07.30.07
Základnà principy buddhismu…
1. vzneÅ¡ená pravda o utrpenÃ
SvÄ?tské bytà je neuspokojivé, strastiplné utrpenÃ.
2. vzneÅ¡ená pravda o vznikánà utrpenÃ
PÅ?ÃÄ?inou utrpenà je žádostivost, spojená s rozkošà a lpÄ?nÃm na smyslových rozkoÅ¡Ãch.
3. vzneÅ¡ená pravda o zaniknutà utrpenÃ
Utrpenà je možné uÄ?init konec úplným zniÄ?enÃm a zaniknutÃm právÄ? této žádostivosti.
4. vzneÅ¡ená pravda o stezce, vedoucà k zaniknutà utrpenÃ

Je to tato vzneÅ¡ená osmidÃlná stezka: pravé pochopenÃ, pravé myÅ¡lenÃ, pravá Å?eÄ?, pravé jednánÃ, pravý život, pravé úsilÃ, pravá bdÄ?lost a pravé soustÅ?edÄ?nÃ. Vykoupenà je bezprostÅ?ednÃm úkolem každého Ä?lovÄ?ka. Když je Ä?lovÄ?k zasažen otráveným Å¡Ãpem, také nebude jeho vynÄ?tà z rány oddalovat zkoumánÃm, kdo onen Å¡Ãp vystÅ?elil, jaká je jeho délka a z Ä?eho je vyroben. Na cestÄ? bude dost Ä?asu prohlubovat porozumÄ?nà Buddhovu uÄ?enÃ. ZatÃm je tÅ?eba vykroÄ?it a vnÃmat život takový, jaký je, uÄ?it se prostÅ?ednictvÃm pÅ?Ãmé a osobnà zkuÅ¡enosti.
Základnà skuteÄ?nostà bytà je zákon zmÄ?ny Ä?i pomÃjivosti. Cokoli existuje, od malého krtka až k obrovské hoÅ?e, od myÅ¡lenky až k impériu, to vÅ¡e procházà stejným kolobÄ?hem - zrozenÃm, růstem, úpadkem a smrtÃ. Život sám je nepÅ?etržitý a neustále hledá sebevyjádÅ?enà v nových formách. “Život je most, proto na nÄ?m nestav domy.” Život je tok a tomu, kdo zaÄ?ne lpÄ?t na formÄ? jakkoli nádherné, pÅ?inese vzdorovánà proudu utrpenÃ.
Zákon zmÄ?ny platà stejnou mÄ?rou i pro “duÅ¡i”. Jedinci nenà vlastnà žádný princip, který by byl nesmrtelný Ä?i nemÄ?nný. Pouze “nepostižitelnost”, koneÄ?ná realita se vymyká zmÄ?nám a pÅ?echodné formy života, vÄ?etnÄ? Ä?lovÄ?ka, jsou jejÃm projevem. Žádnému z nás nepatÅ?à život, který námi protéká, stejnÄ? jako žárovka nevlastnà proud, jenž dává svÄ?tlo.
VesmÃr je vyjádÅ?enÃm zákona. VÅ¡echny následky majà své pÅ?ÃÄ?iny a lidská duÅ¡e Ä?i charakter Ä?lovÄ?ka je souÄ?tem jeho pÅ?edchozÃch myÅ¡lenek a Ä?inů. Karma znamená dvojici akce-reakce a Å?Ãdà veÅ¡kerou existenci. Ä?lovÄ?k je jediným tvůrcem okolnostà i vlastnÃch reakcà na nÄ?, budoucÃch podmÃnek i svého koneÄ?ného osudu. Svůj charakter může postupnÄ? oÄ?išťovat správnými myÅ¡lenkami a Ä?iny, a sebeuvÄ?domÄ?nÃm pak nakonec dosáhnout osvobozenà od opakovaných zrozenÃ. Je to proces, který zabÃrá dlouhé Ä?asové úseky, mnoho životů na zemi, ale nakonec každá forma života dosáhne probuzenÃ.
Život je pouze jeden a je nedÄ?litelný, pÅ?estože jeho formy jsou nepÅ?eberné a pomÃjivé. Každá forma totiž musà zemÅ?Ãt. Od pochopenà jednoty života se odvÃjà schopnost soucÃtÄ?nÃ, ztotožnÄ?nà se s životem v ostatnÃch formách. O soucitu se hovoÅ?à jako o “zákonu zákonů - vÄ?Ä?ném souladu”, a kdo tento soulad, tuto harmonii života poruÅ¡Ã, bude podle toho trpÄ?t a oddálà vlastnà probuzenÃ.
Je-li pouze jeden život, musà být zájmy Ä?ásti totožné se zájmy celku. Ä?lovÄ?k si ve své nevÄ?domosti myslÃ, že může úspÄ?Å¡nÄ? usilovat pouze o své vlastnà zájmy, a jeho nesprávnÄ? zamÄ?Å?ená energie a sobectvà tak plodà utrpenÃ. Z vlastnÃho utrpenà se uÄ?Ã, jak zmÃrnit a nakonec odstranit jeho pÅ?ÃÄ?iny. Buddha uÄ?il Ä?tyÅ?i vzneÅ¡ené pravdy, které je možné vyslovit i takto: Utrpenà je vÅ¡udypÅ?Ãtomné, jeho pÅ?ÃÄ?inou je touha zamÄ?Å?ená Å¡patným smÄ?rem, nápravou je odstranÄ?nà pÅ?ÃÄ?iny a k tomu se použÃvá vzneÅ¡ená osmidÃlná cesta sebezdokonalovánà vedoucà k ukonÄ?enà utrpenÃ.
OsmidÃlnou cestu tvoÅ?à pravé (nebo dokonalé) pochopenÃ, pravé cÃle nebo pravá motivace, pravé mluvenÃ, pravé jednánÃ, pravá životospráva, pravé úsilÃ, pravý rozvoj mysli a koneÄ?nÄ? pravá samádhi, soustÅ?edÄ?nà vedoucà k plnému probuzenÃ. Buddhismus je způsob života, nikoli pouze teorie, a pro sebeosvobozenà je vykroÄ?enà na tuto cestu proto nezbytné. “PÅ?estaÅ? Ä?init zlo, nauÄ? se konat dobro, oÄ?isti vlastnà srdce: toto jest uÄ?enà probuzených.”
SkuteÄ?nost je nepopsatelná a bůh, jemuž jsou pÅ?ipisovány různé vlastnosti, nenà realitou koneÄ?nou. Ale Buddha, lidská bytost, dosáhl probuzenà a smyslem života je dospÄ?t k osvÃcenÃ. Tohoto stavu vÄ?domà zvaného nirvána, které znamená vyhasnutÃ, osvobozenà od omezenà daných sobectvÃm, lze dosáhnout na zemi. Ve vÅ¡ech lidech i ostatnÃch formách života je obsažena schopnost, vnitÅ?nà sÃla k probuzenÃ, a celý proces tedy spoÄ?Ãvá v tom stát se sám sebou. “Nahlédni dovnitÅ?: ty sám jsi Buddha.”
Od vnitÅ?nà sÃly ke skuteÄ?nému osvÃcenà vede stÅ?ednà cesta, osmidÃlná stezka “od žádostivosti k mÃru”, způsob sebezdokonalovánà mezi “protiklady” s vylouÄ?enÃm veÅ¡kerých extrémů. Buddha Šákjamuni ji proÅ¡el celou až nakonec a jediná vÃra, které je v buddhismu zapotÅ?ebÃ, je racionálnà pÅ?esvÄ?dÄ?enÃ, že stojà za to jÃt, kudy kráÄ?el Rádce. Tu cestu musà projÃt celý Ä?lovÄ?k, nejenom jeho lepšà já, a rozvÃjet je tÅ?eba srdce stejnÄ? jako mysl. Buddha byl zcela probuzený i dokonale soucitný.
Buddhismus klade velký důraz na potÅ?ebu vnitÅ?nÃho soustÅ?edÄ?nà a meditace, jež vedou k rozvoji duchovnÃch schopnostÃ. SoustÅ?edÄ?ný osobnà život je stejnÄ? důležitý jako každodennà shon a obdobà klidné vyrovnanosti jsou pro vyvážený život nesmÃrnÄ? důležitá. Buddha, probuzený, by mÄ?l být za vÅ¡ech okolnostà “klidný a vyrovnaný”, mÄ?l by se vyhýbat duÅ¡evnÃm a citovým vazbám na “pomÃjivé dÄ?nÔ. Neustále uvÄ?domÄ?lejšà postoj k okolnostem, jejichž je sám strůjcem, mu pomáhajà udržet vlastnà reakce vůÄ?i nim pod kontrolou.
Buddha pravil: “Pracujte pilnÄ? na vlastnÃm vykoupenÃ.” Buddhismus nezná žádnou autoritu, o niž by se opÃrala pravda, vyjma intuice jednotlivého Ä?lovÄ?ka a ta je autoritou pouze pro nÄ?ho samého. Každý nese následky vlastnÃch Ä?inů a pÅ?i pomoci bližnÃm dosáhnout stejného vysvobozenà si z nich bere pouÄ?enÃ. Ani modlitba k Buddhovi nebo kterémukoli bohu nedokáže zabránit důsledkům Ä?inů. BuddhistiÄ?tà mniÅ¡i jsou uÄ?itelé a vzory, ale v žádném pÅ?ÃpadÄ? nesloužà jako prostÅ?ednÃci mezi realitou a jedincem. VůÄ?i ostatnÃm náboženstvÃm a duchovnÃm naukám se pÄ?stuje nejvyššà možná tolerance, protože nikdo nemá právo kÅ?Þit svým bližnÃm cestu k bohu.
Buddhismus nenà ani pesimistické ani “únikové” uÄ?enà a neodmÃtá existenci bohů Ä?i “duÅ¡e”, avÅ¡ak tÄ?mto pojmům pÅ?iÅ?azuje vlastnà význam. Je to racionálnÃ, praktická a Å¡iroce pojatá myÅ¡lenková soustava, náboženstvÃ, duchovnà vÄ?da a způsob života. Již vÃce než dva tisÃce let uspokojuje duchovnà potÅ?eby témÄ?Å? tÅ?etiny lidstva. Oslovuje západnà svÄ?t, protože neobsahuje dogmata, uspokojuje rozum i srdce, zdůrazÅ?uje důvÄ?ru v sebe sama ve spojenà s tolerancà vůÄ?i jiným názorům, spojuje v sobÄ? zdánlivÄ? nesourodé prvky, jakými je vÄ?decké poznánÃ, náboženstvÃ, filozofie, psychologie, etika i umÄ?nà a obracà se k Ä?lovÄ?ku jako tvůrci právÄ? prožÃvaného života i jedinému strůjci vlastnÃho osudu.