženy. NÄ?které ženy Ä?asto uvádÄ?ly na svoji obhajobu opravdovou lásku â?? marnÄ?, neboÅ¥ láska nebývá sluÄ?itelná s politikou. Jedna dÃvka ze Saint-Clément se bránila tÃm, že nÄ?mecký poddůstojnÃk, se kterým krátce chodila, pomáhal jejÃmu tÄ?žce nemocnému otci. Když byl odvelen jinam, tak už s žádným NÄ?mcem nikdy nechodila. Jiné svÄ?dectvà podává dopis, uložený v archivu, ve kterém nÄ?mecký voják pÃÅ¡e Å¡patnou francouzÅ¡tinou: â??Má drahá, milovaná Jeanneâ?¦, odveleli nás jinam. Nemohu na Tebe zapomenoutâ?¦ Jeanne, Ä?ekajà nás velmi tvrdé boje, ale já vÄ?Å?Ãm v milosrdného Boha, že nedopustÃ, abychom se už nikdy neseÅ¡li (â?¦).â??
StÅ?Ãhány dohola byly i ženy zamÄ?stnané jako sekretáÅ?ky v nÄ?meckých podnicÃch, posluhovaÄ?ky v nÄ?meckých rodinách, servÃrky nebo prodavaÄ?ky, Ä?asto pÅ?ezdÃvané filles pour les Allemends, holky pro NÄ?mce. Odbojový Ä?asopis Défense de la France i pováleÄ?ný tisk je Ä?asto vykresloval jako svůdnice: s nakadeÅ?enými vlasy, s naÄ?ervenÄ?nými rty, s nápadnými náuÅ¡nicemi a s kožeÅ¡inovými lÃmciâ?¦ Noviny psaly o tom, že v Troyes bylo lynÄ?ováno nÄ?kolik žen, které se â??zneuctily za pár marekâ??. Marky byly důkazem kompromitujÃcÃho chovánÃ.
Nedostatek jÃdla, uhlÃ, léků, cigaret i obleÄ?enà hrály jistÄ? v té dobÄ? nemalou roli; shánÄ?nà základnÃch vÄ?cà byl každodennà vyÄ?erpávajÃcà program; každý potravinový lÃstek navÃc, každá Ä?okoláda nebo pár punÄ?och bylo ulehÄ?enÃ, známka luxusu, kterou nabÃzel milostný vztah s okupantem. NÄ?kolik dÃvek ze Saint-Rémy-de-Provence se schovalo v okolnÃch vesnicÃch, byly ale pochytány, svázány, pÅ?ivedeny do mÄ?sta a na námÄ?stà ostÅ?Ãhány, jejich soudci je pomalovali hákovými kÅ?Þi a pak hnali mÄ?stem. Faire lâ??amour s NÄ?mcem bylo jednoznaÄ?nÄ? považováno za kolaboraci a ženu stihl tvrdý potupný trest i v tom pÅ?ÃpadÄ?, že svým poÄ?ÃnánÃm nikoho neohrozila, ani neovlivnila průbÄ?h války; mezi trestem a nebezpeÄ?nostà Ä?inu byl tedy velký nepomÄ?r.
V Montpellier bylo tÅ?iadvacet žen provdaných za nÄ?mecké vojáky uvÄ?znÄ?no. V Charente, v oblasti kontrolované partyzány, docházà k lynÄ?ovánà už 31. Ä?ervence 1944, v Châteauroux je hned 8. kvÄ?tna 1944 zlynÄ?ováno asi dvacet žen, lynÄ?ovánà vypuklo i v la Rochelle a v Saint-Nazaire, v Mulhouse zaÄ?alo lynÄ?ovánà už v noci na 31. kvÄ?tna 1944, tedy jeÅ¡tÄ? dÅ?Ãve než doÅ¡lo k vylodÄ?nà v Normandii.
Zejména váleÄ?nà zpravodajové pÅ?inášeli zprávy o tom, co se dÄ?je; nejznámÄ?jšà z nich Robert Capa a Lee Millerová zaznamenali Ä?etná svÄ?dectvÃ, cenné jsou i amatérské fotografie mÃstnÃch fotografů. V dopise pÅ?Ãtelkyni Lee Millerová pÃÅ¡e: â??â?¦zahlédla jsem Ä?tyÅ?i dÃvky, které pÅ?inutili pochodovat mÄ?stem, chtÄ?la jsem je vyfotografovat, pÅ?ihlÞejÃcà dav se domnÃval, že patÅ?Ãm k vojákovi, který je chytil, najednou mÄ? dav zaÄ?al objÃmat, lÃbat a gratulovat, zatÃmco na ty nešťastnice dopadaly facky a plivanceâ?¦â??
Na fotografiÃch z té doby je vidÄ?t obÄ?Å¥, která se nedÃvá do objektivu, je vidÄ?t i holiÄ?e, vlasy spadlé na zem nebo zdvižené jako lovecká trofej, je vidÄ?t lynÄ?ované ženy sedÃcà na židlÃch, nÄ?kdy se svázanýma rukama, Ä?asto v doprovodu eskorty. Na nÄ?kterých fotografiÃch je žena nucena pózovat s hitlerovským pozdravem, s hákovým kÅ?Þem na Ä?ele; existujà i fotografie nahých holohlavých žen na kárách, vystavené pokÅ?iku davu; známá je fotografie â??char des collaboratricesâ??, kára se zrádkynÄ?mi, ze Cherbourgu, na otevÅ?eném náklaÄ?áku stojà mladé holohlavé ženy v potrhaném obleÄ?enÃ, auto je obklopeno rozzuÅ?eným davem. V bezprostÅ?ednà blÃzkosti lynÄ?ovaných jsou na vÅ¡ech fotografiÃch dobÅ?e vidÄ?t ozbrojené muži v uniformách, v pozadà pak stojÃcà ženy a dÄ?ti, opodál pÅ?ihlÞejà zvÄ?davci a lhostejnà pozorovatelé. Muži v uniformách jsou pravdÄ?podobnÄ? policisté, vojáci, ale také, podle mnohých svÄ?dectvà â?? résistants de septembre, záÅ?ijovà odbojáÅ?i â?? jak Francouzi posmÄ?Å¡nÄ? nazývali ty, kteÅ?à zaÄ?ali bojovat, když už bylo po bitvÄ?, nebo ty, kteÅ?à se k bojujÃcÃm jednotkám pÅ?idali až na poslednà chvÃli; mnozà z nich mÄ?li sami ledaco na svÄ?domà a jen rychle pÅ?evlékli kabáty.
Naproti tomu v Orly k žádnému lynÄ?ovánà ani k drancovánà nedocházelo, pÅ?estože výbor provádÄ?jÃcà Ä?istky požadoval, aby skupinÄ? Å¡esti žen byly oholeny hlavy. PodobnÄ? tomu bylo i ve Å trasburku, odkud je minimum zpráv o lynÄ?ovánà a o drancovánÃ. Zdá se, že tam, kde se podaÅ?ilo udržet autoritu, dalo se brutalitám zabránit. Historik Fabrice Virgili zaznamenal ve své knize La France â??virileâ?? Ä?etná svÄ?dectvà dokreslujÃcà atmosféru té doby, vztah mezi jednotlivcem a davem, když popisuje lynÄ?ovánà v La Mure, kde dav napadl tÅ?i ženy, které se vrátily z NÄ?mecka, kam se dobrovolnÄ? pÅ?ihlásily na práci. PÄ?tadvacetiletá vdova vidÄ?la, že na námÄ?stà lidé bijà jednu z žen, â??tak jsem k nà šla a dala jsem jà facku, chtÄ?la jsem tak pomstÃt svého manžela, kterého NÄ?mci zastÅ?elili,â?? uvedla pozdÄ?ji. JednatÅ?icetiletý holiÄ?, kterého pÅ?ivedli na námÄ?stÃ, aby tÄ?m ženám oholil bÅ?itvou hlavy, k tomu pozdÄ?ji Å?ekl: â??Když jsem pÅ?iÅ¡el pÅ?ed radnici, tak žádná z nich už vlasy nemÄ?laâ?¦â??
Vojákům spojeneckých armád se obÄ?as podaÅ?ilo vyrvat davu jeho obÄ?Å¥; jak uvádà Fabrice Virgili, polský důstojnÃk zachránil nÄ?kolik â??prostitutekâ?? a Samuel Marshall ve VirgilovÄ? knize vzpomÃnal, jak s kÅ?ikem â??Dejte jim pokoj, vÅ¡ichni jste zrádci!â?? ochránil pÅ?ed lynÄ?ovánÃm tÅ?i mladiÄ?ké Francouzky.
K milostným vztahům mezi Francouzi a nÄ?žným pohlavÃm pÅ?ÃsluÅ¡nic nepÅ?átelského národa vÅ¡ak docházelo také, na celém územÃ, zvláštÄ? pak na druhé stranÄ? Rýna, muži totálnÄ? nasazenà na práci nebyli vždy lhostejnà k půvabům nÄ?meckých žen, stejnÄ? tak existujà Ä?etná svÄ?dectvà o milostných vztazÃch mezi francouzskými zajatci a nÄ?meckými dÃvkami. Takové vztahy Ä?asto usnadnily nelidské podmÃnky, nejednou zachránily i život a stávalo se, že mÄ?ly i magický úÄ?inek, silnÄ?jšà než nacistická propaganda, a nejeden NÄ?mec, NÄ?mka skrze nÄ?j prohlédli a otoÄ?ili.
Milostné vztahy mezi muži okupovaných národů a pÅ?ÃsluÅ¡nicemi â??vyššà rasyâ?? vznikaly ve vÅ¡ech zemÃch. Muže vÅ¡ak nepostihl žádný trest, žádné lynÄ?ovánÃ, o jejich sexuálnÃm životÄ? v dobÄ? války se vždy diskrétnÄ? mlÄ?elo. LynÄ?ovánà ve smyslu ostÅ?Ãhánà dohola byl specifický trest, který byl urÄ?en výhradnÄ? ženám, byl nepochybnÄ? pÅ?Ãkladem jejich nižšÃho, podÅ?Ãzeného postavenÃ. Mužská sexualita zůstávala totiž nedotknutelná, byla jejich soukromou mužskou záležitostÃ, muži byli v tomto smÄ?ru zcela svobodnÃ; jen ženské tÄ?lo bylo chápáno jako vlastnictvÃ, jako národnà majetek, a proto muselo být degradováno. LynÄ?ovánà a ponižovánà bezbranných žen a dÃvek v sobÄ? obsahuje zvrácený sexuálnà prvek; lynÄ?ovánà nebylo trestem za sexuálnà vztah s nepÅ?Ãtelem, ale sexuálnÃm trestem za styk s nÃm.
PaÅ?Þ byla osvobozena 25. srpna 1944, k poslednÃmu lynÄ?ovánà na francouzském územà doÅ¡lo v roce 1946. LynÄ?ovánà byl také symbolický trest a symboly, jak známo, majà svůj efekt. PÅ?estože jde o trest hojnÄ? uplatÅ?ovaný ve vÅ¡ech osvobozených zemÃch, jen ve Francii a v Dánsku, kde se z podobných vztahů narodilo vÃce než pÄ?t tisÃc dÄ?tÃ, byl tento jev pÅ?edmÄ?tem vÄ?tšà pozornosti a zabývajà se jÃm historické studie, Ä?lánky a publikace. I to vypovÃdá o mnohémâ?¦
Ladislava Chateau (1950) spolupracuje jako publicistka s Ä?eským rozhlasem, Lidovými novinami aj. Žije v Praze a v PaÅ?Þi.