05.22.07
SLOVANSKÃ? OSÃ?DLENÃ? A VELKÃ? MORAVA

Prvnà z nich se týká původu Slovanů. SouÄ?asné historické, archeologické i lingvistické bádánà se klonà k teorii migraÄ?nà a popÃrá jejich genezi ze starÅ¡Ãho pravÄ?kého obyvatelstva (teorie autochtonnÃ). Uvažuje o vlastnà slovanské etnogenezi mimo naÅ¡e teritorium - nÄ?kde v Å¡irÅ¡Ãm pásu úrodných nÞin mezi stÅ?ednÃm DnÄ?prem, PripjatÃ, hornÃm DnÄ?strem, Vislou a Odrou. Tam se “nÄ?kdy” Slované vyÄ?lenili z původnÃho indoevropského etnika (snad již v dobÄ? bronzové) a tam také doÅ¡lo k jejich rozÅ¡tÄ?penà na tÅ?i vÄ?tve (východnÃ, západnà a jižnÃ). I jejich územà se dotkl chaos a destabilizace mocenských pomÄ?rů na znaÄ?né Ä?ásti evropského kontinentu v dobÄ? stÄ?hovánà národů, kdy se v důsledku krize antického svÄ?ta zhroutila po vpádu asijských koÄ?ovnÃků Å?Ãmská moc. ZatÃmco východnà Slované jen rozÅ¡iÅ?ovali své dosavadnà územà a jižnà byli strženi tlakem ostatnÃch etnik, západnà Slované pronikali do pomÄ?rnÄ? málo osÃdlených oblastà stÅ?ednà Evropy. Jejich skupiny dospÄ?ly bÄ?hem 6. stoletà až do Ä?eských zemÃ. Slovanské obyvatelstvo tak vstupovalo do evropských dÄ?jin v dobÄ?, kdy na troskách antické ekonomiky, kultury, spoleÄ?enského a politického zÅ?Ãzenà se zaÄ?ala postupnÄ? vytváÅ?et civilizace ranÄ? stÅ?edovÄ?kého Západu jako svébytného civilizaÄ?nÃho okruhu, který navazoval na antické a kÅ?esÅ¥anské zdroje. Pro tuto dobu je po hospodáÅ?ské stránce charakteristická práce pÅ?evážné vÄ?tÅ¡iny obyvatelstva v málo produktivnÃm zemÄ?dÄ?lstvà a nÃzká úroveÅ? Å?emesel. RozhodujÃcà událostà bylo pÅ?ijetà kÅ?esÅ¥anstvà v jeho západnà katolické formÄ?.
Dalšà otázka se týkala postupu slovanských kmenů; dosud pÅ?esnÄ? nevÃme, kudy pÅ?iÅ¡ly na Ä?eské územÃ. Uvažuje se o postupu nejen podél severnà strany Karpat a dále Moravskou branou, ale nÄ?které skupiny (druhá vlna) mohly pÅ?itáhnout i z Podunajà a dále smÄ?Å?ovat na západ pÅ?es územà dneÅ¡nÃho Slovenska. Své nejzazšà západnà hranice na Labi, hornÃm Mohanu, Å?ezné, NábÄ? a v HornÃch RakousÃch dosáhla slovanská vlna až v průbÄ?hu 8. stoletÃ. PÅ?itom na postupném osÃdlovánà naÅ¡ich zemà se podÃlely dvÄ? vlny slovanské etnické expanze, avÅ¡ak již do poÄ?átku 7. stoletà podlehlo obyvatelstvo (pÅ?evážnÄ? germánské kmeny) slovanské asimilaci.
Pro slovanské kmeny je typická ruÄ?nÄ? lepená keramika tzv. pražského typu, Ä?tvercovité zemnice s pecà v rohu a pohÅ?ebiÅ¡tÄ? s žárovými hroby. Prvotnà osÃdlenà vyhledávalo polohy v blÃzkosti vÄ?tÅ¡Ãch vodnÃch toků s úrodnou půdou a nepÅ?ekraÄ?ovalo obvykle nadmoÅ?skou výšku 300 metrů. Nové plochy půdy zÃskávali Slované žÄ?áÅ?enÃm. Žili pÅ?evážnÄ? v osadách vesnického typu, které vÅ¡ak nemÄ?ly trvalý charakter a po vyÄ?erpánà půdy (po 15-20 letech) se pÅ?emÃsÅ¥ovaly na volná mÃsta (tzv. cyklické zemÄ?dÄ?lstvÃ). Základnà spoleÄ?enskou jednotkou byla obÄ?ina (rodová nebo sousedská). NejpozdÄ?ji od 7. stoletà si Slované zaÄ?ali budovat prvnà hrazená sÃdliÅ¡tÄ?.
ZnaÄ?ná Ä?ást slovanského obyvatelstva se bezprostÅ?ednÄ? po pÅ?Ãchodu do stÅ?ednà Evropy dostala do podruÄ?à nomádských Avarů, kteÅ?à se po roce 567 usÃdlili v karpatské kotlinÄ?. Vliv Avarů na MoravÄ? (a jeÅ¡tÄ? vÃce v Ä?echách) byl nepomÄ?rnÄ? slabÅ¡Ã, než tomu bylo u Slovanů v Podunajské nÞinÄ?; snad se jednalo jen o nÄ?jakou formu poplatku. PÅ?esto vÅ¡ak byla avarská nadvláda považována za velmi tÞivou, takže zhruba souÄ?asnÄ? s jejich vojenskými neúspÄ?chy (roku 626 pÅ?i pokusu o dobytà Konstantinopole) vypuklo proti nim povstánà slovanských kmenů. VzbouÅ?ené slovanské kmeny si zvolily za svého vojevůdce proti Avarům franského kupce Sáma, pocházejÃcÃho z Galie (pravdÄ?podobnÄ? z okolà Sens u PaÅ?Þe); ten dosáhl Å?ady vÃtÄ?zstvà nad Avary a také úspÄ?Å¡nÄ? vzdoroval tlaku západnÃch sousedů - Franků. Poté vytvoÅ?il silný slovanský kmenový svaz - prvnà slovanskou Å?ÃÅ¡i ve stÅ?ednà EvropÄ?. Hlavnà oporu Sámovy moci tvoÅ?ila skupina slovanských velmožů. Smrtà Sáma se kmenový svaz rozpadl na jednotlivá knÞectvÃ.
Ä?echy a Morava se opÄ?t ztratily na zhruba 150 let z pÃsemných pramenů; doba poslednà Ä?tvrtiny 7. a 8. stoletà je nazývána pÅ?edvelkomoravským nebo starohradiÅ¡tnÃm obdobÃm. Nadále pokraÄ?ovaly kontakty s Avary, avÅ¡ak kontaktnà zóna ležela na jih od Moravy. V tomto obdobà zde také vznikl nejstaršà horizont opevnÄ?ných sÃdlišť, z nichž pocházà Å?ada nálezů kovových, kostÄ?ných a keramických artefaktů. Tyto lokality pÅ?edstavujà novou kvalitu hospodáÅ?ského vývoje, kdy doÅ¡lo k rozÅ¡ÃÅ?enà osÃdleného územà z údolà Å?ek do výše položených mÃst. Ze spoleÄ?nosti se vydÄ?lovala kmenová aristokracie, z jejÃhož stÅ?edu se zpravidla vybÃral knÞe (původnÄ? “knÄ?z”), který se se svou družinou usazoval v opevnÄ?ných hradiÅ¡tÃch. Obyvatelstvo na územà Ä?ech žilo v pomÄ?rném klidu, jeho kontakty smÄ?Å?ovaly pÅ?evážnÄ? na sever do povodà Sály, Labe a Odry, kde sÃdlily jiné slovanské kmeny. I na územà Ä?ech vznikla Å?ada hradišť, což je dokladem prohlubovánà rozvrstvenà tehdejšà spoleÄ?nosti.
K urychlenà vývoje v Ä?eských zemÃch pÅ?ispÄ?lo nové vnÄ?jšà nebezpeÄ?Ã, které vyvstalo od 2. poloviny 8. stoletÃ, kdy po upevnÄ?nà vlády rodu Karlovců ve franské Å?ÃÅ¡i nastává nová etapa dobyvaÄ?né politiky smÄ?rem na východ. SoubÄ?žnÄ? s tÃm zaÄ?alo v průbÄ?hu 8. stoletà pronikat kÅ?esÅ¥anstvà do slovanského prostÅ?edà ve stÅ?ednà EvropÄ?. Prvnà kÅ?esÅ¥anské misie pÅ?icházely hlavnÄ? z Bavorska - z Å?ezna (do Ä?ech), z Pasova (na Moravu) i ze Salcburku (iroskotská misijnà Ä?innost).
O kmenech na Ä?eském a moravském územà se nám zachovaly jen kusé zprávy od arabských obchodnÃků nebo ve franských klášterech; nejstaršà je popis zvaný Geograf bavorský, jenž zachycuje situaci z prvnà a druhé poloviny 9. stoletÃ. I z nÄ?j vÅ¡ak nemůžeme pÅ?esnÄ? urÄ?it, jaké bylo rozloženà kmenů v Ä?echách a zda tu žilo mnoho kmenů nebo jen málo Ä?i pouze jeden (Ä?echů). Ä?eská kotlina byla rozdÄ?lena na tÅ?i uskupenà s centry ve stÅ?ednÃch, severozápadnÃch a východnÃch Ä?echách. Naproti tomu na MoravÄ? byla situace ponÄ?kud odliÅ¡ná; pojmenovánà Moravané (Marvani, Marharii, Matavores aj.) oznaÄ?ovalo spoleÄ?nÄ? obyvatelstvo sÃdlÃcà severnÄ? od stÅ?ednÃho toku Dunaje, což svÄ?dÄ?à o zdejÅ¡Ãm probÃhajÃcÃm sjednocovacÃm procesu. A tak na MoravÄ? a na západnÃm Slovensku se na poÄ?átku 9. stoletà z dlouhých mezikmenových bojů zrodil mocný nadkmenový svaz - Velkomoravská Å?ÃÅ¡e. JednÃm z významných podnÄ?tů integraÄ?nÃho procesu bylo vnÄ?jšà nebezpeÄ?à (útoky franských vojsk), kdy sice moravÅ¡tà a Ä?eÅ¡tà velmoži se pÅ?iklánÄ?li k životnÃmu stylu a náboženstvà Franků, ale dvojà expanze (franská a cÃrkevnÃ) hrozila ztrátou domácà identity a státotvorného trendu. Mocenskému růstu Moravy napomohlo doÄ?asné oslabenà franské Å?ÃÅ¡e vnitÅ?nÃmi rozbroji ve 20. a 30. letech 9. stoletÃ.
Velkomoravská Å?ÃÅ¡e byla prvnÃm útvarem na územà západnÃch Slovanů (Ä?echy, Morava, Slezsko, Malopolsko, Slovensko, Ä?ást DolnÃch Rakous a Panonie), který můžeme oznaÄ?it jako ranou formu státu. VytvoÅ?it úplný obraz dÄ?jin Velké Moravy je i pÅ?es urÄ?itý poÄ?et pÃsemných pramenů, v nichž je “stará” Morava zmiÅ?ována, a Ä?ilé archeologické bádánà úkol znaÄ?nÄ? obtÞný. Prameny pÅ?inášejà jen zlomkovité údaje (aÅ¥ se jedná napÅ?Ãklad o Fuldské letopisy, Bertiniánské letopisy Ä?i dÃla historicko-zemÄ?pisná, cestopisy židovských nebo arabských kupců, životopisy svatých, právnà prameny a listiny) a navÃc mnohé z nich se nezachovaly v původnÃm originále a existujà jen v pozdÄ?jÅ¡Ãch opisech. Jak archeologické, tak i pÃsemné prameny vÅ¡ak jednoznaÄ?nÄ? dokládajà narůstajÃcà sociálnà rozvrstvenost velkomoravské spoleÄ?nosti (nálezy z pohÅ?ebišť, údaje o “bohatých” a “chudých”). ObÄ? skupiny patÅ?ily ke svobodnému obyvatelstvu a podléhaly panovnÃkovi.
Původnà shromáždÄ?nà (kmenové snÄ?my) ztrácely na svém významu. UrÄ?itý podÃl na moci si udržela kmenová knÞata, ale vedle nich se vytváÅ?ela vrstva zámožných velmožů, z nichž vznikali státnà úÅ?ednÃci. Jako správci administrativnÃch okrsků vybÃrali danÄ?, organizovali veÅ?ejné práce (stavby cest, mostů, opevnÄ?nÃ) a shromažÄ?ovali v pÅ?ÃpadÄ? ohroženà vojsko (tvoÅ?ené jednak poÄ?etnou jÃzdnà družinou pÅ?i panovnickém dvoÅ?e a na hradech velmožů a jednak pÄ?Å¡Ãmi oddÃly venkovského obyvatelstva). VÄ?tÅ¡inu obyvatelstva tvoÅ?ili rolnÃci, menšà Ä?ást Å?emeslnÃci - obojà byli svobodnà obÄ?ané - a vedle nich narůstal poÄ?et nevolnÃků, pÅ?ÃpadnÄ? se vyskytovali i otroci. Zvláštnà postavenà zaujÃmalo duchovenstvo, z nichž vÄ?tÅ¡ina byli cizinci. Duchovnà zastávali i nÄ?které státnà funkce, zejména diplomatické, pÅ?iÄ?emž byli osobnÄ? podÅ?Ãzeni panovnÃkovi, pÅ?ÃpadnÄ? velmožům. VÅ¡ichni svobodnà obÄ?ané pravidelnÄ? odvádÄ?li daÅ? (tribut).
DoÅ¡lo i k vytvoÅ?enà primitivnÃho právnÃho systému; původnà zvykové právo již nevyhovovalo, a tak byly na základÄ? byzantských právnÃch norem sepsány dva dokumenty - Nomokánon (sestavený MetodÄ?jem) a sbÃrka právnÃch pÅ?edpisů Zakon sudnyj ljudem (zpracoval Konstantin).
Vedle pÅ?ekladů cÃrkevnÃch textů a právnických spisů vznikly na Velké MoravÄ? i původnà literárnà práce psané ve staroslovÄ?nÅ¡tinÄ?: verÅ¡ovaná skladba Proglas (pÅ?edmluva k evangeliÃm) a tzv. panonské legendy (Život Konstantinův a Život MetodÄ?jův). Misie pÅ?es své krátké trvánà (asi 20 let) staÄ?ila položit základy slovanské vzdÄ?lanosti: Konstantin vytvoÅ?il hlaholici a jeho žák Kliment na pÅ?elomu 9. a 10. stoletà zavedl jednoduššà cyrilici.
CyrilometodÄ?jská misie a vznik samostatného moravskopanonského arcibiskupstvà pÅ?edstavovalo v tehdejšà dobÄ? prvoÅ?adou politickou událost. ProstÅ?ednictvÃm východnÃho kÅ?esÅ¥anstvà si moravÅ¡tà panovnÃci upevnili své postavenÃ, a oslabili tak franskou politickou expanzi (s pomocà bavorských misiÃ).
RozhodujÃcÃm zdrojem obživy vÄ?tÅ¡iny velkomoravského obyvatelstva bylo zemÄ?dÄ?lstvà s rozÅ¡ÃÅ?eným trojpolnÃm systémem. ZnaÄ?ný pokrok prodÄ?lala Å?emeslná výroba, kde docházelo k užšà specializaci (zejména v umÄ?leckých Å?emeslech). V životÄ? velkomoravské spoleÄ?nosti zaujal významné mÃsto i obchod a zaÄ?ala se užÃvat pÅ?edmincovnà platidla (napÅ?Ãklad železné sekerovité hÅ?ivny, ne vÅ¡ak mince). V hradiÅ¡tÃch vznikala tržiÅ¡tÄ?, na nichž se uskuteÄ?Å?ovala smÄ?na výrobků. Svérázný ráz si udržovala architektura, na niž působily (podobnÄ? jako na Å¡perkaÅ?stvÃ) různé kulturnà vlivy (z Byzance, Dalmácie, Panonie). Na dvorcÃch a hradiÅ¡tÃch vznikaly vedle dÅ?evÄ?ných i kamenné a cihlové stavby sloužÃcà jako obydlà velmožů. Z obdobà Velké Moravy známe v podstatÄ? tÅ?i typy sÃdlišť: vesnice, velmožské dvorce a rozsáhlá hradiÅ¡tÄ? (známé jsou Valy u MikulÄ?ic, uherskohradišťská aglomerace se Starým MÄ?stem, HradiÅ¡tÄ? sv. Hypolita u Znojma, Staré Zámky u LÃÅ¡nÄ?). Zvláštnà mÃsto zaujÃmaly sakrálnà (cÃrkevnÃ) stavby; archeologický výzkum upozornil u jednotlivých kostelů (jednolodnà s pravoúhlou apsidou, s půlkruhovou apsidou, baziliky, jedno- nebo dvouapsidové rotundy) na byzantské, západnà a dalmatsko-adriatické vlivy.
Velkomoravská Å?ÃÅ¡e patÅ?ila k raným typům států, které se rozvÃjely na koÅ?istném principu. Zejména Svatoplukova expanzivnà politika (nÄ?které prameny ho dokonce oznaÄ?ujà za krále) rozÅ¡ÃÅ?ila sice územà Å?ÃÅ¡e, avÅ¡ak vedle pevného centrálnÃho jádra se rozprostÃralo znaÄ?né územà tributárnà (kmenové) závislosti, takže v okrajových oblastech vládli mÃstnà slovanÅ¡tà velmožové, kteÅ?à jen formálnÄ? (placenÃm tributu) uznávali svrchovanost MojmÃrovců. NeÅ¡lo o centralizovaný stát s jednotnou správnà soustavou, ale o konglomerát závislých zemÃ, pÅ?ipoutaných k centru. Pád Å?ÃÅ¡e (oslabované od konce 9. stoletà rozpory vládnoucà dynastie a narůstajÃcÃmi útoky zvenÄ?Ã) byl způsoben náporem MaÄ?arů; jeÅ¡tÄ? pÅ?ed rozpadem Velkomoravské Å?ÃÅ¡e se od nà odtrhla Ä?eská knÞata. V Ä?echách se v průbÄ?hu 9. stoletà vytvoÅ?ilo nÄ?kolik celků, z nichž nabýval na nejvÄ?tÅ¡Ãm významu kmen Ä?echů v Ä?ele s dynastià PÅ?emyslovců, kteÅ?à zaÄ?ali již od druhé poloviny 9. stoletà budovat svůj stát.