Malina » Francie 1944: nadÅ¡ení a lynÄ?ování

09.03.07

Francie 1944: nadÅ¡ení a lynÄ?ování

Posted in Redakce at 20.02 od admin

VylodÄ?ní v Normandii v Ä?ervnu 1944 pÅ?edznamenalo osvobození Francie i okupované Evropy. K atmosféÅ?e veselí, jásotu, vojenských pÅ?ehlídek a salv na poÄ?est hrdinů patÅ?ily i zmatené pocity a obavy, konÄ?il život váleÄ?níků a zaÄ?ínaly vÅ¡ední dny, zaÄ?alo vÅ¡ak i vyÅ?izování úÄ?tů: zajatci, soudy, popravy a lynÄ?ování â?? les femmes tondues â?? jev jdoucí napÅ?íÄ? osvobozenou Evropou, zapomínaný historiky, ale důležitý pro pochopení spoleÄ?nosti v dobÄ? války a v okamžiku vítÄ?zství.

Od roku 1943 až do roku 1946 se ve Francii lynÄ?ování jako forma trestu masivnÄ? uplatÅ?ovalo; více než dvacet tisíc žen, každého vÄ?ku a vÅ¡ech profesí, podezÅ?elých z kolaborace s NÄ?mci, bylo ostÅ?íháno dohola. Trest byl vykonáván ve vÄ?znicích, v bytech, na veÅ?ejných prostranstvích, aÄ?koliv nikdy žádný trestní ani civilní soud žádnou ženu k takovému trestu neodsoudil. Oholené ženské hlavy znamenaly, že Ä?istka probÄ?hla, byla viditelná; fotografie holohlavých žen byly veÅ?ejnÄ? vystavovány, publikovány. Hlavní hrdinka slavného filmu HiroÅ¡ima, má láska, natoÄ?eného podle stejnojmenného románu Marguerity Durasové, je â??holohlavá z Neversâ??; dvacetiletá dívka zamilovaná do nÄ?meckého vojáka, posléze zabitého pÅ?i osvobozování, je potrestána, zlynÄ?ována. â??â?¦naložili mÄ? do kamionu a odvezli na Champs de Mars. Tam mi nÄ?kdo Å?ekl, že mÄ? ostÅ?íhajíâ?¦ Cvakání nůžek na mé hlavÄ? mi bylo úplnÄ? lhostejné. Když skonÄ?ili, tak mÄ? asi tÅ?icetiletý muž vyvedl na uliciâ?¦â??

LynÄ?ování byl brutální trest, který zasahoval lidskou důstojnost, integritu; nenávist, touha po odvetÄ?, misogynie a nadÅ¡ení z vítÄ?zství se spojily v jedno. Ženy byly postihovány za Ä?lenství, ve Frauenschaftu, v kolaborantských organizacích, zvláštÄ? v Légion des volontaires français contre le bolchevisme (LVT), v Parti populaire français (PPF), v Légion tricolore, za dobrovolnou úÄ?ast na práci pro Å?íši, stejnÄ? tak za obchodování s okupanty, za udavaÄ?ství a za sexuální vztahy s les Boches, s NÄ?mÄ?oury. Nejvíce žen, pÄ?tasedmdesát procent, vÅ¡ak bylo trestáno za intimní, milostné styky, v pojmech tehdejšího slovníku â?? za du dodo, za hajání, collaboration horizontale, za horizontální kolaboraci nebo jako genre spécial, zvláštní pÅ?ípad. Nikdy vÅ¡ak za homosexualitu.

Každodenní život pÅ?inášel Ä?etné kontakty s nÄ?meckými vojáky a nabízel tak nespoÄ?et důkazů o zradÄ?, o spiknutí; spoleÄ?né procházky, posezení v kavárnách, vzájemné návÅ¡tÄ?vy. â??Sexuální kolaboraceâ?? neunikla nikomu, každý si jí dobÅ?e všímal, veÅ?ejné mínÄ?ní i odboj byly v tomto smÄ?ru zajedno.

NaÅ?ízení z 26. prosince 1944 definuje, co vÅ¡echno lze považovat za â??zloÄ?in proti národní důstojnostiâ??. Zdá se vÅ¡ak, že ve vÄ?cech právních už taková shoda nepanovala; jedni si pÅ?áli vyhovÄ?t lidovému vkusu, chtÄ?li, aby â??hÅ?íšniceâ?? byly veÅ?ejnÄ? trestány, protože to odpovídalo jejich pÅ?edstavÄ? o spravedlnosti, o trestu za poruÅ¡ení poÅ?ádku. Jiní, vÄ?etnÄ? ministerstva spravedlnosti, se vÅ¡ak právem obávali takové potupné praktiky legalizovat; obávali se, že takový postup by pÅ?íliÅ¡ rozvracel sociální klima. NicménÄ? v mnohých mÄ?stech, v Besançonu, v Caen, v Belfortu byly obvinÄ?né ženy systematicky tvrdÄ? souzeny a odsuzovány, ne ovÅ¡em k ostÅ?íhání vlasů, ale k jiným trestům. AvÅ¡ak policejní prefekt ve Vosges dospÄ?l k jinému závÄ?ru, když prohlásil: â??Stávající právní úprava nedovoluje trestat sexuální styk s okupantem, neboÅ¥ na ženy, které nehledaly NÄ?mce, ale muže, je tÅ?eba pohlížet odliÅ¡nÄ?, a to se jen obtížnÄ? dokazuje. V politováníhodných pÅ?ípadech, kdy jde o ženy vdané nebo dokonce manželky váleÄ?ných zajatců, smÄ?Å?uje politická vůle k tomu, aby se na nedostateÄ?nost právní úpravy v tomto smÄ?ru zapomnÄ?loâ?¦â??

Zvláštní kapitolou pak byly bordely, hojnÄ? navÅ¡tÄ?vované nÄ?meckými vojáky; domácí odboj provedl nÄ?kolik úspÄ?Å¡ných atentátů na nevÄ?stince v Tours, v Arles i v Marseilli. Zdá se vÅ¡ak, že obyÄ?ejná prostituce byla považována za ménÄ? nebezpeÄ?nou, než prostitution de lâ?? âme, prostituce intelektuální, ženÄ?-intelektuálce se dostalo titulu â??doktorka Kollaborateurâ??. Morální odsouzení žen, které se â??nechávaly vidÄ?tâ?? s NÄ?mci, se projevovalo i ve slovním oznaÄ?ení: putain, dÄ?vka, poule du luxe, luxusní slepice, hétaÄ?re, hajtra, garce, mrcha, courtisane, kurtizána.

Trest se vykonával veÅ?ejnÄ? v centru mÄ?st, v PaÅ?íži u lâ??Arc de Triomphe, pÅ?ed paÅ?ížskou radnicí a na Montparnassu, i každá vesnice mÄ?la místo, kde stÅ?íhala své hÅ?íšnice. Podle tvrzení Elsy Trioletové bylo v Montélimar ostÅ?íháno 0,15 procent žen z celkového poÄ?tu obyvatel, v Clermont-Ferrandu asi 0,06 procent, v departementu Oise z celkového poÄ?tu 397 tisíc bylo takto potrestáno dvÄ? stÄ? osmdesát Å¡est žen. Jean-Paul Sartre v Combat z 2. záÅ?í 1944 píše o sebevraždách, které ze zoufalství spáchaly ostÅ?íhané ženy. NÄ?které ženy Ä?asto uvádÄ?ly na svoji obhajobu opravdovou lásku â?? marnÄ?, neboÅ¥ láska nebývá sluÄ?itelná s politikou. Jedna dívka ze Saint-Clément se bránila tím, že nÄ?mecký poddůstojník, se kterým krátce chodila, pomáhal jejímu tÄ?žce nemocnému otci. Když byl odvelen jinam, tak už s žádným NÄ?mcem nikdy nechodila. Jiné svÄ?dectví podává dopis, uložený v archivu, ve kterém nÄ?mecký voják píše Å¡patnou francouzÅ¡tinou: â??Má drahá, milovaná Jeanneâ?¦, odveleli nás jinam. Nemohu na Tebe zapomenoutâ?¦ Jeanne, Ä?ekají nás velmi tvrdé boje, ale já vÄ?Å?ím v milosrdného Boha, že nedopustí, abychom se už nikdy neseÅ¡li (â?¦).â??

StÅ?íhány dohola byly i ženy zamÄ?stnané jako sekretáÅ?ky v nÄ?meckých podnicích, posluhovaÄ?ky v nÄ?meckých rodinách, servírky nebo prodavaÄ?ky, Ä?asto pÅ?ezdívané filles pour les Allemends, holky pro NÄ?mce. Odbojový Ä?asopis Défense de la France i pováleÄ?ný tisk je Ä?asto vykresloval jako svůdnice: s nakadeÅ?enými vlasy, s naÄ?ervenÄ?nými rty, s nápadnými náuÅ¡nicemi a s kožeÅ¡inovými límciâ?¦ Noviny psaly o tom, že v Troyes bylo lynÄ?ováno nÄ?kolik žen, které se â??zneuctily za pár marekâ??. Marky byly důkazem kompromitujícího chování.

Nedostatek jídla, uhlí, léků, cigaret i obleÄ?ení hrály jistÄ? v té dobÄ? nemalou roli; shánÄ?ní základních vÄ?cí byl každodenní vyÄ?erpávající program; každý potravinový lístek navíc, každá Ä?okoláda nebo pár punÄ?och bylo ulehÄ?ení, známka luxusu, kterou nabízel milostný vztah s okupantem. NÄ?kolik dívek ze Saint-Rémy-de-Provence se schovalo v okolních vesnicích, byly ale pochytány, svázány, pÅ?ivedeny do mÄ?sta a na námÄ?stí ostÅ?íhány, jejich soudci je pomalovali hákovými kÅ?íži a pak hnali mÄ?stem. Faire lâ??amour s NÄ?mcem bylo jednoznaÄ?nÄ? považováno za kolaboraci a ženu stihl tvrdý potupný trest i v tom pÅ?ípadÄ?, že svým poÄ?ínáním nikoho neohrozila, ani neovlivnila průbÄ?h války; mezi trestem a nebezpeÄ?ností Ä?inu byl tedy velký nepomÄ?r.

V Montpellier bylo tÅ?iadvacet žen provdaných za nÄ?mecké vojáky uvÄ?znÄ?no. V Charente, v oblasti kontrolované partyzány, dochází k lynÄ?ování už 31. Ä?ervence 1944, v Châteauroux je hned 8. kvÄ?tna 1944 zlynÄ?ováno asi dvacet žen, lynÄ?ování vypuklo i v la Rochelle a v Saint-Nazaire, v Mulhouse zaÄ?alo lynÄ?ování už v noci na 31. kvÄ?tna 1944, tedy jeÅ¡tÄ? dÅ?íve než doÅ¡lo k vylodÄ?ní v Normandii.

Zejména váleÄ?ní zpravodajové pÅ?inášeli zprávy o tom, co se dÄ?je; nejznámÄ?jší z nich Robert Capa a Lee Millerová zaznamenali Ä?etná svÄ?dectví, cenné jsou i amatérské fotografie místních fotografů. V dopise pÅ?ítelkyni Lee Millerová píše: â??â?¦zahlédla jsem Ä?tyÅ?i dívky, které pÅ?inutili pochodovat mÄ?stem, chtÄ?la jsem je vyfotografovat, pÅ?ihlížející dav se domníval, že patÅ?ím k vojákovi, který je chytil, najednou mÄ? dav zaÄ?al objímat, líbat a gratulovat, zatímco na ty nešťastnice dopadaly facky a plivanceâ?¦â??

Na fotografiích z té doby je vidÄ?t obÄ?Å¥, která se nedívá do objektivu, je vidÄ?t i holiÄ?e, vlasy spadlé na zem nebo zdvižené jako lovecká trofej, je vidÄ?t lynÄ?ované ženy sedící na židlích, nÄ?kdy se svázanýma rukama, Ä?asto v doprovodu eskorty. Na nÄ?kterých fotografiích je žena nucena pózovat s hitlerovským pozdravem, s hákovým kÅ?ížem na Ä?ele; existují i fotografie nahých holohlavých žen na kárách, vystavené pokÅ?iku davu; známá je fotografie â??char des collaboratricesâ??, kára se zrádkynÄ?mi, ze Cherbourgu, na otevÅ?eném náklaÄ?áku stojí mladé holohlavé ženy v potrhaném obleÄ?ení, auto je obklopeno rozzuÅ?eným davem. V bezprostÅ?ední blízkosti lynÄ?ovaných jsou na vÅ¡ech fotografiích dobÅ?e vidÄ?t ozbrojené muži v uniformách, v pozadí pak stojící ženy a dÄ?ti, opodál pÅ?ihlížejí zvÄ?davci a lhostejní pozorovatelé. Muži v uniformách jsou pravdÄ?podobnÄ? policisté, vojáci, ale také, podle mnohých svÄ?dectví â?? résistants de septembre, záÅ?ijoví odbojáÅ?i â?? jak Francouzi posmÄ?Å¡nÄ? nazývali ty, kteÅ?í zaÄ?ali bojovat, když už bylo po bitvÄ?, nebo ty, kteÅ?í se k bojujícím jednotkám pÅ?idali až na poslední chvíli; mnozí z nich mÄ?li sami ledaco na svÄ?domí a jen rychle pÅ?evlékli kabáty.

Naproti tomu v Orly k žádnému lynÄ?ování ani k drancování nedocházelo, pÅ?estože výbor provádÄ?jící Ä?istky požadoval, aby skupinÄ? Å¡esti žen byly oholeny hlavy. PodobnÄ? tomu bylo i ve Å trasburku, odkud je minimum zpráv o lynÄ?ování a o drancování. Zdá se, že tam, kde se podaÅ?ilo udržet autoritu, dalo se brutalitám zabránit. Historik Fabrice Virgili zaznamenal ve své knize La France â??virileâ?? Ä?etná svÄ?dectví dokreslující atmosféru té doby, vztah mezi jednotlivcem a davem, když popisuje lynÄ?ování v La Mure, kde dav napadl tÅ?i ženy, které se vrátily z NÄ?mecka, kam se dobrovolnÄ? pÅ?ihlásily na práci. PÄ?tadvacetiletá vdova vidÄ?la, že na námÄ?stí lidé bijí jednu z žen, â??tak jsem k ní Å¡la a dala jsem jí facku, chtÄ?la jsem tak pomstít svého manžela, kterého NÄ?mci zastÅ?elili,â?? uvedla pozdÄ?ji. JednatÅ?icetiletý holiÄ?, kterého pÅ?ivedli na námÄ?stí, aby tÄ?m ženám oholil bÅ?itvou hlavy, k tomu pozdÄ?ji Å?ekl: â??Když jsem pÅ?iÅ¡el pÅ?ed radnici, tak žádná z nich už vlasy nemÄ?laâ?¦â??

Vojákům spojeneckých armád se obÄ?as podaÅ?ilo vyrvat davu jeho obÄ?Å¥; jak uvádí Fabrice Virgili, polský důstojník zachránil nÄ?kolik â??prostitutekâ?? a Samuel Marshall ve VirgilovÄ? knize vzpomínal, jak s kÅ?ikem â??Dejte jim pokoj, vÅ¡ichni jste zrádci!â?? ochránil pÅ?ed lynÄ?ováním tÅ?i mladiÄ?ké Francouzky.

K milostným vztahům mezi Francouzi a nÄ?žným pohlavím pÅ?ísluÅ¡nic nepÅ?átelského národa vÅ¡ak docházelo také, na celém území, zvláštÄ? pak na druhé stranÄ? Rýna, muži totálnÄ? nasazení na práci nebyli vždy lhostejní k půvabům nÄ?meckých žen, stejnÄ? tak existují Ä?etná svÄ?dectví o milostných vztazích mezi francouzskými zajatci a nÄ?meckými dívkami. Takové vztahy Ä?asto usnadnily nelidské podmínky, nejednou zachránily i život a stávalo se, že mÄ?ly i magický úÄ?inek, silnÄ?jší než nacistická propaganda, a nejeden NÄ?mec, NÄ?mka skrze nÄ?j prohlédli a otoÄ?ili.

Milostné vztahy mezi muži okupovaných národů a pÅ?ísluÅ¡nicemi â??vyšší rasyâ?? vznikaly ve vÅ¡ech zemích. Muže vÅ¡ak nepostihl žádný trest, žádné lynÄ?ování, o jejich sexuálním životÄ? v dobÄ? války se vždy diskrétnÄ? mlÄ?elo. LynÄ?ování ve smyslu ostÅ?íhání dohola byl specifický trest, který byl urÄ?en výhradnÄ? ženám, byl nepochybnÄ? pÅ?íkladem jejich nižšího, podÅ?ízeného postavení. Mužská sexualita zůstávala totiž nedotknutelná, byla jejich soukromou mužskou záležitostí, muži byli v tomto smÄ?ru zcela svobodní; jen ženské tÄ?lo bylo chápáno jako vlastnictví, jako národní majetek, a proto muselo být degradováno. LynÄ?ování a ponižování bezbranných žen a dívek v sobÄ? obsahuje zvrácený sexuální prvek; lynÄ?ování nebylo trestem za sexuální vztah s nepÅ?ítelem, ale sexuálním trestem za styk s ním.

PaÅ?íž byla osvobozena 25. srpna 1944, k poslednímu lynÄ?ování na francouzském území doÅ¡lo v roce 1946. LynÄ?ování byl také symbolický trest a symboly, jak známo, mají svůj efekt. PÅ?estože jde o trest hojnÄ? uplatÅ?ovaný ve vÅ¡ech osvobozených zemích, jen ve Francii a v Dánsku, kde se z podobných vztahů narodilo více než pÄ?t tisíc dÄ?tí, byl tento jev pÅ?edmÄ?tem vÄ?tší pozornosti a zabývají se jím historické studie, Ä?lánky a publikace. I to vypovídá o mnohémâ?¦

Ladislava Chateau (1950) spolupracuje jako publicistka s Ä?eským rozhlasem, Lidovými novinami aj. Žije v Praze a v PaÅ?íži.

Leave a Comment