Malina » SLOVANSKÃ? OSÃ?DLENÃ? A VELKÃ? MORAVA

05.22.07

SLOVANSKÃ? OSÃ?DLENÃ? A VELKÃ? MORAVA

Posted in Redakce at 3.06 od admin

Se studiem slovanského osídlovacího procesu Ä?eských zemí vyvstalo hned nÄ?kolik otázek.

klimenko08.jpg
První z nich se týká původu Slovanů. SouÄ?asné historické, archeologické i lingvistické bádání se kloní k teorii migraÄ?ní a popírá jejich genezi ze staršího pravÄ?kého obyvatelstva (teorie autochtonní). Uvažuje o vlastní slovanské etnogenezi mimo naÅ¡e teritorium - nÄ?kde v Å¡irším pásu úrodných nížin mezi stÅ?edním DnÄ?prem, Pripjatí, horním DnÄ?strem, Vislou a Odrou. Tam se “nÄ?kdy” Slované vyÄ?lenili z původního indoevropského etnika (snad již v dobÄ? bronzové) a tam také doÅ¡lo k jejich rozÅ¡tÄ?pení na tÅ?i vÄ?tve (východní, západní a jižní). I jejich území se dotkl chaos a destabilizace mocenských pomÄ?rů na znaÄ?né Ä?ásti evropského kontinentu v dobÄ? stÄ?hování národů, kdy se v důsledku krize antického svÄ?ta zhroutila po vpádu asijských koÄ?ovníků Å?ímská moc. Zatímco východní Slované jen rozÅ¡iÅ?ovali své dosavadní území a jižní byli strženi tlakem ostatních etnik, západní Slované pronikali do pomÄ?rnÄ? málo osídlených oblastí stÅ?ední Evropy. Jejich skupiny dospÄ?ly bÄ?hem 6. století až do Ä?eských zemí. Slovanské obyvatelstvo tak vstupovalo do evropských dÄ?jin v dobÄ?, kdy na troskách antické ekonomiky, kultury, spoleÄ?enského a politického zÅ?ízení se zaÄ?ala postupnÄ? vytváÅ?et civilizace ranÄ? stÅ?edovÄ?kého Západu jako svébytného civilizaÄ?ního okruhu, který navazoval na antické a kÅ?esÅ¥anské zdroje. Pro tuto dobu je po hospodáÅ?ské stránce charakteristická práce pÅ?evážné vÄ?tÅ¡iny obyvatelstva v málo produktivním zemÄ?dÄ?lství a nízká úroveÅ? Å?emesel. Rozhodující událostí bylo pÅ?ijetí kÅ?esÅ¥anství v jeho západní katolické formÄ?.

Další otázka se týkala postupu slovanských kmenů; dosud pÅ?esnÄ? nevíme, kudy pÅ?iÅ¡ly na Ä?eské území. Uvažuje se o postupu nejen podél severní strany Karpat a dále Moravskou branou, ale nÄ?které skupiny (druhá vlna) mohly pÅ?itáhnout i z Podunají a dále smÄ?Å?ovat na západ pÅ?es území dneÅ¡ního Slovenska. Své nejzazší západní hranice na Labi, horním Mohanu, Å?ezné, NábÄ? a v Horních Rakousích dosáhla slovanská vlna až v průbÄ?hu 8. století. PÅ?itom na postupném osídlování naÅ¡ich zemí se podílely dvÄ? vlny slovanské etnické expanze, avÅ¡ak již do poÄ?átku 7. století podlehlo obyvatelstvo (pÅ?evážnÄ? germánské kmeny) slovanské asimilaci.

Pro slovanské kmeny je typická ruÄ?nÄ? lepená keramika tzv. pražského typu, Ä?tvercovité zemnice s pecí v rohu a pohÅ?ebiÅ¡tÄ? s žárovými hroby. Prvotní osídlení vyhledávalo polohy v blízkosti vÄ?tších vodních toků s úrodnou půdou a nepÅ?ekraÄ?ovalo obvykle nadmoÅ?skou výšku 300 metrů. Nové plochy půdy získávali Slované žÄ?áÅ?ením. Žili pÅ?evážnÄ? v osadách vesnického typu, které vÅ¡ak nemÄ?ly trvalý charakter a po vyÄ?erpání půdy (po 15-20 letech) se pÅ?emísÅ¥ovaly na volná místa (tzv. cyklické zemÄ?dÄ?lství). Základní spoleÄ?enskou jednotkou byla obÄ?ina (rodová nebo sousedská). NejpozdÄ?ji od 7. století si Slované zaÄ?ali budovat první hrazená sídliÅ¡tÄ?.

ZnaÄ?ná Ä?ást slovanského obyvatelstva se bezprostÅ?ednÄ? po pÅ?íchodu do stÅ?ední Evropy dostala do podruÄ?í nomádských Avarů, kteÅ?í se po roce 567 usídlili v karpatské kotlinÄ?. Vliv Avarů na MoravÄ? (a jeÅ¡tÄ? více v Ä?echách) byl nepomÄ?rnÄ? slabší, než tomu bylo u Slovanů v Podunajské nížinÄ?; snad se jednalo jen o nÄ?jakou formu poplatku. PÅ?esto vÅ¡ak byla avarská nadvláda považována za velmi tíživou, takže zhruba souÄ?asnÄ? s jejich vojenskými neúspÄ?chy (roku 626 pÅ?i pokusu o dobytí Konstantinopole) vypuklo proti nim povstání slovanských kmenů. VzbouÅ?ené slovanské kmeny si zvolily za svého vojevůdce proti Avarům franského kupce Sáma, pocházejícího z Galie (pravdÄ?podobnÄ? z okolí Sens u PaÅ?íže); ten dosáhl Å?ady vítÄ?zství nad Avary a také úspÄ?Å¡nÄ? vzdoroval tlaku západních sousedů - Franků. Poté vytvoÅ?il silný slovanský kmenový svaz - první slovanskou Å?íši ve stÅ?ední EvropÄ?. Hlavní oporu Sámovy moci tvoÅ?ila skupina slovanských velmožů. Smrtí Sáma se kmenový svaz rozpadl na jednotlivá knížectví.

Ä?echy a Morava se opÄ?t ztratily na zhruba 150 let z písemných pramenů; doba poslední Ä?tvrtiny 7. a 8. století je nazývána pÅ?edvelkomoravským nebo starohradiÅ¡tním obdobím. Nadále pokraÄ?ovaly kontakty s Avary, avÅ¡ak kontaktní zóna ležela na jih od Moravy. V tomto období zde také vznikl nejstarší horizont opevnÄ?ných sídlišť, z nichž pochází Å?ada nálezů kovových, kostÄ?ných a keramických artefaktů. Tyto lokality pÅ?edstavují novou kvalitu hospodáÅ?ského vývoje, kdy doÅ¡lo k rozšíÅ?ení osídleného území z údolí Å?ek do výše položených míst. Ze spoleÄ?nosti se vydÄ?lovala kmenová aristokracie, z jejíhož stÅ?edu se zpravidla vybíral kníže (původnÄ? “knÄ?z”), který se se svou družinou usazoval v opevnÄ?ných hradiÅ¡tích. Obyvatelstvo na území Ä?ech žilo v pomÄ?rném klidu, jeho kontakty smÄ?Å?ovaly pÅ?evážnÄ? na sever do povodí Sály, Labe a Odry, kde sídlily jiné slovanské kmeny. I na území Ä?ech vznikla Å?ada hradišť, což je dokladem prohlubování rozvrstvení tehdejší spoleÄ?nosti.

K urychlení vývoje v Ä?eských zemích pÅ?ispÄ?lo nové vnÄ?jší nebezpeÄ?í, které vyvstalo od 2. poloviny 8. století, kdy po upevnÄ?ní vlády rodu Karlovců ve franské Å?íši nastává nová etapa dobyvaÄ?né politiky smÄ?rem na východ. SoubÄ?žnÄ? s tím zaÄ?alo v průbÄ?hu 8. století pronikat kÅ?esÅ¥anství do slovanského prostÅ?edí ve stÅ?ední EvropÄ?. První kÅ?esÅ¥anské misie pÅ?icházely hlavnÄ? z Bavorska - z Å?ezna (do Ä?ech), z Pasova (na Moravu) i ze Salcburku (iroskotská misijní Ä?innost).

O kmenech na Ä?eském a moravském území se nám zachovaly jen kusé zprávy od arabských obchodníků nebo ve franských klášterech; nejstarší je popis zvaný Geograf bavorský, jenž zachycuje situaci z první a druhé poloviny 9. století. I z nÄ?j vÅ¡ak nemůžeme pÅ?esnÄ? urÄ?it, jaké bylo rozložení kmenů v Ä?echách a zda tu žilo mnoho kmenů nebo jen málo Ä?i pouze jeden (Ä?echů). Ä?eská kotlina byla rozdÄ?lena na tÅ?i uskupení s centry ve stÅ?edních, severozápadních a východních Ä?echách. Naproti tomu na MoravÄ? byla situace ponÄ?kud odliÅ¡ná; pojmenování Moravané (Marvani, Marharii, Matavores aj.) oznaÄ?ovalo spoleÄ?nÄ? obyvatelstvo sídlící severnÄ? od stÅ?edního toku Dunaje, což svÄ?dÄ?í o zdejším probíhajícím sjednocovacím procesu. A tak na MoravÄ? a na západním Slovensku se na poÄ?átku 9. století z dlouhých mezikmenových bojů zrodil mocný nadkmenový svaz - Velkomoravská Å?íše. Jedním z významných podnÄ?tů integraÄ?ního procesu bylo vnÄ?jší nebezpeÄ?í (útoky franských vojsk), kdy sice moravÅ¡tí a Ä?eÅ¡tí velmoži se pÅ?iklánÄ?li k životnímu stylu a náboženství Franků, ale dvojí expanze (franská a církevní) hrozila ztrátou domácí identity a státotvorného trendu. Mocenskému růstu Moravy napomohlo doÄ?asné oslabení franské Å?íše vnitÅ?ními rozbroji ve 20. a 30. letech 9. století.

Velkomoravská Å?íše byla prvním útvarem na území západních Slovanů (Ä?echy, Morava, Slezsko, Malopolsko, Slovensko, Ä?ást Dolních Rakous a Panonie), který můžeme oznaÄ?it jako ranou formu státu. VytvoÅ?it úplný obraz dÄ?jin Velké Moravy je i pÅ?es urÄ?itý poÄ?et písemných pramenů, v nichž je “stará” Morava zmiÅ?ována, a Ä?ilé archeologické bádání úkol znaÄ?nÄ? obtížný. Prameny pÅ?inášejí jen zlomkovité údaje (aÅ¥ se jedná napÅ?íklad o Fuldské letopisy, Bertiniánské letopisy Ä?i díla historicko-zemÄ?pisná, cestopisy židovských nebo arabských kupců, životopisy svatých, právní prameny a listiny) a navíc mnohé z nich se nezachovaly v původním originále a existují jen v pozdÄ?jších opisech. Jak archeologické, tak i písemné prameny vÅ¡ak jednoznaÄ?nÄ? dokládají narůstající sociální rozvrstvenost velkomoravské spoleÄ?nosti (nálezy z pohÅ?ebišť, údaje o “bohatých” a “chudých”). ObÄ? skupiny patÅ?ily ke svobodnému obyvatelstvu a podléhaly panovníkovi.

Původní shromáždÄ?ní (kmenové snÄ?my) ztrácely na svém významu. UrÄ?itý podíl na moci si udržela kmenová knížata, ale vedle nich se vytváÅ?ela vrstva zámožných velmožů, z nichž vznikali státní úÅ?edníci. Jako správci administrativních okrsků vybírali danÄ?, organizovali veÅ?ejné práce (stavby cest, mostů, opevnÄ?ní) a shromažÄ?ovali v pÅ?ípadÄ? ohrožení vojsko (tvoÅ?ené jednak poÄ?etnou jízdní družinou pÅ?i panovnickém dvoÅ?e a na hradech velmožů a jednak pÄ?šími oddíly venkovského obyvatelstva). VÄ?tÅ¡inu obyvatelstva tvoÅ?ili rolníci, menší Ä?ást Å?emeslníci - obojí byli svobodní obÄ?ané - a vedle nich narůstal poÄ?et nevolníků, pÅ?ípadnÄ? se vyskytovali i otroci. Zvláštní postavení zaujímalo duchovenstvo, z nichž vÄ?tÅ¡ina byli cizinci. Duchovní zastávali i nÄ?které státní funkce, zejména diplomatické, pÅ?iÄ?emž byli osobnÄ? podÅ?ízeni panovníkovi, pÅ?ípadnÄ? velmožům. VÅ¡ichni svobodní obÄ?ané pravidelnÄ? odvádÄ?li daÅ? (tribut).

DoÅ¡lo i k vytvoÅ?ení primitivního právního systému; původní zvykové právo již nevyhovovalo, a tak byly na základÄ? byzantských právních norem sepsány dva dokumenty - Nomokánon (sestavený MetodÄ?jem) a sbírka právních pÅ?edpisů Zakon sudnyj ljudem (zpracoval Konstantin).

Vedle pÅ?ekladů církevních textů a právnických spisů vznikly na Velké MoravÄ? i původní literární práce psané ve staroslovÄ?nÅ¡tinÄ?: verÅ¡ovaná skladba Proglas (pÅ?edmluva k evangeliím) a tzv. panonské legendy (Život Konstantinův a Život MetodÄ?jův). Misie pÅ?es své krátké trvání (asi 20 let) staÄ?ila položit základy slovanské vzdÄ?lanosti: Konstantin vytvoÅ?il hlaholici a jeho žák Kliment na pÅ?elomu 9. a 10. století zavedl jednodušší cyrilici.

CyrilometodÄ?jská misie a vznik samostatného moravskopanonského arcibiskupství pÅ?edstavovalo v tehdejší dobÄ? prvoÅ?adou politickou událost. ProstÅ?ednictvím východního kÅ?esÅ¥anství si moravÅ¡tí panovníci upevnili své postavení, a oslabili tak franskou politickou expanzi (s pomocí bavorských misií).

Rozhodujícím zdrojem obživy vÄ?tÅ¡iny velkomoravského obyvatelstva bylo zemÄ?dÄ?lství s rozšíÅ?eným trojpolním systémem. ZnaÄ?ný pokrok prodÄ?lala Å?emeslná výroba, kde docházelo k užší specializaci (zejména v umÄ?leckých Å?emeslech). V životÄ? velkomoravské spoleÄ?nosti zaujal významné místo i obchod a zaÄ?ala se užívat pÅ?edmincovní platidla (napÅ?íklad železné sekerovité hÅ?ivny, ne vÅ¡ak mince). V hradiÅ¡tích vznikala tržiÅ¡tÄ?, na nichž se uskuteÄ?Å?ovala smÄ?na výrobků. Svérázný ráz si udržovala architektura, na niž působily (podobnÄ? jako na Å¡perkaÅ?ství) různé kulturní vlivy (z Byzance, Dalmácie, Panonie). Na dvorcích a hradiÅ¡tích vznikaly vedle dÅ?evÄ?ných i kamenné a cihlové stavby sloužící jako obydlí velmožů. Z období Velké Moravy známe v podstatÄ? tÅ?i typy sídlišť: vesnice, velmožské dvorce a rozsáhlá hradiÅ¡tÄ? (známé jsou Valy u MikulÄ?ic, uherskohradišťská aglomerace se Starým MÄ?stem, HradiÅ¡tÄ? sv. Hypolita u Znojma, Staré Zámky u LíšnÄ?). Zvláštní místo zaujímaly sakrální (církevní) stavby; archeologický výzkum upozornil u jednotlivých kostelů (jednolodní s pravoúhlou apsidou, s půlkruhovou apsidou, baziliky, jedno- nebo dvouapsidové rotundy) na byzantské, západní a dalmatsko-adriatické vlivy.

Velkomoravská Å?íše patÅ?ila k raným typům států, které se rozvíjely na koÅ?istném principu. Zejména Svatoplukova expanzivní politika (nÄ?které prameny ho dokonce oznaÄ?ují za krále) rozšíÅ?ila sice území Å?íše, avÅ¡ak vedle pevného centrálního jádra se rozprostíralo znaÄ?né území tributární (kmenové) závislosti, takže v okrajových oblastech vládli místní slovanÅ¡tí velmožové, kteÅ?í jen formálnÄ? (placením tributu) uznávali svrchovanost Mojmírovců. NeÅ¡lo o centralizovaný stát s jednotnou správní soustavou, ale o konglomerát závislých zemí, pÅ?ipoutaných k centru. Pád Å?íše (oslabované od konce 9. století rozpory vládnoucí dynastie a narůstajícími útoky zvenÄ?í) byl způsoben náporem MaÄ?arů; jeÅ¡tÄ? pÅ?ed rozpadem Velkomoravské Å?íše se od ní odtrhla Ä?eská knížata. V Ä?echách se v průbÄ?hu 9. století vytvoÅ?ilo nÄ?kolik celků, z nichž nabýval na nejvÄ?tším významu kmen Ä?echů v Ä?ele s dynastií PÅ?emyslovců, kteÅ?í zaÄ?ali již od druhé poloviny 9. století budovat svůj stát.

Leave a Comment