Malina » SLUÅ NOST, ZDVOÅ?ILOST, TAKT

05.30.07

SLUÅ NOST, ZDVOÅ?ILOST, TAKT

Posted in Redakce at 5.55 od admin

Tyto pojmy spolu úzce souvisejí, nejsou vÅ¡ak jedno a totéž. Není na Å¡kodu uvÄ?domit si konkrétnÄ? jejich obsah i vzájemný vztah.

SluÅ¡nost, je postoj Ä?lovÄ?ka, jeho vnitÅ?ní ustrojení, je to kategorie etická. Guth-Jarkovský tvrdí: â??SluÅ¡nost je blahovolné a dobrotivé smýšlení Ä?lovÄ?ka vždy hotového k jistým obÄ?tem a jistému sebeza­pÅ?ení, jehož yžaduje život spoleÄ?enský vůÄ?i spolubližním.â??

ZdvoÅ?ilost je uvÄ?domÄ?lým vnÄ?jším výrazem sluÅ¡nosti. SluÅ¡nost může být Ä?lovÄ?ku dána, zdvoÅ?ilosti je nutné se nauÄ?it. Základem sluÅ¡nosti je tedy úcta a ohleduplnost k bližním; zahrnuje i úctu k sobÄ? samému. SluÅ¡ný Ä?lovÄ?k zachovává ve vÅ¡em míru. ZdvoÅ?ilost má skuteÄ?­nou cenu pouze tehdy, je-li výrazem vnitÅ?ní sluÅ¡nosti, vnitÅ?ní dobré vůle jedince, jinak se stává spoleÄ?enskou pÅ?etváÅ?kou.

SluÅ¡nost život spoleÄ?nosti umožÅ?uje, zdvoÅ?ilost jej usnadÅ?uje. ZdvoÅ?ilost je úmyslné omezení vlastního individualismu, egoismu, je dobrovolným podÅ?ízením se platným normám a pravidlům spole­Ä?enského života.

Tato pravidla jsou závislá na dobÄ? a místÄ?, vyvíjela se podle novÄ? vznikajících potÅ?eb spoleÄ?enského styku. NÄ?která jednotlivá pravidla pro zdvoÅ?ilé chování v urÄ?ité zemi mohou být jinde chápána jako nezdvoÅ?ilost. Nám se zdají napÅ?íklad pravidla spoleÄ?en­ského chování v Anglii až pÅ?íliÅ¡ striktní, americké způsoby nám nao­pak pÅ?ipadají až pÅ?íliÅ¡ uvolnÄ?né.

Hlavní zásady zdvoÅ?ilosti formuluje Guth-Jarkovský ve SpoleÄ?enském katechismu takto:

â??být zdvoÅ?ilým i vůÄ?i nezdvoÅ?ilým; zdvoÅ?ilé slovo působí i na hrubého Ä?lovÄ?ka a nezÅ?ídka mÄ?ní i jeho smýšlení;

být zdvoÅ?ilým v hádce, pÅ?i důtkách, trestech atd., Ä?ím zdvoÅ?ileji, pÅ?i tom vážnÄ? a pÅ?ísné si v té pÅ?iÄ?ínÄ? vedeme, tím jsou naÅ¡e slova úÄ?innÄ?jší;

být zdvoÅ?ilým zejména vůÄ?i podÅ?ízeným, nižším a prostším; zdvoÅ?ilost sluší vzneÅ¡enému a pÅ?eklene propast, která bohatého dÄ?lí od chudého, pÅ?edstaveného od podÅ?ízeného.â??

Z tÄ?chto maxim spoleÄ?enského chování vyplývá, že podstatou zdvoÅ?ilosti je i vysoká míra sebeovládání. A tuto vlastnost je nutné neustále kultivovat.

Více než sluÅ¡nost a zdvoÅ?ilost je takt, Takt je schopnost porozu­mÄ?ní a vcítÄ?ní se do situace druhého. Do jisté míry je vlastností vrozenou. Nedostává sejí obvykle lidem egocentrickým, lidem, kteÅ?í jsou až pÅ?íliÅ¡nÄ? zaujati sami sebou a sami sebe prosazují. Slovo takt vychází z latinského tactus oznámená, že máme pÅ?edem vycítit, jak se co koho dotkne. Jde tedy o schopnost zvolit správnou formu, vy­hnout se ve spoleÄ?enském styku vÅ¡emu, co by mohlo způsobit nevoli nebo být dokonce důvodem k rozporům. Takt je správnou a pravou mírou zdvoÅ?ilosti, PÅ?estože je takt do jisté míry intuitivní vlastností vroze­nou, která je nám dána v různé míÅ?e, je možné (a taky nutné) ji pÄ?sto­vat. Výchovou a kultivací sama sebe ji získávat. Ve spoleÄ?nosti bychom se mÄ?li cviÄ?it ve schopnosti vcítit se do situace druhých, nejednat bezmyÅ¡lenkovité a impulsivnÄ?. To nás uchrání od situací, kdy druhého, byÅ¥ nechtÄ?nÄ?, urazíme nebo mu dokonce způsobíme bolest.

VyÄ?íslit, co vÅ¡echno je beztaktní, není možné. PrávÄ? proto je takt více než pouhá zdvoÅ?ilost. Pro zajímavost uveÄ?me alespoÅ? nÄ?kolik pÅ?íkladů ze SpoleÄ?enského katechismu.

K prokazování dobrodiní je potÅ?ebí více taktu než penÄ?z.

Posmívat se tÄ?lesným chybám v pÅ?ítomnosti postižených je hrubá nesluÅ¡nost, litovat je beztaktnost.

Beztaktností je, když hostitelé pÅ?ed svými hosty litují, že nepÅ?iÅ¡el ten, na kterém jim nejvíce záleželo.

Hrubou beztaktností je, napomíná-li Å?editel Å¡koly uÄ?itele pÅ?ed žáky, byÅ¥ i napomenutí mÄ?lo sebevÄ?tší oprávnÄ?ní, nebo pÅ?ipomíná-li pÅ?edstavený podÅ?ízenému jeho povinností pÅ?ed cizími.

Leave a Comment